Fajn Tajm v Rychlebských horách

Kam na Velikonoce? Jedeme do Rychlebských hor. Ok, kde to je? Tam, kde se liškám dává dobrou noc…

Tento dobře zapomenutý kout České republiky pro mě osobně není žádnou neznámou. Rychleby jsem projel na kole a dopřáli jsme si i zimní stanování na Borůvkové hoře. Takže se jednalo o návrat do starých dobrých končin.

Hned na úvod doporučím vynikající dokument o Rychlebech, kterých je po hříchu málo ZDE. Dokument se zaobírá příběhy lidí, kteří v pohraničí žijí nebo se do Rychleb z nějakého důvodu přistěhovali. Motivace pro život v rychlebském výběžku mají lidí různé. Jedno je ovšem spojuje a to vztah ke krásné přírodě.

Za zmínku stojí i polské filmové drama odehrávající se na tomto komplikovaném česko-polsko-německém pomezí.

Plán operace:
– ubytování: Fajn Tajm

Den 1: chrám Boží hora a zřícenina Kaltenštejn
Den 2: Borůvková hora
Den 3: na vrchol Smrk

Den 1

Průzkum oblasti jsme v čase jarním zahájili v Žulové. Což je takové městečko, kde je postaven kostel svatého Josefa. Ovšem, tohle není ledajaký kostel, to je na první pohled patrné. Dříve zde stával hrad Frýdberk, který dosloužil svému účelu během třicetileté války. Byl zničen. Následně proběhla nejnutnější oprava a hrad se přeměnil v pivovar, jak bohulibé.

Místní prahli nejen po pivě, ale také po klidu na duši. A tak na začátku 18. století pivovar přebudovali, díky daru místního mlynáře a dalších, na kostel. Docela by mě zajímalo, jak celá diskuze ohledně nevšední transformace probíhala.

A však platí, že jak pivovar, tak kostel jsou svým způsobem zásadní chrámy pro dobro národa českého.

Náš první pěší výlet pokračoval z jednoho božího chrámu na druhý. Konkrétně na Boží horu (zde již žádnou historickou spojitost s alkoholem nenajdeme).

Na samotném vrchu panoval klid. Společnost nám činily kapky deště, lehký větřík, ale také krásné výhledy na okolní pohoří.

I Boží hora má takovou správnou rychlebsky problematickou minulost. Dřevěný kostelík byl padesát let po svém otevření uzavřen, psal se rok 1784. Vděčil za to Josefínským reformám. O bezmála sto let později kostelík dokonale zchátral a dokonce byl i vyloupen.

Avšak dávná sláva poutního místa pomohla Boží hoře vstát z mrtvých. Roku 1880 se dokončila výstavba nové verze kostela a povedlo se prostory kostela i vysvětit.

Ladným krokem jsme se navrátili na parkoviště, nasedli do HI30 a směřovali na Fajn Tajm, což je název našeho ubytování. Na navigaci jsem použil Google Maps. Což  přineslo tento krásný, ačkoliv trochu děsivý pohled na temná oblaka, ale také dobrodružnou cestu. Ta vyústila v otočku, protože HI30 je všelicos, jenom ne auto do náročného lesního terénu.

Mapy.cz zvolily napoměrně přívětivější cestu do cílové stanice.

Zaparkovali jsme auto u penzionu a hned rychlými kroky pádili na zříceninu hradu Kaltenštejn, což znamená “hrad na studené skále”. Cesta vedla přes parádní otevřenou louku, jenž je obklopena hustými lesy. Oblaka stále hrála temnými barvami. Fantastické.

Samotný hrad nebyl žádný drobeček. Ochranu zajišťovaly dva metry široké hradby, věž se čněla až do výše dvaceti metrů (dnes je poloviční). V útrobách hradu byl vystavěn mlýn a dokonce pivovar. Takže v případě obléhání posádka hradu rozhodně netrpěla.

Při následné večerní pohodě v penzionu došlo i na šmejdění v knihovně. Zaujala mě především polička zabývající se Rychlebami, jak jinak.

Bílá voda (86% na databazeknih.cz), kdy se kniha zaobírá tvrdým životem řeholnic v klášteře ležícím v malé vesnici pojmenované Bílá voda (bohužel jsme klášter nestihli navštívit).

Jeřabinový dům (77% na databazeknih.cz), příběh domu, jenž leží v zapomenutých Rychlebských horách.

Adelheid (81% na databazeknih.cz), příběh vojáka, který se po druhé světové válce vrací do českého pohraničí a zažívá netypický milostný vztah s dcerou fašisty.

 

Den 2

Fajn Tajm je postaven trochu dost mimo civilizaci. Ráno nás probudilo stádo ovcí, svit slunce a příjemný čerstvý vzduch.

Ukuchtili jsme lehkou snídali a využili nádhernou terasu na její konzumaci. Idylka na druhou.

Popojeli jsme autem do Travné, tedy se zastávkou v Javorníku. Omrknout zámek Jánský Vrch, ale také místní náměstí. Které je zajímavé. Trochu krásné, trochu opuštěné.

Takové trochu “rychlebské”.

Stojí zde dříve jistě významné budovy. Některé jsou krásně opravené, jiné ovšem úplně ztratily svůj dřívější lesk.

Dnešní výšlap vede z Travné přes Borůvkovou horu. Ještě aby ne, dost dobře nelze vynechat tuto dominantu při žádné výpravě do Rychleb.

Túra vedla lesem, který je ovšem na první pohled nemocný. Kůrovec zde řádí jako utržený ze řetězu.

Jedním z hnacích motorů při výstupu do prudkého kopce byly výhledy, ale také vidina dobré klobásky a borůvkových knedlíků.

Výhledy se vydařily na jedničku z hvězdičkou. Avšak, klobásky i knedlíky již byly vyprodané.

A tak nás zachránila Celnice, s vynikající česnečkou, ale také výborným zvěřinovým guláškem.

Energie doplněna a i výhledy stály za to.

Cestou zpět na ubytování jsme podnikli druhý pokus na zastávku u Obřího stolu a židle.

Proč druhý? V čase dopoledním zde panovalo značně husto, rozuměj přelidněno. Večer se jednalo i jinou písničku. Klid.

Celý den jsme ukončili důstojnou regenerací. Faj Tajm nabízí možnost sauny a venkovní výřivky. Především výřivka dopadla fenomenálně. Ono, rochnit se v příjemně hřejivé vodě a mít nad hlavou nespočet jasně zářících hvězd je paráda. Velká paráda.

Den 3

S těžkým srdcem jsme opustili penzion Fajn Tajm, kde jsme se cítili fakt skvěle. Úžasné prostředí. A tušíme, že se ještě někdy vrátíme. Ideálně v létě, kromě toulání po kopcích je v blízkosti penzionu také několik parádních lomů na koupání…

No a vyrazili jsme na “Královskou etapu”, trasa ZDE.

Čekal nás výstup na Smrk. Při dlouhém stoupání nám tvořilo společnost jarní kvítí, trpělivě tekoucí Bučinský potok a stromy, spousta krásných stromů. A lesní kvítí.

Rychleby jsou obecně hojně zalesněny a nejvyšší vrchol zvaný Smrk není vyjímkou.

Doslova. Jsme tady! Aha, v očích mé drahé Alyonky zasvítilo lehké zklamání. Taková dřina pro dosažení vrcholu, kterého by si člověk ani nevšiml, tedy nebýt cedule?

Ano, je to tak!

Nicméně, sešli jsme na nedaleký Brousek, kde se výhledy rozevřely moc pěkné. Ideální místo pro piknik a odpočinek po náročném výstupu.

Ty jo, ty stromy nějak povyrostly! Když jsem tudy projížděl v roce 2016 (ve videu je záběr na onen výhled téměř bez stromů), tak to byly takový prcci. Lesní školka se přeměnila v základku.

A z Brousku následuje cesta už jen dolů. Lesem pěkným, tichým, nikde ani živáčka. Ze strany od Nýznerovských vodopádů chodí na Smrk minimum lidí. Za to u vodopádu je velmi rušno, parkoviště se nachází jen kousek od nich.

Ale to je zase na jiné povídání…