Cestopis – Dva aktivní týdny v Ekvádoru

Ekvádor. Jeden z nejmenších států Jižní Ameriky a přesto se rozlohou vyrovná Německu. Ekvádor. Stát, kde se příroda vyřádila. Ekvádor, lokalita, kterou by žádný zvědavec neměl minout. Proč? Postě si onen cestopis o Ekvádoru přečtěte.

Ještě v době před covidem jsem měl tu čest strávit tři skvělé měsíce v Kolumbii (nemálo postřehů jsem sepsal ZDE). Toto období mě utvrdilo, že Jižní Amerika je část světa, kterou musím prozkoumat blíže. V osudí bylo mnoho variant, ale díky tomu, že na cestách musím pracovat, tak padla volba na Ekvádor. Leží zde totiž dvě strategická města Quito a Cuenca, kde je k dispozici relativně slušný internet a mnohé coworky. Quito je navíc perfektní bod pro objevování mnohých bájných sopek v dosahu pár hodin od města.

Pokud bych neměl k dispozici zase tři měsíce, ale pouze dva týdny, tak bych bojový plán na okouknutí Ekvádoru zesumíroval zřejmě takto:

Den 1 – Quito
Den 2 – Přírodní rezervace Pululahua a Střed Světa
Den 3 – Výstup na sopku Pichincha
Den 4 – Přejezd do Quilotoa
Den 5 – Quilitoa trek
Den 6 – Přejezd do Baňosu, lázně, zapít (ideálně sobota)
Den 7 – Baňos, trek na houpačku
Den 8 – Vodopády, odpočinek
Den 9 – Přejezd do Cotopaxi
Den 10 – Výšlap na Rumiňahui nebo tour na Cotopaxi chatu
Den 11 – Návrat do Quito a přejezd do Cotocachi
Den 12 – Trek kolem jezera Cuicocha
Den 13 – Trek na sopku Imbabura
Den 14 – Návrat do Quito, suvenýry a odlet

Hned na úvod je dobré si připomenout, že se budeme pohybovat ve velmi vysokých nadmořských výškách pro našince z Čech. Není na škodu začít zvolna a trošičku se aklimatizovat. Mějte na paměti, že je dobré pít hodně vody (víc než obvykle), slabší jedinci by měli být opatrní s alkoholem. Doporučuji rozhodně přibalit opalovací krém a přikrývku hlavy či zakoupit dobrý klobouk. Slunce zde “pálí” dost agresivně.

Nutností je se naučit pár španělských slovíček a okamžitě si obstarat ekvádorskou sim kartu s internetem. Konec řečí.

Den 1 – Quito

Vítejte v Ekvádoru. Ehm, město leží v nadmořské výšce 2,850 m.n.m. , a to je to jedno z těch níže položených míst na naší trase.

Jedná se tedy o ideální místo, kde se člověk může trošičku rozkoukat a projít si historickou část města, kde se nachází hned několik chrámů zařazených na listině UNESCO. Avšak, krom historického bohatství je k vidění i absolutní lidský zmar v podobě bídy. Tedy hromada žebráků, lidé prodávající všelijaké cetky. Rozhodně si dejte bacha na kapsy, aby vám úvod angažmá nezhořkl.

Poté alle přejedete taxíkem asi pět kilometrů k La Caroline parku a dostanete se do jiného světa, do “západního světa”. Tedy, čisto, kvalitní restaurace, nákupní centra a o něco méně chudáku. Byť těmto nešťastníkům v Quitu úplně neutečete.

Den 2 – Pululahua a Střed světa

Quito se nemůže chlubit příliš dobrým ovzduším, všudy přítomný smog je nepříjemný a aut jezdí prostě příliš (navíc používají nekvalitní palivo). V prosinci 2022 se má slavnostně uvést do provozu historicky první úsek metra, což bude obrovský krok na cestě k dýchatelnějšímu ovzduší a zlepšení mobilnosti celého města.

Každopádně, my konečně nazouváme pohorky a míříme do Přírodní rezervace Pululahua. Jedná se o poměrně opomíjené místo mezi turisty, ale já jej rozhodně doporučuji nevynechat.

Přírodní rezervace Pululahua je jedno ze dvou míst na světě, kde lidé žijí uvnitř sopečného kráteru. Ano, ten objekt uprostřed je sopka Cerro Pondoňa a leží v nitru jiné sopky. Celý ten blázinec se odehrál pěkných pár let nazpět, ale stále je to fascinující.

Lze vyrazit právě na protilehlý vrchol Cerro Pondoňa, případně můžete i Cero Pondoňa obejít značenou cestou a okruh si prodloužit. Za sebe doporučuji delší okruh ZDE. O víkendu je dole otevřeno hned několik restaurací. Přes týden je zde mrtvo a vlastní občerstení je nutnost.

Park se otevíra od 8h. Ke vstupu určitě dojeďte taxíkem nebo Uberem, je to levné a efektivní. Určitě se s řidičem zkuste domluvit i na cestu zpět. Jinak po silnici o kus níže projíždí autobus zpět do Quita a zastavuje také u Středu Světa. Tady už případně nějaký jiný taxík seženete snadno.

Nad přírodní rezervací jsem si zalétal s dronem, takže připojuji i pár pohyblivých obrázků.

Den 3 – Sopka Pichincha

Teď už ochutnáme skutečný, pro nás Evropany, vysokohorský výstup. Volcano Pichincha. Vrchol se rozléhá ve výšce 4 696 m.n.m..

Štěstím zůstává, že samotný výšlap nezačíná přímo v Quitu, ale kus cesty urazíme s lanovkou. Nicméně, i tak se jedná o pochoďák, kde si člověk pořádně protáhne plíce. Troufnu si říci, že mám dobrou kondici, přesto jsem funěl jako lokomotiva.

K lanovce doporučuji dorazit aspoň 15-20 minut před jejím otevřením, ať můžete vyrazit mezi prvními.

Samotný výstup na vrchol zabere 1,5 – 2 hodiny pro lidi s dobrou kondicí. Nicméně, pokud je dobré počasí, tak není nutné spěchat a člověk si prostě vychutná senzační scenérii.

Doplním, že poslední úsek je relativně prudký. Opatrnost je na místě, ale v zásadě se nejedná o nic nebezpečného.

Výhled naurazí. Quito jako na dlani.

Při ideální viditelnosti si užijete pohled na Cotopaxi a další sopečné velikány v okolí. Je jich fakt hromada.

I tady mi vyšlo pěkné počasí a šminknul jsem několik záběru:

Den 4 – přejezd do Quilotoa

Nastal čas opustit hlavní město a vydat se do “divočiny”.

Cestování v rámci Ekvádoru občas bolí. Vzdálenosti sice nevypadají na papíře špatně, ale náročný kopcovitý terén značně přidává na komplikovanosti. I na tento fakt je dobré dbát při plánování trasy. Na stranu druhou, autobusová síť v Ekvádoru je bohatá na spoje, navíc i super levná.

V Quitu jsem se přepravili na Jižní Terminál a skočili na autobus do Latacunga. Zde nás čekal přestup na autobus do Quilotoa. Již tato část cesty byla skutku lahůdkou. Tedy zvlněná krajina, políčka na krkolomných strmých místech. Lidé. V této části Ekvádoru místní obyvatelé stále dodržují jistý dress code, jež je velmi elegantní a člověk neví, kam koukat dřív.

Ubytovali jsme se hned u sopečného jezera v Hotelu Churikawa. Na pokojích jsou kamínka, což se vzhledem ke chladné teplotě hodí. Navíc, v restauraci také dobře vaří.

No a ujdete pár kroku a hle, jezero. Plus, zapadající slunce vykouzlilo solidní barvy.

Den 5 – pochoďák Quilotoa

A ráno zase člověk urazí několik kroků a hle, východ slunce. Nicméně, zde skutečně nepodceňte počasí. Nocujeme v nadmořské výšce téměř 4 000 metrů.

Nyní jsou dvě možnosti.

1. Obejít si jezero kolem dokola. Jedná se o cca 14 km dlouhý pochoďák, kdy si člověk šlápne, ale za čtyři hodiny má hotovo. Rozhodně se ale nejedná o procházku růžovou zahradou, byť výhledy na jezero jsou senzační
2.  Nebo je možné projít část trasy z tzv. Quilotoa Loop (link na více informací), často je úsek z této trasy označován jako “reklama na Ekvádor”. Avšak nebojte, rozhodně nepotkáte zástupy turistů. Ti se k jezeru sjíždějí o víkendu. Avšak, dojedou právě na výhlídku na jezero a dál ani krok. My se s bráchou rozhodli pro druhou varinatu.

Na hotelu jsme si domluvili taxík, který nás zavezl do vesničky Chugchilán a následně se vraceli po svých na centrálu. ZDE je trasa. Obvykle chodí lidé delší trasu a začínají ve vesničce Sigchos. Cestu samozřejmě dělí na více dní.

Cesta je značená, ale mapa v mobilu se hodí vždy. Cestou narazíte na pár obchůdků, ale jako vždy je lepší vyrazit s pořádným proviantem.

Opět jsem si neodpustil pár záběrů:

 

Den 6 – přejezd do Baňosu a poznání místní chlastací kultury

To už jsme ovšem pokračovali v cestě. Tentokrát do tolik opěvovaného Baňosu. Zase, skočíte na autobus do Latacungy a poté pokračujete do Baňosu. Autobusy jezdí fakt každou chvíli.

Jednalo se o relativně volnější den. V autobuse jsme strávili pěkných pár hodin. Poté jsem se vypravili okouknout město.

A skočili na otočku do výborných lázní. Na první pohled nevypadají vábně, ale jsou slastné.

Člověk vyleze úplně vyprahlej. Ekvádor není destina alkoholu zaslíbená, ale…

V Baňosu existuje párty ulice, která teda o víkendu praská ve švech. My zapadli do Tequila baru, kde je navíc kulečník. No byla to ultimátní sranda. Panáky za babku, místní v dobré náladě, my ještě v lepší. My neumíme španělsky, oni anglicky, ale přesto člověk polejval, dokud stál na nohou… A hulákal “Viva la Ecuador”!

Den 7 – Baňos trek na houpačku

Čas je drahý, takže jsem se ráno nějak vysekali z postele, dali snídani a razilo se na pochoďák.

Čekal nás krátký, ale o to záludnější výšlap k legendární Casa Del Arbol. TRASA.

Prudká kruťárna. Navíc jsme došli pouze pod vrchol. Začalo totiž pršet jako blázen a my se rozhodli usadit v restauraci asi 100 metrů od houpačky. Jít dál nemělo smysl. Tak jsme se najedli, domluvili si taxík a vrátili se do Baňosu.

Večer zase lázně a tentokrát již klidnější návštěva pubů.

 

Den 8 – Vodopády, odpočinek a druhý pokus o houpačku

V tomto dni se konala pro část skupiny “obnova bojeschopnosti”, tedy dopolední nákupy a odpolední Tour na vodopády. Kdy především Ďáblův vodopád byl fakt brutální.

Druhá část skupiny se vypravila na druhý pokus o nalezení houpačky. Zvolili jsme delší cestu, která ale byla značně méně náročná. Tedy skoro pohodová.

Tentokrát vše klaplo. Cestou jsme dokonce i na chviličku zahlédli vrchol sopky Tungurahua, což už nás pomalu připravovalo na vrchol zájezdu.

Den 9 – přejezd do Národního Parku Cotopaxi

Dle mého skromného názoru přichází vrchol cesty. Když tedy vyjde počasí.

Nemyslím autobusový přejezd, ale návštěva bájného Cotopaxi. Busem se přemístíme do města Machachi. Tady si chytnete jeden z mnoha taxíků a za 25 USD se necháte vyvézt nahoru.

Původně jsme chtěli zajet hned pod úpatí sopky Cotopaxi, ale národní park zavírá své brány v 15h a my o pár minut tuto hodinu minuli. I tak se nám naskytl úžasný pohled na stále aktivní sopku dosahující téměř 6 000 m.n.m..

Do záběru se nám “přimotali” divoké koně, jež se v parku volně potulují. No řekněte, na tom světě není vůbec zle!

My tedy otočili a vydali se do našeho ubytování – chata Ruta De Los Volcanos. Kde mimochodem i senzačně vaří, viz steak z lamy níže.

 

Psychicky se připravte na pořádnou zimu, hlavně ve večerních a raních hodinách. Chata je skromná. Ale můžete se zatopit ve společenské místnosti a vychutnat si výhled na sopku Pasochoa. A odpočívat nebo mastit karty.

Den 10 – Výšlap na Rumiňahui nebo Tour na chatu Cotopaxi

Zde je možné se rozdělit do dvou skupin.

1. Zvolit méně náročnou tour, kdy lze vyjet autem těsně pod chatu, jež je postavena někde v polovině sopky Cotopaxi a následně si k chatě kousek vyšlápnout (nadmořská výška atakuje 5 000 m.n.m.). Chata slouží jako poslední odpočinkový bod, odkud dobrodruzi vyrážejí na zdolání samotné sopky Cotopaxi. Tour lze domluvit den předem na chatě Ruta del Volcanos
2. Výšlap na Volcano Ruminahui

 

Obě dvě skupiny se následně setkají u jezera pod úpatím Cotopaxi a společně jezírko obejdou.

Skupina, jež vyráží na Ruminahui si musí značně přivstat a vyrazit už někdy po 7h ráno či dříve. Brzkou snídani lze na chatě zajistit. TRASA.

Pokud máte dobrou kondidici a počasí přeje, tak lze dosáhnout vrcholu za 2,5 – 3 h. Cesta je snadná, pouze v závěru pořádně utáhne a člověk si slušně hrábne.

A výhledy? Ehm…

Žel, počasí nevydrželo po celý den, ale i tak byl trek senzační.

Zde mám k dispozici dokonce dvě verze. “A”, když počasí docela vyjde no a za “B”, když to je celý v prde…

A

B

Den 11 a 12- Návrat do Quito a přejezd do Cotocachi, jezero Cuicocha

Pokud nemáte času nazbyt nebo nejste blázni do horské turistiky, tak v tuto chvíli můžete dorazit zpátky do Quita. Nakoupit suvenýry a pakovat se do Evropy (nebo si zaletět na Galapágy či k oceánu). Nicméně, ve střední části Ekvádoru už horko těžko uvidíte něco lepšího.

Teď mě prosím nechytejte za slovo. K vidění je toho mraky. Hlavně milovníci sopek a náročných pochoďáků by mohli být v Ekvádoru měsíc a stále by bylo co dělat. Nicměně, tento cestopis píšu jako tip na operaci kratšího rázu.

Jestli, ale stále nemáte dost, tak výborně. Ještě mám nějaký ten tip v dostřelu od Quita.

Jelikož nerad nosím dříví do lesa, tak program na následující dva dny nebudu znovu popisovat, ale doporučím kliknout SEM, protože jsem to zpracoval samostatně.

Den 13 – Trek na sopku Imbabura

Bez mučení přiznám, že na Imbaburu jsem nevylezl. Nějak mi nevyšel čas, ale obrovsky toho lituju!

Pokud bych se do Ekvádoru znovu vypravil, tak tentokrát by mi Imbabura neunikla…

Nicméně, stačí se autobusem dopravit do Ibarry a poté do nějakého hotelu pod sopku (doporučuji již den předem, aby člověk mohl hned ráno zahájit výšlap).

ZDE je trasa (na vstupní bod se nechte dovézt taxíkem)

Sopka Imbabura je monumentální už při pohledu, kdy člověk projíždí autobusem okolo. Jaké to musí být nahoře? Zřejmě snové…

 

Den 14 – Návrat do Quito, suvenýry a odlet

No a to už se definitivně vracíme do Quita. Poslední nákupy. Jako fajn tip můžu doporučit kvalitní klobouky Bigallli. Vše ostatní zakoupíte v marketu La Mariscal.

No a pak na letiště a hajdy domů.

Já měl štěstí, že jsem strávil v Ekvádoru téměř tři měsíce. Jak to krátce zhodnotit? Ta příroda je fakt kouzelník a v Ekvádoru se vyřádila parádně. Přijeďte to sami okouknout!