Zimní přechod Šumavy

Jednoho zimního víkendu se zachtělo naší skupince pochodu někde po Šumavě. Vzhledem k omezeným časovým možnostem a jisté odlehlosti oblasti jsme se rozhodli rozbít náš tábor ve Stožci. Cestovali jsme nejdříve vlakem z Brna do Jindřichova Hradce a dále autem (celou trasu z Brna do Stožce lze projet i vlakem, ale zabere to hóóóódně času). Kde jsme zaháji túru pracovně nazvanou “Zimní přechod Šumavy”.

Jelikož jsme postrádali kvalitní zimní výbavu, alá snežnice, apod., tak jsme měli v plánu projít okruh něco přes 20km dlouhý s finálem u Stožecké kaple. Osud tomu chtěl nakonec jinak.

Putovali jsme modrou trasou a zahlédli ceduli říkající, že Plešné jezero je vzdáleno pouze 4,5km od naší pozice. Sněhu na cestě leželo jenom grapek, tak jsme se rozhodli se k jezeru vypravit. A když už jsme dorazili k jezeru, tak jsem navrhl vyšlápnout o kousek výše, abychom si užili výhled na jezero. A když už jsme byli až na vyhlídce, tak jsme se dohodli, že bychom mohli vyjít na vrchol Plechý. A když už jsme byli až na vrcholu hory Plechý a podmínky vypadaly slušně, tak jsme se rozhodli projít hřebenovku až na Trojstoličník…

Celá finální trasa je zaznamenána níže.

Poté, co jsem vyzradil zápletku našeho pochodu, tak se vrátím zase na samotný počátek. Stožec v dáli.

Obec nenápadná, avšak držící jeden nechvalný světový primát. Udála se zde největší pytlácká bitva v Evropě! Wtf? Respektive,  roku 1850 zaútočili bavorští pytláci na české lesníky. Ti se opevnili v restauraci či penzionu Pstruh. Došlo ke krvavé přestřelce, kdy padlo nemálo lidí a další byli zraněni.

Část pochodu je lemována potůčky, studánkami, pramínky… A aby se to nepletlo, tak Jelení potok protéká podél Oslí cesty.

Postupně naší cestu začal pokrývat sníh, později více sněhu. Když jsme dorazili k Plešnému jezeru, tak bylo kompletně pokryté sněhem a ledem. Při pohledu na mapy.cz jsme zjistili, že asi kilometr po žluté se nachází Vyhlídka Lipno. Cestička se jevila  relativně prošláple a my tedy započali stoupat.

Nahoře se nám vyskytl senzační výhled na Plešné jezero (dole zamrzlé) a v dáli jsme zahlédli i vodní nádrž Lipno. Při pohledu na vrchol Plechý (za námi) se nabízel o něco smutnější pohled. Kůrovec spolu se silnými vichry zde natropil solidní paseku. Nepočítaně stromů bylo napadeno, zničeno či vyvráceno…

Počasí nám docela přálo, zásadně jsme se nepropadali v nasněženém sněhu, byť nám chyběly snežnice. Jednohlasně jsme se dohodli pokračovat vzhůru na vrch Plechý.

 

Teplota klesala, vítr přikládal pod kotel, pod námi ležela hromada sněhu, ale bylo tam krásně.

Vzhledem k jisté oblačnosti jsme neměli možnost vychutnat si nekonečné výhledy, ale dosáhnout vrcholu za zimního nečasu má něco do sebe.

Počasí si s námi místy trochu špásovalo. Chvíli jsme se prali se sněhovými přeháňkami…

Chvíli nám i svítilo, čímž se přecejenom trošičku rozevíral výhled na obzor.

 

Naše hřebenovka vedla kolem známého místa zvaného Trojmezí. Právě tam se přetínají hranice Rakouska, Německa a naší České republiky. Cestou jsme narazili i na několik dalších dobrodruhů. Avšak “kupodivu” pouze naše skupina vyrazila bez sněžnic a jiného vybavení. My jsme prostě taková parta hic.

V dáli už vidíme vrchol Třístoličník i s horskou chatou. U té parkovalo nemálo aut. Na chatě si lze dopřát i něco teplého k snědku či nápoj.

Od Trojstoličníku nás už čekalo pouze klesání do Nového Údolí a tranzitní pěší přesun do Stožce. V případě, že by člověk padal únavou, tak si lze poslední úsek trasy zkrátit vlakem.

Túra je to celodenní, rozhodně pro zdatnější chodce. Nám zabrala 7 hodin. Je nutné si vzít dostatek jídla a vody (byť cestou míjíte nemálo studánek a pramínků s osvěžující vodou). Vynaložená námaha rozhodně nepřijde nazmar! Trasu jsme mohli absolvovat i bez sněžnic, ALE. V případě méně příznivého počasí si dokážu představit, že se takovýto nápad může přetavit v noční můru. I tak jsme párkrát solidně zahučeli do sněhu, ale ještě to šlo.

V neděli nás čekal už jen rekrační pochod ke Stožecké kapli. S výjimkou posledního kilometru se jedná o snadný pochod.

Kaple zde vznikla na popud místního kováře. Hned u kapličky proudí údajně zázračný pramen, jež pomohl kováři uzdravit zrak. Příběh kováře se rozkřiknul, na místě zázraku vznikla kaple a ta se dokonce stala později poutním místem. Za minulého režimu kaple značně chátrala a proměnila se v hromadu trosek. Nicméně, dnes tu zase stojí v plné kráse.

Nad kaplí vede ještě cestička na vrchol Stožické skály. Cestička je však od začátku března, tuším do konce června uzavřená…

A následovaly asi dvě hodiny dlouhá cesta autem do Jindřichova Hradce, kde jsme naskočili na rychlík, jež nás za 3 hodiny a 14 minut dovezl zpět do Brna.