Praha je plná koutů, jež jsou někdy až “okupovány” turisty. Tedy, s výjimkou roku 2020. Každopádně, Praha není pouze Karlův most, Staré město, Vyšehrad či ZOO. Praha nabízí i kouty zarostlé, budovy zaprášené či prostě jen mimo obvyklý perimetr. Bohnický ústavní hřbitov Hned na úvodní si dovolím vypíchnout jedno z nejděsivějších míst, které jsem měl tu...
Jednoho předvánočního víkendu se skupina tří odvážných vydala na víkendovou misi do Rychlebských hor. Konkrétně operace zněla “Túra na Borůvkovou horu”. A nejednalo se o ledajakou misi. Ústředním bodem výprava bylo stanování na Borůvkové hoře. Jak celá akce probíhala? Pro pořádek. Celá trasa k prohlédnutí ZDE A započali jsme náš výšlap v městě...
Národní památník odposlechu. Co to je, co si pod tím představit? Ještě nedávno bych na podobný dotaz neměl odpovědi. Leč, na instagramovém profilu Region Vysočina jsem zaznamenal zmínku o takto pojmenovaném místě. Ta zmínka mne dokonce vyprovokovala k akci. No a tak se jelo. Národní památník odposlechu se nalézá nedaleko Lipnice nad Sázavou. Ok. To je ovšem zásadní...
Co by to bylo za pochoďák, kdyby nezapočal vystoupením z vlaku! Tentokrát jsme se dostali po ose Praha – Lovosice – Radejčín až do obce Žim. Právě tam jsme jsme zahájili výstup na Milešovku, jež pokračoval až do Lovosic. Kompletní trasa je zaznamenána ZDE Vystoupili jsme tedy ve vesnici Žim. Ta není ničím zajímavá, kromě názvu samotného. Vlastně, jedna...
Jedné krásné soboty jsme vyrazili na průzkum naší republiky, opět. Tentokrát pěšky přes České Středohoří, na Hazmburk a až na Lovoš a ještě dál. Tedy, zaparkovali jsme náš vůz na vlakovém nádraží v Lovosicích. U Berešů jsme si dopřáli chlebíček, když nás Jarda tak lákal. Poté jsme vyrazili vlakem do Libochovice a obloukem se vraceli do Lovosic. Osa naší trasy zněla...
Jednoho víkendu, během jedné doby koronavirové, jsme měli lětet na víkend do Říma. Leč, čemu osud nechtěl, dva dny před odletem začala italská strana vyžadovat negativní testy na koronavirus, což jsme z principu neakceptovali. Takže místo do Říma, razilo se do Prčic. To doslova. Tedy i do České Sibiře. Právě tak se přezdívá část naší republiky, kde leží ona slavná...
CHKO Labské pískovce, Děčín, Ústí nad Labem, Severozápadní Čechy. V těchto končinách jsem se pořádně nikdy nenalézal. Byť o oblasti jsem slyšel z doslechu. Myslím dotační program ROP Severozápad, známe? Místní politici si na oněch dotačních pobídkách vyloženě smlsli. A také jsem měl SZ Čech v hlavě uloženo jako takovou část republiky, kde toho vlastně není moc, co...
CHKO Křivoklátsko, tedy, ještě CHKO, kdy ona krásná část naší republiky má našlápnuto k tomu, aby se stala v pořadí dalším Národním parkem. Já jsem ještě neměl příležitost políbit zdejší území osobně až do dnešních dnů. Trasu jsem si zvolil docela konzervativní: vlakem jsem se dopravil do Křivoklátu (již samotná cesta z Prahy podél Berounky je fajn) – následně...
Vyrazit v době koronavirové do Barcelony se může zdát býti jako hlazení hada bosou nohou. Avšak zajedno, vir asi není tak horký, jak to podávají média a levnější to nebude. Barcelona mě lákala dlouhodobě, ale na stranu druhou mě odrazovaly potencionální davy turistů, jež do Barcelony spolehlivě proudí(li). I to koronáč vyřešil. Avšak Covid přinesl efekt zavřených...
Oko mé hnědavé zacílilo na Ústecký kraj (konkrétně Mostecko a úpatí Krušných hor), kraj mnoha tváří. V našem případě především dvou, velmi rozdílných. A tak tedy hurá na túru po Krušných horách. Ony dvě tváře myslím: Krušné hory = parádní příroda Uhlí = “Mostecko a okolí” = šeď, trochu bídno a uhelná “Sahara” No nic, vyrážíme. Celá trasa je k...