• Menu
  • Menu

Zimní “idylka” na Malé Fatře

Jedné lednové soboty se uskutečnila dlouho odkládaná a očekávaná zimní výprava. Dějištěm slavné bitvy se stala jistá Malá Fatra. Skupinka odvážlivců měla v plánu za pomoci svého odhodlání (a nesmeků) zdolat část hřebenovky na Malé Fatře.

Moment, jako ujít 20 km ve dvou dnech má být nějaká výzva? Hmm, ta dnešní mládež je nějaká změkčelá…

Omyl, vážení. TRASA skutečně měla být relativně snadnější s cílem pokochat se zasněženými výhledy MF, ale okolnosti mám nakonec operaci trošičku ztížily…

K věci. Lehce po páte hodině sobotního lednového rána začal drnčet budík. Oj, to bylo mrzení a ošívání se. Nicméně, dokázal jsem zdánlivě nemožné a vyhoupnul se z postele, hbitě se oblékl, lehce se nasnídal a vyrazil nabrat zbytek landsmančaftu (zdravím JB). Cesta utekla rychle a oplývala až nečekaně energickými konverzacemi vzhledem k tomu, v jak brzkém ranním čase se odehrála.

A to jsme dorazili na místo činu. Výstup začal po modré a to vesele, pozvolně, příjemně. Užili jsme si výhledu ze sedla Príslop, kde jsem si ocitl již podruhé a i tentokrát se Velký Rozsutec úspěšně ukrýval v oblačnosti. Nicméně, toto počasí až “karibského” rázu nemělo trvat věčně…

Výprava postupovala vítězně vpřed! Tedy, místy jsme se topily se sněhových jazycích, o chvíli později marně hledali modrou, následně krkolomně scházeli svah, abychom se vrátili na tu zpropadenou modrou. A to za osvěžující společnosti mlhy, ledového větru a mírného sněžení.

Ale prostě jsme byli v pohybu, byť o něco pomalejším, než jsem doufal. Občas jsem nervózně pohlédl na hodinky, protože jsem začínal tušit, že tímto tempem dojdeme na chatu velmi těsně před setměním.

Technická, rozhodně jsme se neflákali, terén nám zkrátka nachystal mnohé překážky.

Nicméně, nejzajímavější část trasy měla teprve přijít na řadu. Hřebenovka. Lahůdka. Předpověď počasí nám nehrála úplně do karet. Místo oslňujících výhledů nám byl přišlíben severák o rychlosti přes 100 km za hodinu a ještě přibalil sníženou viditelnost.

Zde nastal úsek, kde jsme si hrábli na dno svých sil.

Jeden člen výpravy si plnil svůj sen, na chvíli stal se lodivodem. Co to? Viditelnost nulová, značení z dohledu, nebezpěčný svah z obou stran, nezbývalo než vzít do ruky mobil, kontrolovat naší polohu a udržovat směr dle zákresu v mapě a doufat, že mobil nezamrzne a GPS se nevychýlý a nedovede nás do náručí samotného Pekelníka, jehož vrchol jsme cestou přešli.

Jiná hrdinná členka výpravy na cestě měsíční krajinou zase toužebně vyhlížela úkryt, který se v dály skutečně zjevil. Hle altánek! Přání otcem myšlenky v praxi. Nejednalo se o altánek, ale o na větvičku promrzlý strom.

Třetí polárník pro změnu řešil problémy jiného rázu. Hlavou se mu proháněla myšlenka. Zahraju si ještě někdy na klavír? Na vině byly zmrzlé prsty, jež plnily funkci ztuhlých pahýlků.

 

Nicméně, jakože i Jeníček s Mařenkou našli kouzelnou chaloupku, tak i nás stihl podobně šťastný osud. Světýlko, obydlí, záchrana.

K našemu štěstí jsme následně nemuseli utíkat před babou jagou. Po vydatné večeři, křehkém spánku a slušné snídani jsme se spolu s dalšími “polárníky” vydali zase na cestu.

 

Tentokrát již panovalo umírněné počasí až přátelského rázu. Dokonce i slunce projevilo snahu (jen malou) nás pozdravit.

V neděli jsme se na hřebenovce pohybovali již lehce, avšak bez výhledů. Nečekaly nás ani jiné zážitky až psychedelického rázu, jakožto dne předchozího.

Ale i tak měl přesun něco do sebe. Naše kroky vedly promrzlou krajinou obohacenou místy sněhovými jazyky. Sem tam slunce protínalo mraky, ale jen skutečně sem tam.

To už jsme scházeli z hřebenovky. Hotovo. Mraky se neroztrhaly, happy end se nekonal. Zdánlivě. Výprava sice nepřinesla očekávané výhledy na zasněžené vrcholy Malé Fatry, ale i tak si ji dovolím označit za slušný úspěch. Všichni jsme totiž přežili bez újmy na zdraví, vyzkoušeli jsme dobrodružství nebývalého rázu a i přes místy až šílené podmínky vše zvládli s úsměvem na tváři.

Zážitek velký, nicméně patří do šuplíku: “Krásné, ale stačí prožít jednou.”

Až příště naplánujeme zimní výpravu do hor, tak při podobné předpovědi počasí rozhodně sklopím hlavu a počkám na lepší povětrnostní podmínky.

Tak zase někdy 🙂

Odpovědět