Jednoho víkendu, během jedné doby koronavirové, jsme měli lětet na víkend do Říma. Leč, čemu osud nechtěl, dva dny před odletem začala italská strana vyžadovat negativní testy na koronavirus, což jsme z principu neakceptovali. Takže místo do Říma, razilo se do Prčic. To doslova. Tedy i do České Sibiře. Právě tak se přezdívá část naší republiky, kde leží ona slavná obec. Kde už každý svým způsobem někdy byl, ale málokdo osobně.
Naše trasa je k prohlédnutí ZDE
Pochod započal na vlakovém nádraží ve Voticích. Osud nám dopřál i průchod přes místní náměstí, kde se rozléhá obchodní dům jako ze škatulky.
Řím sice neklapnul, ale místo toho jsem se podíval do Ameriky, co se rozléhá na území České Sibiře. Vlastně stačilo jet hodinu vlakem z Prahy a člověk si prošel na pár kilometrech půlku světa.
Ale pozor, v Americe mají zlé psy v každém druhém domě.
Z Ameriky vede cesta strmá k jednomu z nejvyšších bodů dne, ke kapličce sv. Vojtěcha. Tu zde nechal vystavět zdejší hrabě, jako díky za to, že se Voticím vyhnula nemilosrdná morová nákaza.
Jo a proč se České Sibiři říká Česká Sibiř? Jedním z důvodu je velmi nehostinné počasí. Ledový vítr, četný déšť a brzký sníh. Až na ten sníh mohu potvrdit, že počasí nás poštěstilo ochutit tyto podmínky.
Prochází se kolem množství samot, políček. Prostě klídeček, všude.
To už procházíme kolem zříceniny tvrze v Koutech. Od pohledu bych řekl, že se nejednalo zrovna o nedobytnou pevnost, tedy hlavně díky přístupnosti. Možná tvrz nechal vystavět nějaký romantik, co neměl rád kopečky.
Kdyby člověk potřeboval, tak ve Smilkově mají i poštu!
To už na chvíli přestalo pršet, foukalo ale v klidu dál.
Část zapomenutého vozového parku. Další mohutné káry byly zaparkováný kolem opodál.
A když už se blížily Prčice, tak zase spustil slušný lijavec.
Tomuhle bouráku to ale nevadilo. Chytré parkování.
Lijavec se měnil ještě ve větší lijavec. Ale vlastně jsem byl rád. Trochu by mě štvalo, kdyby na Sibiři jenom svítilo. Navíc jsem otestoval svoji nepromokavou bundu, co je skutečně nepromokavá!!!
A je to tady. Prčice. Vlastně, je to docela pěkný místo. Mnohem hezčí než kdyby člověka posílali třeba do Mostu nebo do Litvínova nebo do Dubí…
Každopádně, Česká Sibiř je docela rozlehlé území. Co vybízí k návštěvě dalších známých míst, jako třeba Čapího hnízda.
Či třeba rozhledny na Velkém Blaníku, kde dlí samotní blaničtí rytíři…
Česká Sibiř dokazuje jedno, Česká republika je zemí neomezených možností.
Odpovědět
You must be logged in to post a comment.