• Menu
  • Menu

Východní Beskydy aneb (ne)dechberoucí Popelka pohoří

Jednoho víkendu mi vykrystalizovalo relativní volno a rozhodl jsem se ho využít k probádání neprobádané části Čech, respektive Moravy. Východní Beskydy. Prve jsem měl v plánu mířit do Rožnova pod Radhoštěm, avšak došlo mi, že bych se hnal do víru mainstreamu a přelidněných, byť nádherných míst. Tak tedy Sauronovo oko zacílilo na opačnou stranu Beskyd, na východ.

 

A jelo se. Vlak mě pohodlně dopravil do Ostravy a dále do Vendryně. Zde mé oko krátce obdivovalo útulný střed vesnice.

 

Vendryně je nedaleko Třince, který zrovna krásou neoplývá. Domorodci jsou si dobře vědomi onohu faktu, proto se s okny tímto směrem řádně šetří. Raději vidět bílou zeď než Třinec v dáli.

 

Pěkné políčko. V domečku na fotce musí bydlet partizán či člen novodobého odboje. Jinak si nedokážu vysvětlit umístění stavby, respektive její stále osídlení, v blízkosti značně velkého, hlučného a smradlavého mostu.

 

Nicméně, to už mířím do pomyslného ráje. Obec Karpentná hostí ve svém středu JZD s vydatnou pastvinou pro dobytek. To značí jediné, jsem na správné adrese.

 

Sluší se dodat, že místní kolchoz asi dobře nese.

 

První horská prémie mne vedla na vrchol Kozinec, kde dlý také turistická chata (jež je již veřejnosti nepřístupná). V dáli na mne vykoukl vrchol hory Ostrý. Onen mráček na vrcholku naznačovalo zvýšený výskyt oblačnosti, což mě netěšilo. Ale co se dá dělat.

 

Chata značící výskyt osady, spíše samoty, Kozinčany.

 

Klesám do Oldřichovic, pozorné oko v dáli vidí komíny chrlící “něco”. Ano, Železárny Třinec. I podobné obrazy patří k výhledům na východní straně Beskyd. Ať si každý říká co chce, tak se jedná o jisté unikum. Na jedné straně člověk obdivuje krásné zelené zalesněné kopce, samoty, osady a o kus dál, železárna jako Brno.

 

Prochází se pěknými místečky, klidnými, opuštěnými. Nic monstrózního, ale při tom tak lahodící.

 

Cesta na vrchol Malého Javorníku připomínala stoupání do Mordoru. Prudké, kamenité, nekonečné, akorát zalesněné.

V cíli jsem ovšem nemusel házet prsten do horoucí lávy proudící horou Osudu, ale likvidovat bigoš. Podrobnosti později.

 

Brouček.

 

Během sezóny si lze výstup ulehčit použitím lanovky. Tedy, sezóny letní i zimní, protože…

 

Na Malém Javorníku je i malá lanovka, opravdu malá.

 

Samotná turistická chata je v mých zádech. Výhled je příjemný. Sídlí zde také stanice horské služby a vůz.

 

Z druhé strany kopce vede na horu cyklotrasa. Pumpička a základní nářadí praktická pomůcká. Zajímalo by mne číslo, kolika lidem již tento pomocník vytrhl trn z paty.

 

Bigoš. Zastaralý výraz pro vojína nebo chutný pokrm typický pro tuto oblast. Nechybí zelíčko, klobáska, vepřové, cibule či houby. Lahoda, pane Jahoda.

 

S plným žaludkem plyne život o něco lépe. Před svým zorným polem se mi roprostřela hřebenovka, avšak zalesněná. Příjemný pochod za účasti čístého vzduchu a jak vidno, s absencí lidí. Přesně, jak slíbeno.

 

Ačkoliv se jedná o CHKO, tak těžba zde dřeva probíhá relativně ve velkém. Silné větry pokosily množství stromů, jež je žel nutno odklidit.

 

Místy se človek cítil skoro jako na bitevním poli, kde nepadali na znak lidé, ale stromy.

 

Po čase jsem opustil na krátkou chvíli modrou turistickou trasu a odskočil si na červenou. Mým plánem bylo zkontrolovat vrchol Ropice. Opět zalesněný.

Místy moji cestu okořenily zůstatky sněhu. Je vhodné doplnit, že zejména běžkaři si během zimních měsíců musí na místních tratích vyloženě hovět a šušňat.

 

Avšak na vrcholu Ropice stráží Perun. Bůh hromu, bouře a blesku. Později se nějakým záhadným obratem proměnil na boha úrody, asi nějaký předek Marka Prchala usoudil, že je třeba překopat jeho marketingový obraz.

Zde je ovšem Perun je symbolem vzájemné tolerance a svornosti Čechů, Slováků a Poláků.

Upřímně jsem zvědav, v co se Perun přetransformuje za dalších 200 let. Pornokrál?

 

Kousek pod vrcholem Ropice se schovává milá studánka. Vidím hrnečky. To znamená jediné, degustace velmi pěkně proudící vody.

 

Následoval spíše tranzitní přesun po červené a následně modré turistické značce k chatě Ostrý. Kráčel jsem si lesní cestou, po rovince, pohodička.

Chata je příjemná, jídelní lístek a nápoje jsou za lidové ceny. Rovněž ubytování láká k uváze.

Viditelnost mi žel již nepřála. Tedy, užil jsem si pohled na hustou oblačnost.

 

Chatka Tominová je k vidění při kopírování modré značky. Ta mne zavádí ke klesání k zapomenuté osadě Banát a vesničce Košařiska.

 

Dle počtu schránek mi vychází, že chalup zde je 21.

 

Tady máme obydlený kout jako na dlani.

Čeká mě záverečné stoupání k mému ubytovacímu zařízení, k chatě Kozubová!

Kráčí se po prašné, příjemné cestě. Když už jsem si myslel, že po cca 33km mířím k cíli, tak spatřilo oko mé odpočívadlo.

 

A za odpočívadlem mimořádně prudký krpál. Cesta je součástí cyklotrasy vedoucí k chatě a upřímně. Tady dupat do pedálů musí být brutální řemeslo, protože tento prudký “sráč” je náročný pro chůzi, natož cyklistiku.

 

Lehkou medicínou se stal omezený výhled na okolní krajinu.

 

Kaplička a rozhledna Kozubová samozřejmě již uzavřela svoji bránu. Nicméně, stejně bych si jinak báječný výhled moc neužil.

 

Chata Kozubová roku 1973 vyhořela, takže její náhradnice je relativně čerstvého data.

 

V noci mě budilo kapání dešťových kapek na okap, což značilo jediné. Meteorologové se nepletli, bude ještě větší oblačno a s trochou vody jako bonusem. Rozhodl jsem se tedy osekat svoji trasu a mířil po žluté trase přímo do vesničky Návsí, nedaleko známnějšího Jablunkova, na vlakovou stanici.

 

Na stranu druhou je faktem, že za určitých okolností má i počasí pod psa ohromné kouzlo. Krajina je úžasně zelená, vzduch voňavý, všude panuje ticho a pouze lesní ptactvo tvoří zvukovou kulisu celého zátiší.

 

Kravkám zde žel pšenka nekvete. Chvíli jsem si myslel, jestli nejsem na nějaké farmě v Texasu.

 

Komu ovšem dešťové kapky nevoněly ani trochu, tak to místním slepičkám.

 

Obec Návsi je přede mnou a Beskydy za mnou.

Užil jsem si pěkný, poctivý pochod za doprovodu příjemného počasí s mizernou viditelností. Prošel jsem si opomíjenou část Beskyd. Davy míří na druhou stranu, na západ, za pustevnami, Lysou horou a dalšími úžasnými perlami, což je ok. Stále je i u nás mnoho míst, kde si člověk může užít klidnou přírodu, atmosféru, výhledu a jistý génius loci a přitom nezakopávat o lovce podobných zážitků.

Leave a reply