Výstavní ulice historie Vietnamu [Hanoj]

Ulice Dien Bien Phu. Kdo by neznal bitvu u Dien Bien Phu, to mezi francouzskými koloniálními jednotkami a vietnamskými silami známých jako Viet Cong. Viet Cong naprosto zaskočil Francouze a v bitvě zvítežil na plné čáře. Porážka Francouzů znamenala ukončení kolonizace Indočíny. Vietnam se tak osvobodil od nadvlády cizích vojsk po bezmála 200 letech. Míru si však Vietnamci dlouho neužili…

Zcela jistě nebylo možné potitulovat ulici majestátněji. Osobně jsem ulici nazval jako menší oslavu komunistických vítězství z minulého století. Tak se pojďme, co máme na ulici Dien Bien Phu k vidění.

 

Made in Vietnam. Spojistost s komunismem či historii nula. Na druhou stranu, obchod této značky musel být na “oslavnou” ulici umístěn, i kdyby to majiteli řetězce nechutnalo. O tom jsem přesvědčen.

 

Ulice křižuje slavné hanojské kolejiště vedoucí skrz obytnou zónu. O bizárnosti první kategorie jsem se rozepsal v předešlém postu.

 

Výskyt francouzského luxusního zboží značí, že staré sváry jsou plně zapomenuty…

 

A to by bylo, aby se přítel Le Duan nenapojil na Dien Bien Phu. Le Duan je chlapík, který působil jako tajemník komunistické strany a bez skrupulí lze říci, že právě Le Duan plánoval většinu vojenských operací během války. Ofenzívou Tet začínaje až po budování Ho Chi Minhovi stezky konče… Sice válečný spor vyhrál, nicméně jeho rozhodnutí nebyla vždy perfektní. S oponenty se taktéž nemazal, kdo s ním nesouhlasil, tak šel proti němu.

 

Leninův park lemuje část ulice. Paradoxní je, že právě tento park je místem, kde se shromažďuje část hanojské omladiny. Pod nebohým Leninem se proháněji chlapci na skateboardech, provozují joga bonito či starý mladík úplně vpravo zahajuje rozcvičku…

 

 

Leninův park je také místem psích orgií. Páníčci zde párují své čtyřnohé mazlíčky. Tady to vypadá, že psíci našli porozumění a přiložili “ruku” k dílu.

 

Nicméně to není vše. O kus dál to jelo ve velkým. Mám pocit, že z těchto propojení nic “čistýho” nevyleze.

 

Sranda stranou. Hned naproti Leninovi se tyčí Muzeum vojenské historie. Vstupné je tuším 60.000 dongů. Jedná se o dobře vynaložené finance.

 

V areálu je k vidění hromada vojenské techniky, použité za různých válek. Technika je jak americká, tak sovětská, francouzské dělo je taky přítomné.

 

Vietnamci jsou dobře známí pro ježdění na kolech, dnes motorkách. Přičemž na dvoukolovém prostředku lze přemístit z bodu A do bodu B ledacos. Toto je ukázka, kdy voják na kolo naložil přes 300 kg zásob a mašíroval si to těžko prostupnou džunglí právě na bitvu Dien Bien Phu. Právě mobilita Vietnamců rozhodla bitvu. Francouzi absolutně neočekávali, že Viet Cong bude schopen přemístit takové množství materiálu a palebných zbraní na tak těžko dostupné místo. Chyba lávky.

 

Věž vietnamské vlajky je jednou z mála citadel, co přežily bez úhony francouzské časy. Věž se zde tyčí již od roku 1812.

 

Vrak amerického bojového letadla…

 

Tank. Ten je sám o sobě zajímavý, ale ještě více mě zaujal čiperný turista. Sic jsem zmáčkl spoušť “fotoaparátu” pozdě, nýbrž věřte, že porušil předpis a i přes zákaz spouzel na tanku. Řeklo by se jednou a dost.

 

Chlapík je ovšem skutečný rebel. Cedule opět praví jasně, nevstupujte na červený koberec. A prásk.

 

Strýček Ho je všudypřítomný a jeho moudrost nekonečná. Byť textu moc nerozumím.

 

Rick Alvarez patří jistě mezi nejslavnější americké vojáky celé války. Čím si zasloužil tento status? Jedná se o prvního sestřeleného, posléze zajatého amerického letce v konfliktu. Rick  strávil v zajetí přes 8 let. Nic závidění vhodného.

 

Jedeme dál. To již mířím do grandiózního a logického vyústění ulice Dien Bien Phu. Část ulice je lemována konzultáty, přičemž i český zde má někde své zastoupení. Avšak ten, který je nejblíž k Mauzoleu strýčka Ho je konzultát polský.

 

Vládní budova se nachází hned naproti strýčkovi zachovalé a udržované mrtvole. Ho stále bdí nad zájmy vlasti, byť pasivně.

 

Pravděpodobně nelze najít vhodnější lokalitu na postavení Muzea Ho Chi Minh. Stavba je správného komunistického rázu. Sluší se dodat, že Ho Chi Minh byl v první řadě nacionalista, komunista až v řadě druhé. Taktéž nebyl fanouškem válečného konfliktu s jihem, který vyústil v krvavou řežbu po zapojení amerických jednotek. Avšak Le Duan měl tou dobou již silnější slovo, a tak se konflikt vyvinul, jak se vyvinul.

 

Hned vedle se rozléhá skromný buddhistický chrám. Mnich kontroluje a radí technickému pracovníkovi při správné výměně žárovek.

 

Ideální místo pro posazení tabule se slušným chováním. Učí se staří i mladí.

 

Pagoda stojící na jednom nosníku patří mezi slavná hanojská místa. Je nutné počítat v výrazným výskytem turistů a Číňanů zvlášť. Jedná se již o repliku. Francouzi zničili původní dřevěnou pagodu, stojící zde přes 900 let.

 

A to už je na pozadí samotný vrchol, Mauzoleum Ho Chi Minha. Muzeum, pagoda a Mauzoleum jsou od sebe vzdáleny jen, co by kamenem dohodil. Všechna místa jsou navíc zasazena do velmi příjemného parčíku.

 

Mauzoleum je přístupné veřejnosti. Já osobně této možnosti nevyužil. Fronty jsou dlouhé a úmorné. Pohled na Ho Chi Minha je jistě velkolepý, ale nedal jsem to.

 

 

 

Vietnamská vlajka závěrem vyskytuje většinové dění na ulici. Tedy s výjimkou Leninova parku, kdy si psi neuvědomují historický význam ulice. Jinak by se dalo říci, že sláva ulici Dien Bien Phu a Vietnamu zvlášť. Pokud tedy člověk nemá osobní problémy se současností, ale i historií současného politického režimu.