• Menu
  • Menu

Exkurze do Křivoklátska

CHKO Křivoklátsko, tedy, ještě CHKO, kdy ona krásná část naší republiky má našlápnuto k tomu, aby se stala v pořadí dalším Národním parkem. Já jsem ještě neměl příležitost políbit zdejší území osobně až do dnešních dnů.

Trasu jsem si zvolil docela konzervativní: vlakem jsem se dopravil do Křivoklátu (již samotná cesta z Prahy podél Berounky je fajn) – následně po červené, pozdějí zelené do Zbečna – opět po červené na zříceninu hradu Jenčov a do cílové stanice Nižbor

Dalo by se říct, že to nejhezčí hned na začátek, ale to by byla pravda pouze z části. Nejhezčí výhled na hrad je z výhlídkového místa U Trojice. Idylka, řeklo by se, avšak né pro každího. Rozuměj, že hrad Křivoklát sloužil jistou část své dlouhé historie i jako vězení. Jeho pohostinost měl příležitost ochutit v útlém věku jistý Karel IV. či Edward Kelley. Anglický alchymista slíbil Rudolfu II. elixír věčného života a proměnu kovu ve zlato, leč zůstalo jen u slibu…

Vesnice Křivoklát je pěkně zasazena do údolíčka, kde protéká Rakovnický potok a kde vytéká ze sudů do půlitrů a lahváčů Chříčské pivo.

Taky tam je rybníček a kostelíček, prostě jako z pohádky.

Řeka Berounka tvoří zásadní kulisu celého treku, tak nějak se člověk stále motá kolem klidně si to proudící řeky.

To už klesám do podivné vesnice nesoucí názvisko Zbečno. Nejdříve ale musím projít kanadskou částí vesnice odkazující na teritorium Yukon. Bližší spojitosti neznám.

Taky jsem si trochu blíže čuchnul k Berounce. Klídek k nezaplacení.

Dost romantiky. Ve Zbečnu se vraždilo! Konkrétně zde naposledy vydechnul násilnou smrtí přemyslovec Bořivoj II.. Boj o trůn byl někdy tak trochu úplně o kejhák.

Ve Zbečnu zkoušeli prorazit s progresivní benzinovou pumpou. Velkolepý podnikatelský plán však zřejmě selhal.

Nevím přesně, jak místní sledují kalendář, ale upoutávka na koncert plánovaný v roce 2010 se mi zdá mírně zastaralý.

Také jsem se těšil na Hamousův statek! Selská usedlost s roubeným obytným domem, zděnými chlévy, stájemi se sýpkou, stodolou a výměnkem v obci s historií sahající do dob prvních Přemyslovců. Zbečno bylo centrem knížecího hvozdu a královským dvorcem, než vedoucí roli převzal hrad Křivoklát.

Tedy, Hamousův statek je samozřejmě zde.

Kostel sv. Martina ve Zbečnu. Bez zajímavosti.

A k téměř kompletní dokumentaci Zbečna nemůže chybět snímek z téměř ptačí perspektivy. Konkrétně z Masarykovy vyhlídky.

A tak jsem pokračoval po červené až jsem se ocitnul uprostřed pole! Žel, nemohu z toho vynit spolehlivou aplikaci mapy.cz, pouze se mi šlo tak pěkně, až jsem zapomněl odpočit. Neměl jsem po chuti se vracet k odbočce, tak jsem si to mašíroval nejkratší cestou na správnou trasu.

No a nakonec jsem dorazil až k zřícenině hradu Jenčov. Zrovna se zde několik filmařů pokoušelo pracovat na nějakém filmu.

Hrad nikdy neplnil funkci hradu jako takovou, ale Přemysl Otakar II. ho založil spíše jako lovecký hrádek. Hrad Jenčov je totiž neobvykle malý. Skládal se pouze ze dvou zděných budov. Je ovšem krásně usazen na skále, v hlubokých lesích a je tak trochu obklíčen říčkou Vůznice.

To už nezbývalo než se vydat do nedalekého Nižboru, kde jsem měl v plánu naskočit do vlaku, směr Praha.

Nižbor není ledajaká obec. Je totiž moc příjemná pro lidské oko. Tak příjemná, že se zde dokonce usadil slavný módní návrhář Osmany Laffita… Tedy né v této chaloupce, ale v trochu opulentním sídle opodál.

A taky zde žije Tomáš Hanák. Ten zde taktéž rozjel sezónní nádražní restauraci Zastávka Nižbor. Človek se může pěkně v historických vlacích nakrmit, ale klidně i vyspat. Teda, hlavně o víkendech je zde zřejmě pořádně nabito!

Pro kompletní historii onoho atypického místa doporučuji shlédnout následující pořad

Odpovědět