Sobotního rána jsem si skočil na snídani, úžasná bageta s masem za 30,000 dongů, na posilnění moc bodla. Pobalil jsem věci a vyrazil vstříc městu DaLat, čekala mě krásná cesta za hodně, možná až moc slunečného počasí.
Oblékl jsem si dlouhej rukáv a namazal si krémem hodně ležérně své ctěné nohy. Jak říkám, cesta překrásná, výhledy, hory, zatáčky, vodopády, jako nedovedu si představit, jaká nádhera to musí být při období dešťů, kdy té vody stéká podstatně více, respektive na konci období sucha je příroda logicky seschlá.
V tomto období je k vidění i velké množství kontrolovaných lesních požárů. Zde ten, kterému jsem přihlížel z nejbližší vzdálenosti.
Taky se zase ukázalo, že není těžké poznat, kde staví busy na odpočinek, tam je prostě bordel jako prase, jsou to hovada.
Cestou jsem se stále a neustále předjížděl s náklaďákem převážející naftu. Jel skutečně pomalu, kopce to jsou opravdu mimořádný, trochu jsem si říkal, že než se vyškrábe nahoru, tak projede všecku naftu, co tam veze. Pokud tedy nepřevážel mlíko? 😀
Já náklaďák totiž předjel, ale potom jsem si někde zastavil, kochal se a on mě mezitím zase předjel, takovej kolorit.
Postupně se trochu měnil ráz krajiny a přibývala oranžová půdu, ta se používá na pálení cihel. V horách bylo několik vesniček, zase moc pěkný. Samozřejmě nechybí všudypřítomný obchůdky…
Vietnamčíci obývají malé, skromné domečky, povětšinou celkem hezké, ale nechybělo ani pár totálních chatrčí. Každopádně ani u těchto obydlí nechyběly všudy přítomné satelity.
Ve Vietnamu visí mnoho místních vlajek, skoro jako v USA. Přijde mi, že je to ale devíza spíše chudších obyvatel a státních budov, ale možná jsem se taky blbě díval.
Je libo zahrát si fotbal? Prosím… V DaLatu je pro změnu k vidění velké množství menších hřišť s umělou trávou, což je již přívětivější povrch.
Hle blíží se DaLat. Jak to jednoduše odhalit? Foliáky zleva a zprava a hromada. Prostě zahrada Vietnamu, kdy bych celé označení podtrhl hned dvakrát. Také mě v NhaTrangu upozorňovali na dalatskou zimu. DaLat leží v nadmořské výšce 1500 metrů nad moře. A měli pravdu, v noci teplota padala až na 25 stupňů…
Do Dalatu jsem přijel s pěkně spálenýma stehnama a rukama, nic moc.
Já si říkal, proč lidi radí jezdit dlouhé trasy ve Vietnamu v teplákách, mikině a rukavicích. Nic příjemnýho, navíc s výhledem, že mě čekají další a další přesuny za přítomnosti nekompromisního vietnamského žáru.
Po náročném přesunu jsem byl logicky extrémně hladovej a vyšťavenej, nicméně jsem si dal sprchu a asi hodinovýho šlofíčka. Ten sedl very well.
Posléze jsem vyrazil do blízkého centra na jídlo – nejdřív jsem si dal slušněj shrimp – skvělý krevety.
Následovaly takový různý masa na tyčkách, kuřecí, hovězí, kdoví, co to vlastně bylo. To vše za excelentních hygienických podmínek, stánek nebyl v takové garáži a kolem neprojížděla auta a motorky. Poser pes, moje evropský hygienický normy byly dávno zapomenuty a přerušeny, leč s návratem do Evropy se ze mě stal opět čistotno-hygienický nadšenec.
A padl také dalatský “lívanec”, excelentní křupavá věc s vajíčky, šunkou a kdoví čím ještě.
Jako bonus vám to pěkně zabalí to papíru od domácího úkolu, takže pěkný dárek zdarma.
Vše jsem logicky završil zaslouženým Saigon beerem. Noční trh byl vietnamsky šílenej, prda lidi, prda stánků, jídla, hadrů, zeleniny a já nevim čeho, prostě vietnamskej trh.
Se vstáváním do dalšího dne jsem věru nespěchal, potřeboval jsem řádně doplnit baterky. Asi v 11h jsem vylezl a šel se posilnit. Cestou mne ovšem zaujal pohled na obchody s oblečení, protože tepláky by se moc hodily. Výběr byl slušný Nike, Adidas, Calvin Klein – ceny všech modelů se motaly kolem 90,000 dongů, takže super. Hned jsem si tepláky oblékl, vypadal jsem jako totální idiot, navíc v porovnání s velmi dobře oblékanou domácí mládeží totální děs. Jo a samozřejmě neměli mojí velikost, takže tepláky jsem měl do poloviny lýtek, ale to pohodlí, no ouvej.
Vybral jsem si BBQ restauraci, která mě včera zaujala, tak jsem směřoval rovnou tam. Objednal jsem si chilli chobotnici. Borec mi ji přinesl a já byl celkem zklamanej, byla syrová a zelenina taky. No nic, zkusil jsem si to dát do pusy a bylo to odporný, slizký, absolutně to nešlo rozkousat, málem jsem se poblil, tak jsem to vyplivl.
Bylo to fakt pěkně chilli, takže mi neskutečně hořela pusa. Za chvíli přiběhl borec a řiká no,no a odtáhl mi talíř. Za další chvilku přispěchal další kluk s kotlíkem a uhlíkem, abych si to ogriloval. S výsledkem jsem byl spokojený, maso skvělý, chilli příjemný, skvělej pokrm ve výsledku, leč příště více přemýšlet 😀
Pokračoval jsem v průzkumu DaLatu a směřoval do Pagody, celkem slušná, ale na místní poměry ordinary.
Vsuvka, taktéž v DaLatu nechybí pěkná katedrála.
Dal jsem si skvělou točenou zmrzlinu za 4,000 dongů jo a taky objevil kruháč, kde byla uprostřed Eiffelova věž vystříhaná z keře. Skvělý. Ono obecně si ve Vietnamu s kruháčema pohrávaj a stojí za to.
Jinej kruháč v Dalatu má zase fontánu uprostřed a takovej vláček zase z keřů. Vážně je nač koukat.
Trochu mě pobavila značka se zákazem pro vjezd koňských povozů. Jinak se mi město prozatím moc líbilo.
Postupně jsem došel ke království květin, krásná zahrada plná barevných kytek. Nechyběla ani budovatelská vložka.
K vidění je i Sněhurka se sedmi trpajslíkama a mnoho jiného. Pěkný.
Moje další kroky vedly kolem vodního “jezera”, dominanty města. Jezero je umístěno uprostřed města, zase kytky, zajímavý stromy, relativně čistá voda, kam chodí večer místní rybařit. Lze se projet na šlapadle. Moc fajn místo, kde lze šikovně zevlovat.
No a nastal čas opět usednout na motorku a trádovat si to za Zlatým Buddhou.
Je velikej, pěkný pagody okolo, včetně toho sedícího tlusťocha (Bůh blahobytu), u nás čínskej Bůh srandy.
K Buddhovi jezdili busy turistů, nechyběla obsáhlá skupina hlučných Rusáků. Docela by mě zajímalo co si o tom myslí, mniši…
Po dostatečném pokochání jsem valil k další pagodě kousek za DaLatem. To byl ovšem spíš celej areál s mnoha pagoda, krásným parkem, altánky, jezírkem. Spoustu mnichů psů, krsáný, škoda že jsem přijel 10 minut před zavíračkou. Takže jsem areál jenom pouze rychle proběhnul.
Dále jsem pokračoval k sunset view pointu. To je místo u přehrady za městem, je asi dost profláklá, protože tam byla hromada lidí, ale hezký. Akorát jsem trochu zapomněl onen západ slunce vyfotit.
No a následovala opět mohutná večeře, dal jsem si zase něco na tyčkách, 2x “místní lívanec”. Ještě jsem nebyl úplně nacpanej, tak jsem se zastavil v restauraci a dal si smaženou rýži s rybou. Nejdřív mě to vizuálně zklamalo, ale jídlo chutnalo výborně, rýže trochu křupala, nebyla nijak mastná, velmi chutná, ryba téže fajn. Dal jsem si pivko a on mi přinesl plechovku a sklenici s ledem, jo tady pijou pivo s ledem, masakr 😀
Před spaním mi vrtalo hlavou, že ve většině případů mám značně žlutou moč, oproti normálu. Logicky, jiná strava, jiné počasí, neustále se potím. Vrtalo mi hlavou, jakou barvu chcanek mají Vietnamci, kteří jsou na to pocení a podmínky zvyklý ? Otázka zůstala oficiálně nezodpovězena.
A přišel den další. Zašel jsem si dát snídani hned na roh, bageta s vajíčkem. Jeden starej vietnamec mluvil trochu anglicky, ale jen trochu. Tak jsem tak obecně pokecal. Prej zná někoho v Americe, proto mluví anglicky. Skoro mi to vychází, že určitě mohl bojovat ve vietnamský válce v “barvách” USA, ale taky se možná nijak neúčastnil, spíš hádám, nechtěl sem se ptát. Měl bych si trochu osvěžit, co se vlastně dělo s Vietnamčíkama, kteří bojovali na straně jihu po ukončení konfliktu, ale předpokládám, že nic moc, asi po nich museli dost jít, to dává smysl.
Program dne zněl vcelku jednoduše, výprava na Elephant waterfalls. Cesta pěkná, silnice super, nechyběly pěkné výhledy. Z jednoho takového zrovna odjížděla skupina na skútrů, kteří byli členi nějaké Moto Tour. V klidu jsem se sám kochal a přijely další dvě motorky. Holka, kluk a Vietnamec. Holka si pochvalovala, jací jsou dobrodruzi, že nejezdí s žádnou Tour, ale pěkně sami, neorganizovaně. A ten jejich vietnamskej průvodce je vzduch? Trochu jsem se pousmál a jel dál.
Docela by mne zajímalo, jak soudruzi výhledově vyřeší patovou situaci s elektrickým vedením.
Vodopády paráda. Větší jsem ještě neviděl.
Pořádně jsem areálek prolezl a málem zase rozsekal, mokrý kameny, prostě kloužou.
Na rozdíl od jiného návštěvníka jsem alespoň nic neztratil.
Taky jsem si pěkně ušpinil tepláky. Jako když jsem se vracel na hostel, tak jsem vypadal hůř, jak nejchudší Vietnamec, šílený. Nevím, co si holky na recepci museli říkat. Ale účel svědčil prostředky, tepláčky fungovali na výbornou, mikina taky, nic mě nepálí, nic mě nebolí, perfektní pohodlí. Jen teda vypadám jako totální debil, ale což.
Přemýšlím, kde jsem vlastně objedval. Yes, šel jsem, furt nevím. Jasný, supermarket Big C. Měl jsem v pánu vyrazit na francouzskou čtvrt a cestou přišla zastávka u takového ohromného placu, skoro jako na ty komunistický komunistický promenády. Ovšem s výhledem.
A právě zde můj zrak zavadil o obchodní centrum. Šel jsem tam a docela čuměl. Jasný supermarket, ale to vybavení, všude LCD obrazovky, kde běžely reklamy a slevy, hrála hudba, dokonce zazněla i Katy Perry. Velmi čisto,pořádek, spousta zboží, nechyběly ani klasický globální značky, jen ty ceny se mi zdály na Vietnam trochu vyšší, ale možná se mi to jen zdálo nebo mám špatný oko. U pokladny nešlo platit kartou, vlastně nejde nikde platit kartou ve Vietnamu, to je čirej fakt a vietnamský obchodníci si docela užívaj, že maj v ruce štos bankovek, možná malá úchylka.
Dalat se mi opravdut líbil, spousta květin, hezký budovy, dobrý jídlo, pouze oproti Nha Trangu výrazně méně street food shopů nebo jsem se pohyboval na špatných místech, těžko říct.
Co mi možná chybělo nebo jsem očekával, že DaLat bude mít víc různých hor v okolí, že bude jakoby v takovým údolíčku a okolo budou super kopce, nějaký takový výhledy byly k viděni, ale ne ze všech stran, jak jsem si maloval. Hostel čistej tichej, troche děsivý, že jsem tam byl v celým patře sám, ale zvykl jsem si, ačkoliv první noc byla divná a měl jsem fakt divnej pocit.
Každopádně ve městě existují i honosnější místa, kde se lze ubytovat
.
A pokud bude někdo zlobit, půjde, respektive pojede za katr!
Nicméně.
PS: zde ještě video z cesty NhaTrang > DaLat a ještě dál…
<
[…] Dalat […]