V Kolumbií jsem strávil příjemné tři měsíce života, podařilo se mi trochu cestovat a vidět jistý kus země. Byť Kolumbie je veliká a zažít vše za tak krátkou dobu snad ani nejde. Když jsem přemýšlel nad tím, jak bych asi strávil dva týdny v Kolumbii na základě toho, co jsem viděl, a aby člověk nestrávil dlouhé hodiny v autobuse, tak mi vyšel následující souhrn alá Kolumbie cestopis na 2 konzervativní týdny.

Jedná se o takový mix známých, ověřených a dobře dostupných míst. Zkrátka ono otřepané alá “To nejlepší z Kolumbie”.

Bojový plán (nic pro lenochody):

Den 1 – Bogota – večer přelet do města Pereira
Den 2 – Salento (kávová farma, menší trek – až 3 možnosti)
Den 3 – trek Cocora valley, průzkum Salenta a odpočinek
Den 4, 5, 6 – trek napříč Národním parkem Los Nevados
Den 7 – odpočinek a termály
Den 8 – ráno přelet do Medellínu, průzkum města
Den 9 – Guatapé a vyhlídka Del Peňol, návrat do Medellínu
Den 10 – přelet do Cartageny
Den 11 – pláž Playa Blanca, Cartagena
Den 12 – přejezd do Santa Marty, šnorchlování Taganga
Den 13, 14, 15 – Národní park Tayrona

Obecné informace

Bezpečnost

Kolumbie má svojí pověst. Nikde jinde jsem neviděl tak ohromné množství bezdomovců. Na stranu druhou, nikdy jsem si nepřipadal v ohrožení, nebyl jsem okraden (jiní ovšem byli). Osobně si myslím, že pokud člověk nechodí kam nemá, hlídá si kapsy, tak je v pohodě.

Jazyk

Celou Kolumbii jsem procestoval se znalostí asi 10 španělských slovíček. Samozřejmě, místy to nebylo snadné, ale vždy se člověk domluvil, nějak, nebo se objevil někdo, kdo uměl anglicky a bylo to. Na stranu druhou, Kolumbijci jsou ukecaní, pokud by člověk hovořil španělsky, tak se dozví ledacos.

Kdy vyrazit

Toť otázka. Kolumbie je veliká země. Navíc, počasí v horách není stabilní skoro nikdy. Obecně platí, že ideálními měsíci jsou prosinec – únor (v lednu cestuje po zemi velké množství Kolumbijců, takže místa normálně klidná nemusí být klidná více). Jiné vhodné období může být červen – srpen.

Ceny

Klidně bych řekl, že podobné jako v ČR. Něco stojí více, něco méně. Spíše je o fous levněji, ale záleží, kde člověk bydlím a kam chodí na jídlo. Co se týče peněz, tak jsem vždy vybíral z bankomatů, hotovost jsem si nevezl žádnou. Jsem fanouškem Revolutu.

Očkování

Doporučuje se proti žloutence, tyfu a žluté zimnici. Já se neočkoval a ok. Spíše doporučuji pojídat probiotika či vzít si něco na průjem. Hygiena zde není na nejvyšší úrovni.

Kolumbie – cestopis

Den 1 – Bogota

Hlavní město Kolumbie ležící v nadmořské výšce téměř 2,500 metrů nad mořem, mraveniště bez metra. Řekl bych, že při krátkodobějším pobytu v Kolumbii není vhodné zůstávat v Bogotě déle než je nutné. Sic k vidění jsou zajímavé věci, ale noci jsou chladné a jinde je prostě lépe.

Brzo ráno je ideální doba na návštěvu kláštera Monserrate. Ten ční nad městem a nabízí úžasný pohled na nekonečné město. Skutečně běžte hned ráno na stanici lanovky. Fronty se tvoří rychle a je zbytečné hodinu tvrdnou ve frontě, když stačí dorazit těsně po otevíračce a být nahoře raz dva. Ti aktivnější mohou nahoru vyběhnout po svých.

Následnou cestou do centra je možná správná chvíle na oběd. Když se stavíte do restaurace Hibiscus na polední menu, tak rozhodně nebudete litovat.

Další část dne lze odstartovat v nedalekém náměstí Chorro de Quevedo. Jedná se o část Bogoty, kde se mísí historické domky s tolik pro Kolumbii typickými grafitti. Což je i v části Bogoty, kde většina turistů pobývá v hotelech či hostelech.

Úzkými uličkami plných umění, kaváren, ale i aut, človek dorazí do srdce města. Na Plaza de Bolívar. Myslím, že když se řekně Bogota, tak právě tento obraz se vybaví většině lidí.

Stojíme v historickém středu města. O pár metrů dále je možné navštívit Museum Santa Clara. Což dříve býval kostel s nejbohatější vnitřní výzdobou ve městě. Tedy, tak bohatou, až se kostel přerodil ve zmíněné muzeum. Vstupné je zdarma.

Následně je dobré vrátit se na náměstí a napojit se na ulici Carrera 7. Ulice funguje jako pěší zóna a je plná obchůdků se vším možným i nemožným a umělců dobrých i strašných. Každopádně se budete bavit… A cestou si klidně zastavte k Juanovi Valdézovi na kávu. Byť se jedná o kolumbijskou verzi Starbucks, tak právě tento řetězec stojí za jistou “evangelizací” Kolumbie, co se týče pití kávy. Právě Valdéz započal učit místní, jak pít kvalitní kávu, protože dříve drtivou většinu nejlepší kávy prostě vyváželi a sami pili splašky.

Další zastávkou musí být Muzeum zlata. Právě drahý kov stojí za tím, proč Španělé kolonizovali Jižní Ameriku.

V případě, že jste fanouškem komentovaných prohlídek, tak i Bogota nabízí populární “free walking tours”, kde na konci zaplatíte průvodci dýško. Já absolvoval “Politickou tour” a dozvěděl jsem se ohromné množství informací o tolik komplikované politické situaci v Kolumbii.

Tak či onak. Večer je dobré chytit letadlo do Pereiry, následně skočit na autobus do nedalekého Salenta (možno využít i taxík) a vyrazit za poznáním té pravé Kolumbie.

Den 2 – Salento

Již jsem nakousnul, že Kolumbie a káva, to jsou dvě spojené nádoby. Salento je součástí kávového trojúhelníku a ve své blízkosti má nemalé množství kávových farem. 100% natural, pochopitelně. Já osobně navštívil Fincu Don Elias. A nelitoval jsem.

Na farmu se lze dopravit třemi způsoby. Pěšky, autem či na koni. A právě tuto variantu bych doporučil. Stačí se zmínit na hotelu nebo se mihnout na náměstí, kde si vás už někdo odchytne a právě koňské taxi nabídne. Jízda by měla stát okolo 30.000 COP tam a zpět.

Den je ale stále dlouhý a možností hromadu. Záleží na vašem rozpoložení…

Pokud máte chuť na to si protáhnout nohy za pěkných výhledů na Salento a okolí, tak je k dispozici cca 12 km dlouhý okruh.

Ti zvídavější jedinci mohou zvážit návštěvu Přírodní rezervace Kasaguada. Absolvujete pár kilometrů dlouhý okruh za doprovodu odborného výkladu o místní krajině, rostlinách a zvířatech.

A ti ostatní, co si stále nevybrali, tak mohou vyrazit na vodopád Santa Rita. V jezírku pod vodopádem je možné se i vykoupat, ale studené to jest. K vodopádu lze dojít pěšky ze Salenta či dovézt se pod kopec taxíkem. V tomto případě smlouvat a smlouvat.

Ať si vyberete, co si vyberete, tak uděláte dobře.

Jo a den nelze zakončit jinde než shlédnutím západu slunce nad Salentem…

V Salentu pravděpodobně okusíte nějakou tu přeháňku, což ovšem otevírá spektakulární výhledy na okolí. Asi 200 metrů od vyhlídky na město, se lze pokochat se pohledem na údolí, což také chutí.

Den 3 – Cocora valley a průzkum městečka

Cocora valley je výlet klidně na půl dne. Podrobněji jsem vše sepsal v samostatném článku ZDE. Právě až 60 metrů vysoké palmy patří mezi ta vůbec nejfotogeničtější místa celé Kolumbie. Tento trek ovšem není jenom o palmách, ale také o kolibřících, džungli, mostech a dalších skvělých výhledech.

V odpoledních hodinách je dobré odpočívat. Zajít si na chutnou kávu třeba do Le k’fée či Café Gourmet.

A prostě si projít barevné Salento, nakoupit suvenýry a očekávat velké dobrodružství v dnech příštích.

Den 4, 5, 6 – Národní park Los Nevados

Kolumbie je známá svojí úžasnou a pestrou přírodou, vysokými sopkami a jistou neobjeveností přírody. Při poutích přes národní parky prostě nebudete zakopávat o davy turistů. Na druhou stranu, většina treků je poměrná náročná. Prudké kopce, vysoká nadmořská výška, nevyzpytatelné počasí.

Tak či onak, přes fyzickou náročnost se vyplatí strávit několik dnů v Národním parku Los Nevados.

Já absolvoval hned dvě výpravy. První byl přechod napříč národním parkem za doprovodu společnosti Paramo Trek. Byť se nejedná o levnou srandu, tak tento trek by nebylo snadné absolvovat na vlastní brdo. Podrobněji jsem výpravu popsal ZDE.

Máknete si, ale uvidíte skvělé věci, prospíte se v horských chatách, prostě to bude vzrůšo.

A třeba si dopřejete i piknik či oběd na místech, kde už v životě nebudete hodovat. Tedy s výhledem na sopku či klidně v jejím vyhaslém nitru.

 

Ano, člověk si zpotí trenky či kalhotky. Ale trasy pro každý den jsou variabilní a člověk si může vybírat z kratších a delších variant dle svého uvážení a momentálního stavu. Cestou se prochází džunglí, přes pásy paramo, dostanete se do kráteru sopky a uvidíte naprosto úžasné scenérie. Pokud počasí bude přát…

Celý trek zvádl i pár ze Singapuru, bez jakékoliv kondice. Ano, každý den šli s průvodcem tu nejkratší variantu. Ano, nohy je bolely jako čert, ale dali to.

Druhou a neméně skvělou, ale náročnější, možností na tři dny je výstup na magickou sopku Nevado del Tolimo. Popsáno ZDE. Dobytí zasněženého vrcholu už je možné pouze pro borce se skutečně železnou fyzickou kondicí.

Den 7 – termály

De facto “malá neděle”, den odpočinku.

Oblast okolo Manizálesu, Santa Rosy je plná termálních lázní. Výhoda toho, když má člověk sopky za barákem.

Den 8 – přelet do Medellínu

Člověk se ale nemůže válet věčně a je čas se dát zase do pohybu. Cesta autobusem do Medellínu z Manizálesu či Pereiry by měla zabrat pár hodit. Nicméně, na konci roku 2019 se cesta nacházela uprostřed obrovské rekonstrukce, což z přesunu činilo celodenní dobrodružství. Proto doporučuji raději létat.

Medellín na vás okamžitě dýchne. Podrobnější tipy jsem sepsal sem.

Tak či onak. První zastávka by měla být učiněna v Comuně 13. Svého času jedna z nejnásilnějších městských částí na světě. Comuna 13 pěkně dokumentuje postupnou přeměnu města z období teroru do světlejších zítřků. Byť to bude ještě cesta dlouhá a trnitá.

Jinak doporučuji shlédnout skvělý dokument o Medellínu s názvem The two Escobar’s.

Následně je dobré pokračovat na umělecké notě a dorazit na Boterovo náměstí. Botero je národní umělec, jež proslul svými osobitými sochami a obrazy. Nesouměrnost, to vystihuje jeho díla.

Pro milovníky bizáru doporučuji navštívit také nedaleký “fake land“.

Ve chvíli, kdy se začíná stmívat, tak je dobré dorazit na Pueblito Paisa. Drobný kopeček ležící uprostřed města. Doslova jste obklopeni Medellínem. A teď si představte, že je tma a všude okolo vás svítí tisíce světýlek…

Jinak, další postřehy o Medellínu jsem sepsal ZDE.

Den 9 – vyhlídka El Peňol a Guatapé

Na devátý den v pořádí je vhodné opustit Medellín hned v brzkých ranních hodinách a vyrazit směr Guatapé.

Guatapé je asi 2 hodiny cesty z Medellínu. Dojet do vesničky lze dvěma obvyklými způsoby:
1) zvolit si tour do Guatapé, kterou nabízí snad každý hotel či cestovka ve městě
2) nebo jak by řekl Míra Hejduk, pro ty, co si nechcou udělat díru do peněženky, tak mohou vyjet po vlastní ose, respektive autobusem – ten vyjíždí snad co 15 minut z autobusového nádraží, kdy okénko s nápisem GUATAPÉ, kde se prodávají jízdenky nejde minout

Doporučuji autobusem nezajíždět až do Guatapé, ale nejdříve si vystoupit u kamene El Peňol. Obrovský černý šutr nelze přehlédnout. Řidič většinou sám zastavuje, popřípadě k němu dojděte dopředu a řekněte STOP. On zastaví, vy si vyskočíte a je to.

Při vstupu na schody vedoucí k vrcholu se platí vstupné 20.000 COP. Skutečně doporučuji zde být spíše ráno či dopoledne a ideálně mimo státní svátky. To se potom vytváří i fronty a zážitek se značně znepříjemňuje.

Sluší se podotknout, že výhled je ovšem spektakulární.

Trochu oficialit. El Peñón de Guatapé, oficiálním názvem, je důležitým místem pro dvě sousední vesnice Del Peňon a Guatapé. Ti se dlouze přetahovali a hádali o tom, na čí území se skalní útvar nachází a jak přesně se bude jmenovat. Chvíli to vypadalo, že vypukne menší vesnická válka. Nakonec došlo k takovému řešení, že jsou v názvu místa uvedeny obě vesnice.

Do Guatapé se lze následně nechat dopravit tuk-tukem, chivou či taxíkem. Rozhodně nechoďte pěšky.

A jaké je Guatapé? Barevné, hravé, krásné. Prostě jedním z nejnavštěvovanějších míst celé Kolumbie. V dobrém i zlém.

Více informací o tomto “kombu” jsem sepsal ZDE.

Den 10 – Cartagena

To už nastává čas na přesun do Karibiku! Leteckých spojení mezi oběma městy je habaděj a let trvá sotva 40 minut čistého času.

Letiště je umístěno na okraji Cartageny, což je super. Cesta taxíkem na hotel zabere pár minut. Na letišti se nenechejte zlákat nabídkami na taxíky, ale běžte si k okénku, kde dostanete férovou cenu po zahlášení názvu hotelu. Cartagena je specifická v tom, že taxíky nemají taxametry. Cenu je vždy nutné domluvit před zahájením jízdy.

A Cartagena je prostě nádherná, byť trochu dražší v porovnání se zbytkem Kolumbie.

Cartagena bývala a je stále bohatým městem. Za to vděčí především zlatu a Španělům. Ti zde shromažďovali zlato vytěžené a pokradé z celé Kolumbie, Peru či Ekvádoru. Město tedy muselo být dobře zabezpečnené zejména proti útokům pirátů.

Hradby stále obkličují historický střed města a jsou ve výborné kondici Nicméně, jak je vidět na obrázku níže, tak Cartagena nežije pouze z historie, ale roste i do výšky.

Ono opěvnění je velmi fajn i ve večerních hodinách. Pokud si chcete poklábosit, popít a při tom myslet na vaši peněženku, tak si kupte pití někde ve večerce. Následně se posaďte na hradby a máte kulisy, které se jen tak někde nenaskytnou. Obecně platí, že noční život je v Cartageně velmi bohatý.

Den 11 – pláž Playa Blanca, Cartagena

Karibik = pláže. Jedna taková pěkná vlastním jménem Playa Blanca je na hodinu cesty od Cartageny.

Disclaimer – ta pláž je tak vyhlášená, že na ní jezdí mnoho lidí, zejména během sezóny. Navíc zde kvete takový ten “thajský” styl turismu, tedy hodně lodí, jet sky, prodejci všeho druhu.

My na pláž vyrazili taxíkem. Cesta nás vyšla na 60.000 COP, ale je nutné tvrdě smlouvat. Jakmile vystoupíte z auta, ocitnete se v úlu lidí, prodejců a začnete být znechuceni. Proto je nutné po příchodu na pláž vydat se doprava a jít a jít až dojdete ke kraji pláže, kde se přeci jenom dočkáte většího klidu a pohody. V případě, že se vydáte doleva, zažijete turistické peklo.

Další variantou je strávit noc na jednom z hostelů a hotýlků přímo u pláže. Po 15h totiž mizí většina návštěvníků pryč a vy si můžete užít plýž skoro jenom pro sebe.

Koupání jsme si zpeštřili šnorchlováním v asi 10 minut jízdou na lodi vzdáleném místě. Cena vyšla na 50.000 COP na hlavu za jízdu lodí, vybavení a hodinu šnorchlování. Korálové útesy jsou naprosto zdevastované, ale ryb jsme viděli docela dost.

Do Cartageny jsme se vydali na speed boat. Tyto lodě odjíždějí kolem 15h, lístek je potřeba si zajistit dopředu. Jízda je brutálním zážitkem, hlavně pokud čelíte vlnám. Rozhodně to ovšem není nic pro slabší povahy.

Ve zbytku odpoledne si odpočiňte a večer se nezapomeňte zase vydat do víru večerní Cartageny.

 

Den 12 – přejezd do Santa Marty, šnorchlování Taganga

Transfer do Santa Marty lze pojmout mnoha způsoby. Můžete jet luxusním autobusem, kde pravděpodobně uvidíte hromadu Kolumbijců, jak blijou do igelitových pytlíků (v autobuse se jim prostě dělá špatně) nebo jet tranzitním přímým klimatizovaným spojem s Berlinastur. S nimi mám osobně dobrou zkušenost. Jezdí snad každých 30 minut, lístky nelze koupit online, ale na stanici.

Po tom, co se v Santa Martě ubytujete, tak můžete dostat chuť na koupel. Tu lze spojit i se slušným šnorchlováním, pokud si taxíkem vyrazíte do Tagangy.

Ve chvíli, kdy vystoupíte u pláže z taxíku, tak se na vás vrhnou prodejci všeho druhu. My za šnorchlování a lehárko na pláži Playa Grande zaplatili 60.000 COP. Upřímně, pláže nejsou nijak spektakulární, ale šnorchlování nás bavilo.

Šnorchluje se nedaleko útesů, hodně se musí plavat, ale k vidění je toho fakt hromada. Spousta ryb všeho druhu a barev, leckdy celá hejna, nechybí ani pestré rostliny. Paráda.

Osobně jsem v Santa Martě nepobyl, ale myslím, že večerní procházka po promenádě chutná vždy.

Den 13, 14, 15 – Národní park Tayrona

Velké finále ve výkladní skříni Kolumbie.

Konkrétnější tipy jsem podrobněji sepsal ZDE.

Národní pak Tayrona je prostě skvělý a zaslouží si více času na prozkoumání. Kombinací parádních pláží, džungle, výhledů a mnoha zvířat člověka bude bavit.

No a to je Kolumbie. Možností, jak si okořenit a pozměnit výjezd dle vlastní chuti a preferencí je hromada. Další články můžete okoknout na mém rozcestníku ZDE.

Abych to nějak shrnul, tak Kolumbie se mi líbila moc. Počítám se mezi milovníky přírody a viděl jsem hromadu věcí, co mé oko předtím nespatřilo. Ať už skutečně zelenou krajinu, netradiční farmy, pastviny, sopky, parámo, džungli, hromadu květin, art na každém rohu, slyšel veselou hudbu a často se divil. Kolumbie je z mého pohledu pestrá, skvělá země s mizerným jídlem, ale skvělým ovocem 😀

Nicméně, Kolumbie je i chudoba. Člověk si musí hlídat kapsy a nepouštět se do míst, kam by prostě neměl chodit, hlavně po večerech.