• Menu
  • Menu

Výstup na Cerro Kennedy, vrchol, co by kamenem dohodil z Karibského moře

Výstup na Cerro Kennedy je jednou z těch nejzajímavějších, ale i nejnáročnějších, aktivit, jež lze podniknout při objevování známé vesničky Minca. Nahoru se lze dostat dvěma způsoby. Tedy, nechat se vyvézt autem nebo si krpál poctivě vyšlápnout během dva dny trvajícího pochodu (den nahoru a druhý den dolů).

My pochopitelně zvolili onen pěší přesun. Každopádně, v Mince lze provozovat mnoho dalších aktivit, ať už objevování vodopádů, očíhnout kávové farmy, pozorovat ptactvo s Jungle Joe či vyrážet na jiné kratší treky. Občas jsem slýchával, že lidé porovnávali Mincu a Salento. Minca je bezesporu zajímavé místo, ale osobně bych řekl, že Salento je o něco lepší.

To už ale vyrážíme směrem vzhůru.

Cesta je poměně náročná, nastoupá se skoro 3 000 výškových metrů. Trasu si lze trochu zpestřit odbočkou na vedlejší cestu, kde je menší provoz a metráž se skoro nemění. Častým jevem je to, že se člověk nechá vyvézt o část trasy, aby si výstup ulehčil.

Lze využít moto-taxi, či klasický taxík. Motorky jsou pochopitelně levnější.

Cestu nahoru člověk jde po podobné cestě jako na fotce. Slunce hřeje, ale stínu je docela dost k mání. Hned na několika místech lze zakoupit jídlo a chlazené pití či ovoce. Prochází se i kolem vodopádu Pozo Azul (kde se lze vykoupat) či kávové farmy, kde si můžete prohlédnout proces pěstování kávy a za pár pesos zakoupit skutečně čerstvou, delikátní kávu.

Každopádně, cesta až k Hostelu Moncho může zabrat klidně 10 hodin. A je to fuška. Neustále se jde do kopce v kombinaci s horkem.

Tenhle pašík, šel jiným směrem. Zdál se být na útěku.

Než člověk odbočí z “hlavní” na tu vedlejší cestu směřující na vrchol, tak má jednu z posledních šancí si dopřát limonádu nebo pívo. Navíc, výhled z obchůdku je skvělý.

Nedaleko se rozléhá rezervace El Dorádo. Zvyšuje se množství květin okolo nás, proudící vody, ale i cesta je prudčí a těžší. Člověk i dostal chuť na banán, ale těmhle kouskům musíme ještě dopřát trochu času na dozrání.

K Monchovi jsme dorazili kolem 17h. Takže úplně akorát. Je férové zmínit, že jsme toho měli fakt plné kecky. Ubytko u Moncha je na kolumbijské poměry docela drahé. Účtuje si 50.000 COP za noc na posteli či 25.000 COP za kempování.

Večeře a snídaně stojí po 16.000 COP.

Tady Moncho, žijící v horách skoro jako Robinson, kuchtí. Večer jde teplota razantně dolů, takže teplé oblečení se hodí. Sic Moncho rozdělá oheň, okolo nějž se pěkně diskutuje s dalšími dobrodruhy.

Hilton to není, ale vyspali jsme se do růžova. Voda ve sprše je samozřejmě úplně ledová.

Rezervaci si lze vyřídit přes Facebook.

Co je další výhodou hostelu, tak jeho úžasná poloha. Výhledy na obě strany jsou skvělé. Tohle je taková ochutnávka před dalším dnem. Právě za nejvyšší horou Kolumbie Pico Cristóbal Colón (5,775 m.n.m.) se bude odehrávat snad skvělý východ slunce. V tuhle chvíli je zasněžený vrcholek lehce ukryt za mračny.

Mimochodem, tato hora drží primát, kdy leží jen pouhých 38 km od pobřeží. Žádná hora nalézající se tak blízko mořské hladině není tak vysoká. Vylézt na ni lze, avšak pouze do základního tábora ve výšce 4.500 metrů, následně už mohou jen horolezci.

Aby slunce mohlo vyjít, tak nejdříve musí zapadnout. I tuhle parádu lze vidět ze střechy Monchova domu.

Prostě Karibik.

Náš bojový plán byl prostý. Z hostelu na vrchol Cerro Kennedy je to necelé 4km, kdy se nastoupá cca 350 výškových metrů (hlavně poslední kilometr je makačka). Rychlou chůzí je to necelá hodina. Slunce mělo vycházet v 6.19h, takže jsme opuštěli hostel v 5:30h.

V závěru jsme dupali jako koně, abychom dorazili na čas. Při přípravě plánu mi utekla zásadní informace. Na vrcholu Cerro Kennedy je vysílač a především vojenská základna. Absolutního vrcholu tedy nelze dosáhnout, což jsem si skoro obrečel, protože právě odtamtud by byl ten nejlepší výhled na celé pohoří Sierra Nevada de Santa Marta.

Nicméně, i tak jsme si našli pěkné místečko, kde východ slunce stál fakt za to.

Tady je onen prokletý vysílač.

Samotný východ slunce lze pozorovat i přímo z vyhlídky u Moncha či rozhledny, odkud je pořízena tato fotka. U rozhledny je problém, že je někdy zamčená brána, tu je nutno podlézt. Což je pohoda, někdy se zde ale mohou objevit skupiny s turisty a to vás potom můžou vyhodit a ještě trochu pokárat, že jste se vloupali na soukromý pozemek.

Buď jak buď. Výstup na Cerro Kennedy nepatří k nejzáživnějším, ale na samotném vrcholu si člověk užije výhledy top kvality.

 

 

Leave a reply