Co vidět ve Vietnamu za 14 dnů?
To je velmi těžká otázka, kterou jsem si nedávno položil. Vietnam jsem procestoval křížem krážem a strávil v této pozoruhodné zemi přes 6 měsíců života a stále bych měl co objevovat. Mojí první reakcí by tedy bylo, že 14 dnů je málo 🙂
Nicméně, dlouze jsem se zamyslel a sepsal recept na to, jak bych naložil s touto dobou s mými zkušenostmi…
Kde začít? Pravděpodobně koupí letenky. Možností je mnoho, pravidelných akcí ještě více. Stačí si nastavit notifikace na nabídky z této krajiny na Cestujlevne a dříve či později se zcela jistě objeví výhodná nabídka.
Kdy? Ideální období je od září do konce října či od února do konce dubna.
Zde si dovolím vypsal ideální itynerář:
1. den – Hanoj – aklimatizace průzkum města
2. den – Hanoj a přejezd do Ha Giang (dobrodružnější typy, super pro motorkářskou výpravu) či Sapa (pohodlnější či vhodnější pro trek)
3. – 5. den – Ha Giang provincie – přejezd nočním busem na ostrov Cat Ba
6. – 7. den – Ostrov Cat Ba
8. den – přejezd do Hue
9. den – Hue, hrobky císařů, venkov
10. den – přejezd vlakem do Hoi An
11. – 13. den – Hoi An, My Son, venkov, pláže
14. den – Saigon, Tu Chi tunnels
Ideálním startovním bodem je hlavní město Vietnamu Hanoj. Bašta komunistického severu se sice rychle rozrůstá, avšak stále si uchovává svoje nezaměnitelné kouzlo. Saigon, čili Ho Či Minovo město je také plné motorek a Vietnamců, ale vietnamská autenticita je již dávno tytam. Hanoi je bláznivá, ale při tom pomalejší. Také je zde mnoho odkazů na “stále žijící” legendu strýčka Ho. Otce národa. Ve svém předchozím článku jsem si dovolil shrnout život tohoto velikána.
Hanoj si zaslouží minimálně jeden nabitý den. Vietnamci začínají svůj den vydatnou porcí Pho. Centrum Hanoje nabízí nemálo dobrých míst, kde si tento delikátní pokrm vychutnat. Za mě bych vypíchnul Pho Tin, Pho Suong, Bun Ca Sam (zde se podává rybí polévka, ale senzační), Com Pho. Každopádně, pho jsem zkoušel na mnoh dalších místech a vyloženě špatné nebylo snad nikde.
Po dobré polévce je potřeba dobré kávy. Hanoj je doslova plná fantastických kaváren mnoha stylů, ale jedno mají společné. Výbornou a silnou kávu.
Správný turista si musí vyzkoušet vaječnou kávu. Ta je sice velmi sladká, ale výborná a lze ji ochutnat v mhoha variacích. V Giang Cafe se dokonce podává s rumem či pivem.
Hanoj je plná odkazů na Ho Či Mina. Pouť za jeho poznáním je dobré zahájit v uličce, jež je slavná pro průjezdy dlouhých vlakových souprav svým nitrem.
Na tuto uličku nazazuje hlavní třída pojmenovaná po městě, co zaznamenalo historický moment, kdy Vietnamci poprvé přemohli svého francouzského kolonizátora, tedy Dien Bien Phu. Ulici jsem také věnoval celý příspěvek. Částečně se v ní odráží historie Vietnamu.
Projdete kolem Vojenského válečného muzea, které doporučuji navštívit. Kromě stručné sondy do historie se můžete pokochat četnými modely lodí, tanků, letadel a dalších prostředků z dob války.
Hned naproti se rozléhá Leninův park. Místo, kde se během dne na plácku před soudruhem vystřídají kluci hrající fotbal, benďák či skateboardisti.
Doporučuji navštívit Thang Long citadelu. Ta skýtá i prostory, kde zasedal tehdejší válečný štáb a politické špičky v časech válečných.
To už směřujeme k části města, kde se vzdává hold Ho Či Minovi vrchou nejměrovatější. Tedy k jeho mausoleu. Osobně jsem dovnitř nikdy nedošel. Frotny jsou prý ohromné a zase takovou touhu vidět mrtvolu Ho jsem nepociťoval.
Hned vedle mausolea se nachází také muzeum a jeho prezidentský palác.
Zpět do centra města se určitě svezte s taxíkem a vychutnejte si zvláští způsob vypořádání se s tímto bláznivým provozem, který má své pravidla. Byť to nevypadá.
Po krátkém odpočinku je vhodné zvážit další kávu. Jak jsem zmiňoval, kaváren je po městě rozeseto nepočítaně. Mé nejoblíbenější Tranquil, Cong, Hanoi House Cafe, Loading T, Moc Cafe, a tak dále a tak dále.
Večení hodiny opět nabízejí nemálo možností na to, jak se zabavit. Ti, co touží po levném vietnamském pivu, bujaré zábavě a rachotu, tak rozhodně musejí dorazit na vyhlášenou Beer street.
Pokud preferuje zábavu na úrovní, tak určitě zajeďte do Lotte Center. Zde se můžete nechat vyvézt výtahem na střechu mrakodrapu a užít si výborné drinky spolu s parádním výhledem na noční Hanoj.
Mohu vám garantovat, že i přes časový posun usnete jako koťata. Druhý den je ideální zahájit procházkou kolem jezera Hoan Kiem. Což je samotné srdce metropole. Následně prostě bluďtě uličkami starého města, buďte ovšem pozorní. Hanoj je bizárem přímo přeplněna, neexistuje tedy nudných ulic.
Jízdenku do Ha Giang si můžete zakoupit v předstihu či využít asistenci a objednat na recepci vašeho hotelu. Funguje to tak, že pro vás někdo přijede právě na váš hotel a zaveze vás k autobusu, který následně míří do Ha Giangu.
V Ha Giangu si vypůjčte skútr a vyražte na 2-3 denní loop. Doporučuji jet spíš tři dny a více si vychutnat krásné hory, kdy za každým rohem číhá báječný výhled. Jedná se o náročnou jízdu po horší silnicích, ale vyplatí se. To garantuji.
Trasu jsem zpracoval detailněji zde.
Cestování po horách je náročné, proto doporučuji se následně přesunout na východní pobřeží. Je vyloženě nasnadě otestovat vietnamské pláže. Nabízí se dvě varianty:
- Plavba lodí po Halong Bay – zde shrnuto
- Průzkum ostrova Cat Ba, což bych za sebe doporučil
Proč Cat ba?
Méně turistů, je možné se nechat svézt na rybářské lodi podél útesů.
Vykoupat se na lidu prázdné pláži.
Užít si hot pot v pravém rybářském plovoucím domečku.
A i tady jsou k vidění mimořádná panoramata.
Druhý den je skvělé vyrazit na průzkum Cannon fort. Pevnost byla vybudována v roce 1942. Cannon Fort si poměrně často měnil svého “vojenského pána”. Takovéto, kam vítr, tam plášť. Pevnost postavili Japonci, avšak během Indočínské války ji kontrolovali Francouzi. Při konfliktu s Amerikou zde hájil pozice Vietcong.
A ve zbytku dne prostě kvasit na pláži.
Ačkoliv, již zmíněná plavba lodí po Halong Bay má taky něco do sebe… Aškoliv, nám zrovna nevyšlo ideálně počasí.
Po nabití energie je zase potřeba vyrazit do akce. Nabízí se přesun do císařského města Hue. Možností je několik, ale ideálně letecky.
Odpoledne a pod večer určitě věnujte důkladnému projítí slavného Císařského města, z kterého zbyla žel jen část z jeho nejslavnějších dob.
Na fotce je zachycena slavná citadela, brána umožňující vstup do Císařského města. Císařské město se taktéž stalo historicky první vietnamskou památkou zařazenou na list UNESCO.
Jelikož se po staletí Vietnam ocital pod jistým vlivem Číny, tak nepřekvapí, že i Císařské město je označováno jako taková vietnamská slavného “Zakázeného města” v Pekingu. Ačkoliv zde onen VIP prostor pro nejmocnější byla pouze malá část areálu. Dovolím si říct, že vietnamská verze je sice výrazně menší a skromnější, ale i přes tento fakt se mi zdálo o něco pestřejší.
Rozdílem mezi oběma zakázanýma městama je také v umístění vstupní brány. Ta pekingská směřuje na jih, zatímco brána v Hue na východ.
Druhého dne doporučuji vypůjčit kolo či skútr a vyrazit na Tour de hrobky císářů.
Postupně navštivte hrobku císaře Khai Din.
Trochu venkovskou hrobku Ha Gia hrobku.
Následně Minh Mang.
A již to mašírujte zpět do Hue. Den je potřeba uzavřít návštěvou fotogenické Thien Mu pagody.
Dalšího dne doporučuji přesun do Danangu vlakem a poté taxíkem do líbezného Hoi An. Doporučuji rozhodně VLAK. Trasa vede kolem legendariho Hai Van pasu a to vám garantuji, že se jedná o velkolepý úsek. Vlak jede po úzkých kolejí skoro krokem, vy si užíváte výhled na skaliska a moře a doufáte, že se některých z na oko chatrných mostů nepropadne. Stojí to za to.
Cestovat vlakem po Vietnamu je zážitek sám o sobě. Vyzkoušel jsem si přejezd z Hanoi do Saigonu na jeden nádech, ale jedná se o mírný sado masochismus.
Hoi An je tak trochu moje srdeční záležitost. Ve městečku jsem strávil přes měsíc a půl života. Větší shrnutí o Hoi An, co vidět, kam jít jsem shrnul ZDE.
S klidným svědomím prohlásím, že si město také zamilujete. Žluté uličky jsou krásné, někdy trochu plné lidí, ale pokud si přivstanete, tak si i klidu užijete dost.
Hoi An nabízí mnoho zajímavých míst k navštívení i ve své blízkosti. Stačí přejet mostík a ocitnete se na ostrově, kde se odehrává život tak trochu v jiném tempu.
Půldenní výlet do My Son také neurazí. Přízvisko “Vietnamský Angor Vat” je sice ohromně nafouknuté, ale vyplatí se navštívit.
My Son byl nějakou dobu zapomenut až roku cca 1890 vrátili komplexu zašlou slávu francouzští archeologové. Dle jejich zápisků zahrnoval My Son až 70 staveb, nicméně osud tomu nechtěl. Během Vietnamské, chcete-li Americké války, se do komplexu ukryli členové Viet Congu. Američané dobře vědomi této informace zasypali My Son bombami a udělali z něj kůlničku na dříví. Do dnešních časů přežilo 17 staveb. Některé ve skutku nedobrém stavu. Nicméně rekonstrukce běží v plném proudu.
Nedaleko je také gigantická socha Panny Marie či výhled na Da Nang jako hrom.
Marble Mountain je prostě přírodní div, byť menšího rázu. V dobách války zde bávala nemocnice pro vojáky Severu. Přitom se nacházela americký základka plná vojáků co by odsud kamenem dohodil.
Nebo si projeďte Hai Van pass ještě jednou, na motorce.
Přibližně 19 km dlouhý úsek patří pravděpodobně mezi ty vůbec nejslavnější v celém Vietnamu. Své zásluhy na notném proslavení trasy má i Jeremy Clarkson, který zde natáčel se svým Top Gearem. O Hai Vanu prohlásil, že patří mezi jednu z nejlepších pobřežních cest na světě.
Zalehnout na pláž An Bang je činnost bohulibá. I šnorchlování je zde možné.
Jo, a právě v Hoi Anu si dáte ty nejlepší banh me ve Vietnamu.
Nebo si nechte ušít třeba boty.
Nicméně i Hoi An se mění a pokroku spojenou s výstavbou hotelů a dálnic se také neubrání.
Čas je ovšem neúprosný. Je nutné vyhledat letiště nedalekého Da Nangu a přesunout se na poslední den výpravy do Saigonu, čili Ho Či Minova města. Když jsem poprvé mířil do tohoto velkoměsta, které funguje jako úl. To s rozdílem, že není pln včel, ale všudy přítomných motorek, nedýchatelného vzduchu a velikého horka.
Osobně musím říci, že mi Saigon k srdci příliš nepřirostl. Myslím si, že na Saigon stačí den, maximálně den a půl, pokud chcete zamířit na obhlídku Cu Chi tunelů. Pokud se rozhodnete pro návštěvu tunelů, tak si zajděte do libovolné místní cestovní kanceláře, kde vám zájezd za poplatek zařídí. Nejlepší varianta, vyzvednou vás na hotelu a v autobuse či samotném areálu se o vás postará průvodce.
Cestou zpátky si v autobuse zdřímněte a nechte se vyložit u Muzea války.
Hned opodál se rozléhá snad ta nejzajímavější budova v celém Saigonu. Palác nezávislosti.
Snad každý viděl ony legendární obrázky prchajících politických představitelů vrtulníkem a tank armády Severu, jež právě tuto bránu zbortil.
V paláci bydlel prezident Jižního Vietnamu a řekněme si to otevřeně, zázemí měl parádní. Až královské sály, vlastní kino, podzemní kryt, báječná zahrada…
Doporučuji si najmout průvodce, což je možné při vstupu do paláce. Tuto pozici zastávají mladí studenti, takže je možné poptat se i na mnohé další otázky, co vyvstanuly během vaší cesty touto zemí.
Dále je nutné pokračovat k radnici, kde dlí taktéž socha strýčka Ho.
Strýček ukazuje na nedalekou vlajkovou loď kapitalismu. Finanční centrum města, myslím ten mrakodrap. Mimochodem, za dvacet dolarů si můžete vyjet až do nejvyšších pater a prohlédnout si město z ptačí perspektivy.
A co dál? Doporučil bych bezcílné bloudění městem, avšak s očima otevřenýma. Sem tam se usaďte do kavárny či si dejte něco k snědku. Můj tip ja takový, že po takto náročném dni budete úplně mrtvý.
Pokud ne, tak si najměte taxikáře a nechte se zavézt do místa, kde dříve pobývali američtí mariňáci. Tato městská část si stále udržuje svoji živelnost. Úzké přeplněné uličky, vůně jídla a smrad odpadků. Blázinec.
Po této eskapádě se nechte zavézt do Chinatownu. Konkrétně do pagody nazvané Tisíc Buddhů. Proč tak? To uvidíte až tam…
Doufám, že tento elaborát poslouží jako slušný odrazový můstek pro plánování vaší cesty napříč Vietnamem. Hromadu míst jsem samozřejmě opomněl. 14 dnů je zkrátka méně než se může zdát.
Pro jistotu zde ještě uvedu pár míst ke zvážení:
SaPa
Vung Tau, Phu Quoc, Nha Trang, delta řeky Mekong a mnohé další.
Na svých cestách jsem často čerpal informace od tohohle týpka.
Odpovědět
You must be logged in to post a comment.