Senzační Jizerské hory pod širákem

Léto. Tropický víkend s ideální předpovědí počasí. Co s tím? No třeba do hor, že jo. No a nápad s kódovým označením “Jizerské hory pod širákem” se objevil na stole. Jeho exekuce již probíhala snadno. Stačilo vytipovat ideální vrchol pro přespání a vyrazit!

Celá trasa je k vidění ZDE

Jak je z mapky výše snadno patrné, tak výchozím bodem naší cesty se staly Hejnice. Klidná, pěkná, zastrčená vesnice, jež ve svém středu uschovává poutní místo, zvané Chrám Navštívení Panny Marie. Zmíním, že interiér baziliky také není vůbec špatný!

To už máme za sebou první kroky a první vyhlídkové místo na trase. Od Poustevníkova kamene si člověk může poprvé lépe prohlédnout Jizerské hory. A co zjistí?

Z oné vyhlídky je zřejmé, že Jizerské hory jsou vlastně jeden velký hustý les. Většinou jehličnatý, ale nechybí ani listnáče. Hlavně buky. A pozor, právě v letošním roce byla zařazena místní bučina do skupiny původních bukových lesů Karpat a dalších oblastí Evropy. Co z toho plyne? No, že je ona bučina na listině UNESCO.

Dále člověk zjístí, že Jizerské hory jsou jedna rozsáhlá hřebenovka. Což je praktické. Stačí vyšlápnout jeden pořádný kopec a poté už člověk jede na vlně skvělých výhledů.

Mnoho vrchů je zalesněných, ale nemálé množství obohacuje na samotné “špičce” hory nějaký skalní útvar, po jehož zdolání může člověk opěvovat okolní krajinu.

Na konci uhlířského chodníku je přesně takový vrch, zvaný Ptačí kupy.

A zase o kousek dál se nachází vrchol Holubík. Ta příííroda.

Co mě osobně baví, když je příroda sem tam obohacena něčím, co do dané lokality zdánlivě nepatří. Jako například Přírodní rezervace Na čihadle.

Vrcholů s výbornými výhledy nabízí Jizerské hory nespočet. No, ale který je ten nejlepší? Težká otázka.

Nevím, jesi vrchol Jizera je úplně nejlepší, ale určitě těžko k poražení. Proč?

Výhled na 360 stupňů (na jedné straně je k vidění Sněžka a na druhé Ještěd), dobré podmínky pro bivakování. No a prostě díky své nadmořské výšce ční Jizera nad ostatními vrcholy. Navíc zde stojí i bouda, kam se lze v případě bouře či čehosi ukrýt.

Každopádně, západ slunce vyšel na výbornou.

Jizerské hory, alespoň na naší trase, neoplývaly přehnaným množstvím chodců. Nicméně Jizera je tak skvělá, že se snad všichni turisťáci rozhodli nocovat pod širákem právě zde. Což plně chápu.

Tak jsme si ustlali, to s výhledem na další typický jev Jizerských hor. Kříž. Ty jsou snad všude. Jedná se o připomínky padlých myslivců při střetu s pytláky, nešťastně zahynutých horolezců, či lidí s pohnutým osudem, co se rozhodli právě v tomto pokojném kusu republiky ukončit svůj život.

Naše výprava neměla na chmurné myšlenky ani pomyšlení. A kdo náhodou má, nechť si pustí krátké video o Barbarovi Mamutovi!

Navíc, Jizera je uprostřed “ničeho”. To znamená, že v okolí nejsou žádné světelné ruchy. To v kombinaci s jasnou oblohou, nedávným novem a obdobím padajících perseidů vytvořilo náramné divadlo.

Páč nás čekal solidní východ slunce.