České Středohoří – hitparáda méně známých vyhlídek

České Středohoří je fascinující, prostě jiný terén něž kdekoliv v Čechách. Prozatím jsem měl tu čest zkoumat především západní část tohoto území. Však nastala doba i na východní břeh řeky Labe.

Rozhodl jsem se pro trasu s následující osou: Ústí nad Labem – Střekovská vyhlídka – hrad Střekov – Vyhlídka Vysoká Ostrý – rozhledna Varhošť – Plešivec – zřícenina Kamýk – Přívoz Malé Žernoseky – Lovosice vlak

Ano, je to docela dlouhá trasa, kterou lze pochopitelně rozdělit na několik kratších úseků.

Zákres trasy ZDE

 

Den odstartoval v Ústí nad Labem. Fascinující město z mnoha důvodů. Především pro z mého pohledu jistou odpudivost. Kdy Mírové náměstí s klidným svědomím zařadím mezi ty nejškaredější v republice.

Moje kroky postupně směřovaly na Střekovskou vyhlídku, kolem vlajkové lodi města, tedy”zasmrádlé Setuzy”. Zápach onen den zrovna úřadoval z vesela. Celkově tato část města patří mezi ta skutečně sešlá. Banner proto vyznívá o to ambiciózněji či spíše ironicky?

 

Dojít na Střekovskou vyhlídku dá zabrat, ale považuji za “must see” místo při návštěvě města. Proč? Za jedno člověk uvidí město jako na dlani. Dobré i zlé.

Tedy, panelákové zástavby i na relativně složitě dostupných místech. Rozpadlé budovy, lomy, mírný nepořádek, ale také to, že je město obklopeno úžasnou přírodou. Kontrasty jako Brno.

Hrad Střekov. Takový maják podél Labe. Bezpečný přístav.

To už opuštím město, otáčím se a přes rameno a člověk vidí Ústí doslova obklopeno zelení. Značně zajímavé, protože Ústí nad Labem by si takto snad nikdo nepředstavil.

Vysoký Ostrý, první z plejády znamenitých výhledů. Kombinace typických místních vrcholů, Labe a letní zeleně. Paráda.

 

A díky všudy přítomné zeleni si člověk užije i méně nápadné, ale stále oku lahodící zákoutí.

Čeřeniště je dalším skrytým pokladem na trase.

To už dlým na Varhošti. Zde se vyskytuje již více lidí než na ostatních místech, to díky blízkému parkovišti. Výhled je ale skvělý. Mimo vše, Varhošť musí být skvělým stanoviště pro východy a západy slunce či spaní pod širákem během přechodu Českého Středohoří.

Následně jsem scházel do Sebuzína, kdy lze odbočit po zelené k vyhlídce Macha.

Tahle cestička byla tak krásná až se mi zdála desivá. Nevím proč.

No a následuje prudké stoupání na Plešivec, což je přímočará dřina, ale… Stojí za to!

Odsud vidí člověk mnohé známé vrcholy jako na dlani, včetně zříceniny Kamýku, Labe či Lovosic v pozadí, kam jsem musel dorazit pro zpáteční vlak do Prahy.

Prostě nádherný den v životě lidskym.