Na pozvání svého věrného druha ve zbrani, který si přivydělává na chléb v nedaleké Belgii, zamířil jsem zkontrolovat trochu netradičně stát, jenž je zeměpisně položen na západ od českých kotlin.
Pro svůj přelet využil jsem služeb společnosti Ryanair, který mne v plném zdraví doručil na letiště Brusel-Charleroi. Zakoupil jsem si zpáteční autobusovou jízdenku do Bruselu (která vyšla finančně skoro stejně jako letenka). A mašíroval jsem si to do Bruselu na vlakové nádraží – Midi. Zde mě vlastně docela potěšilo, že s pohozenými vajgly se nebojuje pouze v Čechách.
A taky se ukázalo, že vlaky nemají japonskou přesnost. Nicméně jinak jsou velmi přesné a jezdí jich hromada a všude a víc. Trochu neblaze mne však překvapila absence Wifi (což už je skoro i u nás standartem).
Program na následující dny byl prostý. Gent – Waterloo – Brusel.
Začínám tedy Gentem. Krásné město s parádním historickým středem, náplavkou, jenž žije, množstvím hospod s nečesky naceněným pivem, všudypřítomnými koly, uličkou lásky, prostě Belgie.
Gravensteen. Předchůdce kamenného fešáka, tedy dřevený hrádek zde stál již od 9.století. Shodneme se, že původní verze by obchodníky a město moc neochránila, takže přechod na kámen dával smysl. Hrad je také částečně obklopen řekou.
Hrad lze pochopitelně také navštívit a vyšplhat se na věž umožňující výhled do okolo se rozhléhající zástavby. Nechybí ani muzeum, kdy se vzpomíná i na doby, kdy Gravensteen sloužil jako věznice, mučírna, …
Belgie je země pivu zaslíbená. Ačkoliv jejich pivní kultura je drobně odlišná než naše. Belgické pivo je z pravidla velmi silné, klidně až 12 procent a je mnohem hutnější. Belgičané preferují 0,3 dcl před klasickým půl litrem, což k obsahu alkoholu dává smysl. Trochu mě ovšem zaskočilo, že i v hospodách prodávají pivo spíše lahvové než točené. Cena se pohybuje od 3.50 Euro a spíš výše.
Proto dává smysl vyrazit do nějakého obchoďáku a degustovat moky samostatně. Vybrat ony vyvolené kousky ovšem není nikterak jednoduchá záležitost, avšak slastná zase ano.
Pro otevírání těchto neposedů jsme zvolili pokrokový způsob. Pomocí lžičky.
Každopádně Gent není jenom pivo a historie, ale k vidění je i celkem pestrá graffiti ulička. Nicméně přiznám, že jsem očekával o něco nápaditější umění.
Gent je taktéž dobře znám svými obrovskými katedrálami. Nejvíce se liší konstrukcí věže. Jinak barva a styl je značně podobný. Nemůžu si odpustit myšlenku, že v tomto odvětví, tedy pestrost kostelů, jsme jako Češi fakt dobří.
Nicméně to už je potřeba usednout na náplavku, rozdělat další lahváče a trochu ochutnat gentské večerní vibes.
Přičemž je naprosto výborné, že hned opodál jsou k dispozici veřejné toalety, a také parkoviště.
Gent jsem proskočil letem světem. Na obrázku se přede mnou rozléhá vlakové nádraží.
Směr Waterloo. Je hrozná škoda, že se naše geniální vláda neinspirovala ohledně slev na jízdné třeba zde. V Belgii platí, že pouze víkendové jízdné je výrazně levnější, ale pro všechny cestující a nejen pro “budoucí mozky”.
Stanice Waterloo je poměrně skromná. Ono totiž město samo o sobě je také velmi malé.
Memorial 1815. Tady a právě zde vedl slavný Napoleon svoji poslední bitvu. Nebudu dlouze zabrušovat do historie, místo toho doporučím zhlédnout pořad Streamu, Významné dny, který se bitvou a tak obecně pěkně zaobírá. Pro fanšmejkry zmíním i celovečerní snímek, zvaný jasně Waterloo.
Napoleon se bezesporu zapsal nesmazatelně do historie lidstva. Vojevůdce, reformátor, diktátor, tyran, revolucionář, ať si každý vybere sám, jaký přívlastek je Napoleonovi nejbližší.
Vstupné není z nejlevnějších, cca 20 Euro. Jedná se však o dobrou investici. Člověk si připomene již Napoleonův nástup k moci, projde bitvy a historické události, které předcházely Waterloo. Prozkoumá dobové zbraně, uniformy a funkce vojáků a to vše za asistence audio průvodce v angličtině.
Slavný citát Wellingtona, velitele britské, neboli anglo-saské armády: “Horší pocit než po vyhrané bitvě máte jen tehdy, pokud bitvu prohrajete.”
Kosterní nález jednoho z padlých vojáku. Celkově jich na bojišti zahynulo cca 45 000, z toho na 30 000 Francouzů.
Během prohlídky lze využít i prvků rozšířené reality. Konkrétně se lze pokochat rozmístěním armád, oddílů a vývojem bitvy na bojišti v čase. Další super věcí byl asi 15 minut dlouhý snímek ve 4D, kdy se člověk přenese na bojiště a doslova neví, kam se dřív koukat. Každopádně bych si pro vyjádření pocitů po skončení filmu dovolil použít přívlastek “úchvatné”.
To už je potřeba vylézt za lvem a prohlédnout si bojiště z ptačí perspektivy. Památník byl postaven jako upomínka na bitvu.
Rozmístění vojsk. Francouzi měli k dispozici na 69 000 mužů, Anglo-saská armáda na 59 000 mužů a Prušáci přispěchali s bezmála 50 000 vojáky.
A právě tady, rádoby pod zemí je ukryto muzeum.
Hougoumont. Statek tak zásadní pro obraz celé bitvy. Oba vojevůdci dobře věděli, že ovládnutí statku je naprosto strategickou záležitostí. Francouzi neuspěli. Statek se nachází nedaleko Memoriálu, lze k němu dojít pěšky nebo využít autobus, který pendluje na trase zdarma.
K dispozici je opět velmi originálně zpracovaný film, skvěle popisující sled událostí.
Původní kaplička. Statek se samozřejmě proměnil v ruinu, nicméně k nevoli některých se nakonec zrenovoval do relativně podobného obrazu jako v době bitvy.
Brusel!!!!!
Bruselské hlavní nádraží má hned několik východu. My následovali náš nos a vylezli hnedle vedle, respektive nedaleko Katedrály sv. Michala. Katedrála je samozřejmě volně přístupná a nakouknout do samého nitra stojí za námahu. Lze vylézt i na vrchol věže, nicméně touto informací jsem v době průzkumu neoplýval a možnosti nevyužil.
Opodál se rozléhá bruselský městský park. Kromě fontánek, stromů, laviček, se v parku nachází i nepočítatelné množství obnažených soch.
S parkem sousedí Královský palác. Přičemž v Bruselu se nachází i Justiční palác, což je největší budova soudní moci v Evropě. Nicméně kopule paláce je obestavěna lešením, proto jsem se spokojili s okouknutím Královského paláce, pouze.
Královská rodina však nepobírá takové důležitosti, natož oblíbenosti jako například britští skoro-sousedé. Král dokonce ani nepobývá v tomto paláci, ale v Laekenu. Do Bruselu jezdí Filip Belgický pouze úřadovat a hádám, že se nemá v úmyslu předřít. Každopádně kvůli nám se do officu vydal, alespoň tak lze usuzovat z vlající belgické vlajky.
Tento obrázek vypadá naprosto fádně, leč řadím ho mezi nemálo zajímavé. Americká ambasáda zde totiž sousedí s ruskými kolegy.
Budova Evropské komise a v dáli nenápadný nápis “The future is Europe”.
Co vlastně obhospodařuje ona Evropská komise? Jedná se o institut nezávislý na členských státech a hájící zájmy Unie. Což je všeříkající. Sídlo je umístěno v paláci nesoucí název Berlaymont. Této části Bruselu se také přezdívá “Evropská čtvrť”. Hádej proč?
Každopádně komise vůbec nezahálí. Do budovy se totiž dnes a denně vydává za prací na 3 000 úředníků.
Jistý Schuman. Dalo by se říct, že Robert je otcem myšlenky o společné, sjednocené a v míru žijící Evropě. Schuman loboval za tzv. Schumanův plán, to byl plán ke sjednocení Evropy, vydaný 9. května 1950. Cílem deklarace francouzské vlády bylo zajištění míru. Plán obsahoval výčet přesných a rychle uskutečnitelných kroků k integraci Evropy. Za základ integračního procesu byla nejprve vybrána spolupráce v oblasti uhlí a oceli (ESUO), v té době dvou nejdůležitějších strategických surovin určených pro vojenský průmysl a výrobu zbraní. Koncepce měla zajistit – a dosud zajistila-, že „válka mezi Německem a Francií bude nejen nemyslitelná, ale také materiálně nemožná“.
Drobný odpočinek od EU. Vítězný oblouk. Budova byla postavena jako oslava po nabití belgické nezávislosti. To se událo roku 1830. Belgičané se odpojili od Spojeného království Nizozemského .
Opět nechybí obnažené dámy.
Neprošlo bez povšimnutí, že Belgičané značné zanedbávají kvalitu trávníků a zahrad obecně. Tento travnatý úsek patřil mezi ty nejlepší, co naše oko spatřilo. Nic moc.
Brusel se mi mimořádně líbil kvůli pěknému využití prostranství, parků, … Onen sociální život zde proudí mnohem přirozeněji než u nás. Přičemž Belgičané jdou tomuto trendu naproti. Třeba se jednou alespoň přiblížíme.
Evropský výbor regionů. VR byl zřízen v roce 1994, aby se zabýval dvěma hlavními otázkami. Za prvé, přibližně tři čtvrtiny právních předpisů EU se provádí na místní nebo regionální úrovni, bylo tedy smysluplné dát zástupcům místní a regionální úrovně možnost podílet se na tvorbě nových právních předpisů EU. Za druhé, panovaly obavy z rozšiřování propasti mezi veřejností a procesem evropské integrace a zapojení volených zástupců správní úrovně nejbližší občanům bylo jedním ze způsobů, jak tuto propast překlenout. Přičmež zde operuje i 12 českých zástupců.
Evropský parlament je jeden ze sedmi orgánů Evropské unie a spolu s Radou Evropské unie přijímá její legislativní akty. Reprezentuje občany Evropské unie. Poslanci parlamentu jsou voleni přímou volbou každých pět let. Parlament má 751 poslanců, Česko zastupuje 21 poslanců.
Avšak v samotných útrobách se usídlil člověk značně živořící. Přičemž odstartoval náhlý nárust počtu bezdomovců či žebráků, kteří se organizovaně rozmístili do turisticky nejexponovanějších míst města. Hoďte po mně kamene, ale pro lepší ilustraci jsem zvěčnil několik kolegů tohoto nebožáka.
Dalším zásadním místem, kterou jsem nechtěl minout byla čtvrť nesoucí název Stalingrad. Avšak ve výsledku jsem nenašel nic skutečně Stalingradského. Cestou ovšem zaujal náš zrak Leopold II. Belgický král a majitel “Svobodného” státu Kongo.
Proslul svou tvrdostí a bezcitností, především ke svému nejbližšímu okolí. Vládl čtyřicet čtyři let a zanechal Belgii bohatou a silnou – jak si přál.
Bohatství pocházelo především z afrického Konga, kolonie ve střední Africe, které dobyl svou politickou obratností bez vojenského zásahu. Roku 1885 se zde stal vládcem a dlouho to bylo jeho soukromé vlastnictví, Leopold se nechal oslovovat svrchovaným králem tohoto afrického státu. Byl jedním z největších vlastníků kolonií…
V kolonii panovalo otrokářství a Leopold zde prováděl bezohledné kořistnické hospodářství, těžil zde kaučuk a slonovinu. Jeho majetek dosahoval tří milionů liber. Podle časopisu History revue to odpovídá částce jedné miliardy dnešních liber. Podle různých pramenů byl Leopold jedním z největších masových vrahů v historii, neboť měl na svědomí smrt několika milionů lidí (odhady se velmi různí, ale obvykle se udává okolo 10 milionů). Další tisíce konžských obyvatel nechal zmrzačit většinou useknutím ruky.
Zde je řečeno vše podstatné aneb humanistická Evropa vpřed!
Brusel je protkán mnohými graffiti. Přiznám, že pro zdařilé graffiti, nikoliv nic neříkající čmáranice mám slabost. Brusel může co se kvality děl směle konkurovat Tel Avivu.
Cowfish corner. Zde se zřejmě šlechtitelé zvířat vyřádili.
Prostě bruselské zákoutí.
Manneken Pis. O této sošce existuje několik legend, ovšem nejznámější je legenda o vévodovi Godfriedovi II. Brabantském. V roce 1142 ozbrojené oddíly tohoto dvouletého vévody bojovaly proti oddílům Berthoutů, pánů z Grimbergenu. Ozbrojenci dali malého vévodu do košíku, který pověsili na strom, což jim mělo dodávat odvahu. Malý vévoda ze stromu močil na oddíly Berthoutů, kteří nakonec bitvu prohráli.
Další legenda praví, že ve 14. století byl Brusel obléhán cizími vojsky. Město velmi dlouho úspěšně vzdorovalo. Útočníci proto vymysleli plán na umístění výbušnin u městských hradeb. Při přípravách je náhodou špehoval malý bruselský chlapec, který se jmenoval Juliaanske. Vyčural se na hořící zápalnou šňůru a tak město zachránil.
Avšak, ten pořádný a updatovaný chlapeček je o kousek výše.
Co dodat. Come on boy.
To už směřujeme do samotného centra Bruselu. Podezřele přibývá obchodů se zaručeně belgickými waflemi. Cena je závratná. Vizualizace na můj vkus průměrné. Zůstal jsem u piva.
Davy rostou. Srdce historického Bruselu je opodál.
Zástavba. Přiznám, že ono pozlacení budov mě moc bavilo. Podobný upgrade jsem snad nikde jinde neviděl. Takže z mého pohledu právě díky pozlacení, nabývá bruselský rynek značné charakteričnosti.
To už ale chceme zmizet ze záplavy turistů a oddechnout u píva.
Míříme do Delirium Café. Přičemž opodál se pokouší vymočit nějaká holčička. Gender a konkurence pro chlapečka. V Bruselu mají i čůrajícího psíka, nicméně na jeden den už jsem viděl až až močícího bronzu.
Na výběr je ze skutečně obrovského množství piv. Nicméně sluší se dodat, že místo je dosti turistické a ceny vysoké. I přesto si dovolím místo doporučit, něco do sebe prostě má.
No a co říct závěrem o Bruselu? Zdá se mi, že se jedná o město dosti protichůdných reakcí. Za sebe můžu říct, že na 1-2 dny bych si dokázal připravit hodně nabitý program. Líbí se mi onen střet moderního pojetí, historie – u té bych zmínil, že až na rynek, tak je značně “našedlá” a historický střed je přesně tak malý, jak se zdá býti. Ale čekal jsem to mnohem horší.
Belgie jako taková není špatná, ale nezdála se mi až tak úchvatná. Je drahá, rovinatá, trochu blbě koušu jejich koloniální minulost. Na druhou stranu zrovna onen třídenní hektičtější program bych hodnotil jako zdařilý a pestrý. Nicméně já prostě raději cestuji a budu i nadále cestovat na východ od matičky Čech…
Odpovědět
You must be logged in to post a comment.