• Menu
  • Menu

Co vidět v Medellínu? Ve městě věčného jara (dříve Pabla Escobara)

Co vidět v Medellínu? Ve městě, jež má většina lidí automaticky spojeno s Pablo Escobarem… Tento proslulý obchodník s drogami město změnil jednou provždy, zanechal za sebou značně krvavou stopu, která je nedílnou historii města, ale i celé země. Ve zkratce, Medellín se stále vzpamatovává z řádění tohoto jedince, jenž byl ovšem milován chudinou. Každopádně, jakoby byl Medellín trochu předurčen k nějaké řeži. Město bylo založeno roku 75 před naším letopočtem jako menší vojenský tábor…

Buď jak buď, zmínku o Pablovi jsem nemohl vynechat. Jinak se ovšem město snaží vymazat Pabla z historie a moc memoárů po něm nezbylo. Taktéž si nemyslím, že je úplně dobrý nápad chodit po Medellínu oblečen s motivy “slavného” rodáka.

Já si budu Medellín pamatovat z jiného důvodu než kvůli Pablovi. Je to prostě město věčného jara, které je obklopeno horami, které je plné muziky a veselých lidí, které je z mnoha důvodů jiné než všechna ostatní města, co jsem navštívil. Ale kde si i člověk musí dávat pozor na kapsy. Ne, že by mne někdo obral, ale neustále mě někdo upozorňoval 😀

V Medellínu jsem strávil cca měsíc života a níže si dovolím vypíchnout místa, která si budu pamatovat pravděpodobně nejvíce.

Comuna 13

Nelze začít jinde než u místa, co asi nejlépe ukazuje přerod Medellínu. Comuna 13 patřila v devádesátých letech a i na startu nového tisíceletí k nejnebezpečnějším městským čtvrtím na světě. Následně zde proběhla menší válka, kdy na tři tisíce vojáků čistilo čtvrť od toho nejhoršího póvlu.

Před cca deseti lety započala výrazná změna tváře. Do části Comuna 13 se začali stahovat pouliční umělci, hudebníci, dobrovolníci a měnili zaběhlé pořádky. Dnes je úsek čtvrti jednou z nejpopulárnějších částí Medellínu. Stále ovšem platí, že by se zde člověk neměl vydávat po setmění nebo opouštět právě onu uměleckou zónu.

 

Já se poprvé do Comuny 13 vydal s průvodcem. Na Airbnb je mnoho tour za rozumné ceny. Důvod je prostý. Průvodci jsou lidi, kteří zde vyrostli, kteří zažili onen přerod do současného stavu, kteří zkrátka ví, co ostatní netuší.

 

Čtvrť je plná krásných maleb, faktem ale je, že se nejedná o ledajaké “malůvky”. Drtivá většina graffiti má svůj příběh, svoji zprávu.

 

 

Plaza Botero

Pravděpodobně nejznáměstí náměstí, co se rozprostírá na území bývalého “starého města”, z něj ovšem skoro nic nezbylo.

Náměstí je ozdobeno 23 sochami jistého Pabla Botera. Přičemž musím uznat, že jeho díla nenudí. Botero si především pohrává s tím, že různé části těla lidí či zvířat znázorňuje v odlišném měřítku. Tím získájí na zajímavosti.

 

Kromě obhlídky soch pobaví i samotné pozorování dění okolo. Čím? To je potřeba vidět na vlastní oči a slyšet na vlastní uši.

 

Fotbal na živo

Kolumbie je fotbalová velmoc a lidé tuto hru milují. Medellín, a nejen Medellín, má fotbalové plácky na každém rohu. Lidé prožívají zápasy taktéž velmi vášnivě.

V případě, že se v době vašeho pobytu v Medellínu bude hrát utkání jednoho ze dvou medellínských týmů, tak neváhejte. Lístky pohodlně koupíte před utnáním od jednoho z mnoha překupníků přímo u stadiónu. Doporučuji mířit na tribunu “Oriental” a neplatit více jak 40.000 COP, takže smlouvat a smlouvat a gestikulovat.

 

Zelená patří slavnějšímu Atlético Nacional. Klub, co zažil nejvíce úspěchů v devadesátých letech. Hádejte díky komu. Ano, Pablo Escobar financoval klub, co to dotáhl až na vítězství v Copa Libertadores (obdoba Ligy mistrů) a vládl i místní lize.

V jednom utkání se Nacional utkal s Cali. I tento tým sponzoroval jistý drogový kartel. Džentlmeni z Cali znali rozhodčího a donutili ho trochu pomoci týmu z Cali. Pablo často chodil sledovat utkání osobně a dění na trávníku prokoukl. Po onom zářezu nechal sudího odeslat na onen svět.

Mnoho hráčů se dostalo na nejvyšší úroveń díky Pablovi, který nechal postavit mnoho hřišť v chudínských čtvtrtích. S hráči se znal osobně, často je zval na svůj ranč a i během svého pobytu ve věžení ho mnozí borci navštěvovali. Ono, jednalo se o nabídku, kterou nešlo odmítnout…

 

Celé město je prošpikováno nejrůznějšími graffiti odkazujíc na oba kluby. Doporučuji shlédnout dokument the two Esbobars, který skvěle vystihuje tehdejší poměry. Hlavními postavami děje je Pablo Escobar a Andrés Escobar. Andrés byl velmi talentovaný a slavný fotbalista, kterého v Medellínu zastřelili potom, co vsítil vlastní gól na světovém šampionátu. Dokument je opravdu strhující a skvěle ukazuje novodobé události v Medellínu.

 

O Nacionalu platí, že je to taková kolumbijská Sparta. Má suveréně nejvíce fanoušků po celé zemi. Kamkoliv přijedu, tak někdo nosí dres klubu nebo vlají vlaky nebo má znak klubu pro jistotu nakreslen na fasádě (nejednoho) domu…

 

La Cathedral a trek džunglí

La Cathedral. Právě tak se jmenuje místo, kde si Pablo vybudoval své luxusní vězení s výhledem na Medellín a odkud nadále ovládal svůj kartel.

Kdo se ovšem těší na možnost prohlídky kulis tohoto zásadního místa bude zklamán. La Cathedral se přeměnilo na domov pro důchodce a prostory vily jsou nepřístupné. Zbyla pouze přistávací plocha pro helikoptéru, s kterou se vydával za hranice své rezidence, tedy vězení.

A proč trek džunglí?

 

Právě La Cathedral je startovním či koncovým místem pro populární eco trail džunglí. Ten vede džunglí. Ha.

Během cca 4 km dlouhého pochodu (zde je trasa na Wikiloc) člověk uzří dva úžasné vodopády a užívá si perfektně zelený bujný porost okolo sebe.

 

Cesta zabere cca 2-3 hodiny. Jedná se o mimořádně prudký výstup či sestup, co stojí za to.

Rozhodně nedoporučuji trek podnikat po dešti. Cesta bude značně nebezpečná.

 

Já měl tu čest, že mě za půlkou trasy zastihl tropický deštík a hladina říčky se bleskově zvedla. Kde jsem se měl prodit po kotníky, tak mi voda dosahovala až po kolena. A celkově cesta mimořádně klouzala…

Ale i tak jsem si to užil.

Na La Cathedral se vyjíždí taxíkem, je tam fixní cena 25.000 COP, když naskočíte u stanice Envigado. Končíte na okraji Medellínu v Arenales, kde je pár obchůdků a kde jezdí četné autobusy právě zase k zastávce metra. Na La Cathedral to je s busy horší…

 

Pueblito Paisa

Medellín není zrovna přeplněn historickými stavbami či odkazy. A ani Pueblito Paisa tento fakt nezmění. Jedná se o repliku dávné architektury, co zde byla vybudována ve dvacátém století, aby ozdobila kopec Nutibara.

 

Nutibara hill totiž patří mezi místa s tím nejzajímavějším výhledem na Medellín. A osobně si myslím, že ve večerních hodinách je pohled ještě unikátnější (leč to je příliš náročné pro můj mobil). Baráčky na svazích svítí jako bludičky.

 

Poblado

Medellín 2.0. Takto by šlo snadno shrnout dění v Pobladu. Zdaleka nejmodernější, nejdražší, nejturističtější část Medellínu. Přesto zůstává barevná, plná graffiti. Akorát zde nečíší ze všech stran onen kolumbijský nádech.

 

Bary jsou moderní, s evropským nádechem, z reproduktorů se častěji ozývá světová hudba než ta místní. Je zde k nalezení i více různorodých restaurací již s moderními interiéry. To platí i o kavárnách.

 

Poblado je vzdáleno na 10-15 minut chůze od metra. V případě, že jedete do Medellínu na otočku a chcete si dopřát bujarý noční život na slušné úrovni, tak Poblado je to co hledáte. Já se na měsíční pobyt usadil v části Laureles-Estadio, což je také civilizovanější a bezpečnější část města, ale stále si více drží kolumbijský odér.

Restaurace jsou levnější, bary včerejší, hudba kolumbijská… Já jsem bydlel přes Airbnb u Nataly na naprosto skvělém místě.

 

Robledo náměstí

Hned zkraje se sluší zmínit, že městská část Robledo patří mezi “no-go” zóny. Náměstí je umístěno zkraje městké čtvrti, takže jsem vyhodnotil, že to je ok očíhnout ono zajímavé místo. Přidám, že po setmění bych sem rozhodně nešel.

Na náměstíčku se naléza katedrála a dovolil bych si tvrdit, že jsem neviděl mnoho náměstí, co by bylo umístěno v tak brutálně prudkém kopci. Výhled na blízké slumy ja také zajimavý…

A abych si teda nehrál na hrdinu, přiznám, že jsem si vzal svůj “b” mobil (proto absence fotky) a mininum peněz, ale žádným problémům jsem nečelil…

Následně jsem sešel po ulici Carrera 85 přes lávku k ulici Calle 59, kde se člověk projde kolem kraje slumu a může pokračovat zpět do Laureles.

Itagüi plaza

Rozhodně se nejedná o náměstí, které by člověka omámilo svojí krásou. Mě ovšem místo bavilo z pohledu, že jsem zabrouzdal do části Medellína, kam prostě turisté nejezdí. Tady se odehrává zase jiný život než na známých místech, kam míří většina turistů. Myslím, že není špatné si tuto část města projít podél kanálu a podívat se na Medellín zase z jiné perspektivy.

Přičemž se traduje, že nejhezčí náměstí je to zvané Sabaneta, kam lze dojet pohodlně metrem.

 

Proti kostelu nemůže chybět socha jistého Bolívara, osvoboditele.

 

Nalézá se zde pozůstateček architektury dávno přebudované. Dva partizáni. Jinak je náměsté plné “nových” staveb.

 

Plaza Cicneros

Plaza Cicneros bývala hlavním městský trhem, takový větší brněnský Zelňák. Trhy jsou pryč, nahrazeny na tří stovkou světelných stožárů, co po setmění úžasně září. I proto se místo přezdívá “náměstí světla”. A má to svůj důvod.

Plaza Cicneros bývala místem, kde se to jen hemžilo zloději, překupníky drog. Medellín se rozhodl během své kompletní obměny tento fakt změnit jednou provždy v roce 2005 se přerod dokončil. Přezdívka je tedy vcelku snadno odůvodnitelná…

 

San Antonio park

Na závěr jsem si ponechal San Antonio park. Řekl bych, že se jedná o místo, co poměrně hodně vystihuje a připomíná odvrácenou tvář Medellínu. V dobrém i zlém. Za dob, kdy Medellín procházel krvavými lázněmi, tak se právě na tomto náměstíčku udál teroristický útok. o život přišlo 20 lidí.

Výbuch také poškodil sochu ptáčete. Původně radnice chtěla poškozené umělecké dílo odstranit, aby se na katastrofu zapomnělo. Nicméně, nakonec se i na základě urgence sochaře rozhodli vytvořit repliku sochy a postavit ji vedle poškozeného kousku jako připomínku hrůzného činu. Místní tím chtěli znázornit, že budou pokračovat v boji s terorem a že svoje město nedají.

V případě, že se ocitnete v Medellínu, tak silně doporučuji projít si město s průvodce. Konkrétně zde s free tour guide, respektive za rozumné dýško. Po tom, co člověk zná historii jednotlivých míst, tak celý obraz Medellínu vyznívá mnohem výrazněji. Historie města je tvrdá, ale doslova vstává z mrtvých. Je to unikátní město.

 

Graffiti po městě

Samostatná kapitola.

Nejen Comuna 13 a Poblado, ale celé město je doslova prošpikováno nejrůznějšími graffiti. Nejedná se o příšerné čmáranice, z kterých by člověk blil, tak dobře známé z českých lužů a hájů, ale o skoro až umělecká díla.

Za sebe musím říct, že mě graffiti moc baví. dokáží výrazně obohatit jinak šedá, tmavá místa a vnášejí zábavnost, barvy, hravost, co je tak typická pro Kolumbii…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Leave a reply