Co by to bylo za pochoďák, kdyby nezapočal vystoupením z vlaku! Tentokrát jsme se dostali po ose Praha – Lovosice – Radejčín až do obce Žim. Právě tam jsme jsme zahájili výstup na Milešovku, jež pokračoval až do Lovosic. Kompletní trasa je zaznamenána ZDE Vystoupili jsme tedy ve vesnici Žim. Ta není ničím zajímavá, kromě názvu samotného. Vlastně, jedna...
Jedné krásné soboty jsme vyrazili na průzkum naší republiky, opět. Tentokrát pěšky přes České Středohoří, na Hazmburk a až na Lovoš a ještě dál. Tedy, zaparkovali jsme náš vůz na vlakovém nádraží v Lovosicích. U Berešů jsme si dopřáli chlebíček, když nás Jarda tak lákal. Poté jsme vyrazili vlakem do Libochovice a obloukem se vraceli do Lovosic. Osa naší trasy zněla...
Jednoho víkendu, během jedné doby koronavirové, jsme měli lětet na víkend do Říma. Leč, čemu osud nechtěl, dva dny před odletem začala italská strana vyžadovat negativní testy na koronavirus, což jsme z principu neakceptovali. Takže místo do Říma, razilo se do Prčic. To doslova. Tedy i do České Sibiře. Právě tak se přezdívá část naší republiky, kde leží ona slavná...
CHKO Labské pískovce, Děčín, Ústí nad Labem, Severozápadní Čechy. V těchto končinách jsem se pořádně nikdy nenalézal. Byť o oblasti jsem slyšel z doslechu. Myslím dotační program ROP Severozápad, známe? Místní politici si na oněch dotačních pobídkách vyloženě smlsli. A také jsem měl SZ Čech v hlavě uloženo jako takovou část republiky, kde toho vlastně není moc, co...
CHKO Křivoklátsko, tedy, ještě CHKO, kdy ona krásná část naší republiky má našlápnuto k tomu, aby se stala v pořadí dalším Národním parkem. Já jsem ještě neměl příležitost políbit zdejší území osobně až do dnešních dnů. Trasu jsem si zvolil docela konzervativní: vlakem jsem se dopravil do Křivoklátu (již samotná cesta z Prahy podél Berounky je fajn) – následně...
Vyrazit v době koronavirové do Barcelony se může zdát býti jako hlazení hada bosou nohou. Avšak zajedno, vir asi není tak horký, jak to podávají média a levnější to nebude. Barcelona mě lákala dlouhodobě, ale na stranu druhou mě odrazovaly potencionální davy turistů, jež do Barcelony spolehlivě proudí(li). I to koronáč vyřešil. Avšak Covid přinesl efekt zavřených...
Oko mé hnědavé zacílilo na Ústecký kraj (konkrétně Mostecko a úpatí Krušných hor), kraj mnoha tváří. V našem případě především dvou, velmi rozdílných. A tak tedy hurá na túru po Krušných horách. Ony dvě tváře myslím: Krušné hory = parádní příroda Uhlí = “Mostecko a okolí” = šeď, trochu bídno a uhelná “Sahara” No nic, vyrážíme. Celá trasa je k...
A tak nastal konečně den vyčleněný pro pěší přechod části hřebenovky v Jeseníkách. Hurayyyy! V přírodě jsem už nebyl věčnost a moje milované Jeseníky jsou sázkou na jistotu. Navíc, pravidělně sem zajíždím za cyklistickými zážitky, takže pěší túra byla vlastně novinkou. Trasa je naprosto konzervativní a nemíjí ta nejzásadnější místa Jeseníků. Osa byla následující...
Jednoho zimního víkendu se zachtělo naší skupince pochodu někde po Šumavě. Vzhledem k omezeným časovým možnostem a jisté odlehlosti oblasti jsme se rozhodli rozbít náš tábor ve Stožci. Cestovali jsme nejdříve vlakem z Brna do Jindřichova Hradce a dále autem (celou trasu z Brna do Stožce lze projet i vlakem, ale zabere to hóóóódně času). Kde jsme zaháji túru pracovně...
Salzburg, město, jež mi poprvé přišlo na mysl díky pohádkce Tři veteráni. Princezně s přízviskem “andělská mrcha” totiž rostl její nos do nevídaných rozměrů a délky po konzumování jablíček krásy. Její nos, respektive frňák, to dotáhl až do Solnohradu, Salzburgu, kdy její vypečený rádce konstatoval: ,,Salzburg, tam jsem taky nebyl.” Záznam oné scénky...