Tzv. “Quilitoa loop trek” rozhodně patří na to-do list každého návštěvníka Ekvádoru. Tedy, minimálně část celého treku. Quilotoa loop je také často využíván jako “aklimatizační” trek před výstupy ve vyšších nadmořských výškách. Oč tedy jde?
Jak nejlépe zdolat Quilotoa Loop?
Mám trochu šalamounskou odpověď. Záleží, kolik máte času…
A) Full verze – ta má délku snad 300 km a více se touto variantou nebudu zabývat…
B) Nejoblíbenější verze – cca 40km – 2-3 dny (záleží na kondici a nutnosti ukojit kochací chtíč)
Přibližný zákres trasy ZDE
Start: Sigchos – nocleh v Isinliví či až Chugchilán – Quilotoa
C) Krátká verze – 1 den (naše) – Chugchilán – Quilotoa
Cesta z Quita
Ať už se rozhodnete pro verzi B či C, tak je nejjednodušší dojet do Latacungy. Z Quita jezdí autobusy za pár dolarů každých 20 minut, konkrétně z autobusového nádraží SUR. Pokud se budete cítit na autobusovém nádraží v Quitu ztraceni, prostě někomu řekněte “bus Latacunga” a oni vás nasměrují. V Latacunze následně zase snadno najdete bus do Sigchos či Quilotoa. Zase, stačí říct název cílové destinace a oni si vás nasměrují. Jen doplním, že cesta v autobuse bude zdlouhavá, namáhavá, ale výhledy fantastické.
Naše skupina tedy jela přímo k jezeru Quilotoa. Při vstupu do vesničky se platí vstupné, tuším 5 USD. Následně jsme se šli ubytovat do hotelu Chukirawa, kde jsme si dopřáli i parádní oběd. Hotel je fajn, v ceně nechybí večeře a snídaně, wifi funguje slušně, nechybí odpočinková místnost, ve sprše teče teplá voda a na pokoji jsou k dispozici kamínka! To je důležitá věc. Quilotoa leží v nadmořské výšce téměř 4 000 m.n.m. a v noci zde bývá opravdu chladno.
Jo a doporučuji sem nejezdit o víkendu. To je vesnička okupována hromadami místních zájezdů, stánkaři, apod. Nic moc.
Velká výhoda hotelu je i to, že k vyhlídce na jezero to máte, co by kamenem dohodil. Takže vstávání na východ slunce byla jasná volba…
My tedy neměli času nazbyt, takže jsme zvolili nejkratší variantu. Na hotelu jsme si domluvili taxi a za 25 USD nás ráno po snídani zavezl taxík do Chugchilánu. Odkud započala naše cesta.
Prochází se vesničkou, kde je k vidění tzv. “polo-automatická pračka”.
No a to už je výhled na kaňón. Příroda se tu během sopečné činnosti a četných zemětřesení solidně vyřádila.
V samotném kaňónu protéká řeka. Je zde několik domků, taktéž políčka.
Cesta je relativně značena, avšak, trampoty se dějí. Část cesty se nám jaksi zasypala. Tak jsme museli překážku krkolomně překonávat. Druhá možnost se nabízela jako návrat cca o 2 km zpět a jít do vesničky San Pedro po cestě, kudy jezdí automobily. Nic pro nás.
San Pedro je zase vesnička, kde na moc vzruchu nenarazíte.
To už ovšem stoupáte do závěrečné fáze treku. K velkému finále, tedy k výhledu na jezero.
Jako takový malý bonus zde slouží chatka, kde je možno zakoupit nějaký ten nápoj, či drobné občerstvení. K samotné vesnici Quilotoa to je stále ještě kousek, ale už se jedná o parádní exhibici plnou fantastických výhledů.
V případě, že stále překypujete energii, tak je možno si obejít celé jezero po obvodu, což zabere 4-5 hodin. Lze také sejít dolů přímo k hladině jezera, ale je to makačka.
No a co si budeme, i večery tu bývají fajn…
A pokud si onen část treku chcete prozkoumát ještě lépe, tak mrkněte na video z naší cesty.
Odpovědět
You must be logged in to post a comment.