CHKO Labské pískovce, nejmohutnější pískovcový kaňon v Evropě

CHKO Labské pískovce, Děčín, Ústí nad Labem, Severozápadní Čechy. V těchto končinách jsem se pořádně nikdy nenalézal. Byť o oblasti jsem slyšel z doslechu. Myslím dotační program ROP Severozápad, známe? Místní politici si na oněch dotačních pobídkách vyloženě smlsli.

A také jsem měl SZ Čech v hlavě uloženo jako takovou část republiky, kde toho vlastně není moc, co pohledávat. V Ústí nad Labem, Duchcovu či Děčínu by asi nechtěl žít každý (na rozdíl od Českých Budějovic, tedy, znalci Cimrmana mi rozumí),

Nicméně, z hlediska přírodních atraktivit je to jiná muzika. Již v minulosti jsem měl příležitost zamířit do NP Českého Švýcarska, very nice. Nyní padla volba na část CHKO Labské pískovce. Konkrétně kaňon táhnoucí se podél řeky Labe.

Cesta zněla snadno. Dojet do Děčína, pokračovat po červené až do Labské Stráně k vyhlídce Belveder. Následně sestoupit k Labi, využít přívoz, přemýstit se na druhý břeh Labe a pěšky po žluté zpět do Děčína (lze se svézt i vlakem).

Mapa ZDE

Děčín, já o tom městě vlastně moc nevěděl. Snad každý zná ikonický pohled na místní zámek, i já. Ale jinak jsem si město představoval jako ghetto, kde je, respektive nic není. V lepším případě.

A nakonec musím uznat, že se jedná o velmi zajímavé město. Dříve jistě bohaté, plné měšťanských domů, kostelů a jiných pěkných staveb. Žel, tenhle gang (KSČM) zde napáchal slušné škody, a tak trochu poslal tu zmíněnou parádu do kopru.

Jak jinak si vysvětlit bytovku postavenou v historickém centru města, respektive přímo na náměstí? Ve výsledku, soudruzi nacpali bytovky, kam se v Děčíně prostě dalo. Nehledě na nic.

Svým způsobem byli komunisté architektoničtí teroristé (plus všechny další hrůzy, co mají na svých bedrech).

 

Takhle nějak vypadá kostel, co vyhořel a následně jej  zakoupila soukromá firma nesoucí název Good Times. No kidding.

Jako vážně, Děčín je fakt zajímavé místo. Tedy pro milovníky podivností.

Stoličná hora čnící hned vedle Děčína reprezentuje onu pomyslnou bránu do CHKO Labské pískovce. Konkrétně vyhlídka “Císařský výhled” slouží jako takový zákusek ohledně výhledů na kaňon a Labe.

Labská stráž, pavilonek, jež předběhl dobu? Skutečně. Právě zde byl poprvé v historii světa použit železobeton na nějaké stavbě. Až o deset let později se právě ona směs, či co, použila na stavbu mostu kdesi v Německu.

Červená trasa podél Labe je poseta katalogovými výhledy. Tohle jest Spálenisko.

Část pochůzky člověk tráví v lese.

To už dlím na Růžové vyhlídce. Fotka krásná, paráda. Ale když tam člověk stojí a vidí onen doslova monumentální výhled na vlastní oči, tak je to úplně jiná liga. Za sebe musím tuto vyhlídku zařadit mezi vůbec nejlepší místa v České republice, co jsem prozatím měl tu čest pozřít.

A jedna zásadní informace. Na rozdíl od jiných super-krásných, žel komerčních míst, zde nehrozí žádná tlačenice… Člověk sem totiž musí dojít kus po svých.

Následuje trochu delší tranzitní úsek, kdy se zase kráčí klidným lesem.

Pozornější člověk se sokolím zrakem dokonce může vidět v dáli i Pravčickou bránu. To když už je několik stop, sáhů či metrů od obce Labské Stráně.

Tam se nachází další důležitý bod trasy, vyhlídka Belveder.

Zase platilo, že zde člověk o turisty vyloženě nezakopával. Byť zde je již k dispozici parkoviště a občerstvení.

Potom jsem slezl po zelené do Dolního Žlebu, vyčkal na přívoz a pak jsem si to špacíroval zase do Děčína.

Nakonec jsem nešel po žluté trase, ale rovnou po cyklostezce, jež kopíruje levý břeh Labe. Pokud je levý břeh v mém názvosloví skutečně levý i v análech.

V tuto chvíli mi zbýval poslední kousíček do nedělní mozaiky. Vydrápat se na tu skálu vpravo. Jak stojí ten bílej barák. Ono se to nezdá, ale nahoru to je pěknej krpálek.

Nicméně, kdo by se nechtěl podívat na Děčín téměř z ptačí perspektivy. Já tedy rozhodně ANO!

No a tohle je Děčín.

Vedle krásného zámku nechybí bytovka. Město je rozpůleno rychlostní silnicí. A přesto je to zde tak zajímavé (do třetice všeho dobrého), když má člověk oči otevřené.

Jo a sem nahoru si člověk může vylézt i po ferratě.

Tahle část republiky má prostě něco do sebe. Jedno je jisté, já se vrátím a se mnou přijde i zákon. Nechť si pod tím každý představí, co se mu zlíbí…