Víkend v Marseille – lesk a bída francouzské riviéry

Prodloužený víkend v Marseille jsme si rozdělili hned na tři “pracovní” části. Tedy poznání riviéry spojené s túrou, průzkum městské promenády a památek a následně “stinné” části města… Každý jeden den tedy sliboval jinou Marseille. No a co jsme zjistili? Začněme od toho hezkého…

Francouzská riviéra

Ano, sobotu jsme od rána až do večera vyčlenili na pochoďák v Národním parku Calangues. Přesně nás čekalo 18km s převýšením přes 1,200 metrů. Celá trasa je k prohlédnutí ZDE

Celý den nás provázelo slunce, což je jev vskutku oslavy hodný. Na stranu druhou, pořádně foukalo, s čímž jsem nepočítal. Místy tedy člověk mohl jít pomalu bez trička, ale jakmile jsme se dostali ze zákrytu na silný vítr, tak by se pomalu hodily rukavice.

Terén v parku je docela náročný, kamenitý a jde se hodně nahoru a dolů, takže pevná obuv se může hodit.

No, ale ty výhledy!

Prostě oku lahodící scenérie.

Na závěr jsme si užili pohled na Marseille z bodu zvaného Marseilleveyre.

 

Pobřeží Marseille

Další pozitivum. Krásná čistá voda, úhledné domky, loďky, šumící moře, kavárny. Tuhle Marseille jsem měl rád.

Opět jsme čelili slušnému větru, ale když se člověk zastaví, sedne si a užívá si klidnou mořskou hladinu, tak to je pohoda jako řemen.

 

Památky

Marseille obývali již staří dobří Římané. Město využívali jako důležitý přístav. Nicméně, většina pamětihodností je data mnohem, ale mnohem současnějšího.

Výhled z paláce Longchamp. Kdy je místo známé především díky své monstrózní fontáně. Mě ovšem bavil tenhle výhled ještě o něco víc.

Interiér katedrály Notre-Dame de la Garde. Jak vidno, tak bohatě zdobená katedrála. Ta je k těžko přehlédnutí i díky tomu, že se jedná o nejvýše položenou stavbu ve městě, takže tak trochu ční nad Marseille. Logicky je tedy z prostor okolo katedrály i fajn výhled na přístav a celé město.

A právě tam napravo ční již zmíněná katedrála. Foceno z pěkného areálu parku Emile Duclaux.

Fasáda Muzea civilizace a další známá katedrála, tentokrát La Major.

Náměstí Castellane aneb kruhéový objezd jak se patří.

 

Hippsteři

Nyní se začne obraz Marseille postupně měnit. Začneme částí pracovně nazvanou “okolí fontány du Cours Julien”. Část města, jež je plná barů, hospod, klubů, restaurací s nabídkou jídel snad ze všech koutů světa. Především během víkendových večerů to tady pořádně žilo!

Graffiti, dodávají městské čtvrti příjemnou atmosféru. Nicméně, pomalu, ale jistě zde již narážíme na onu “bídu”. Tedy všudypřítomný nepořádek rázu, jež si člověk vůbec nespojí s civilizovanou zemí jako je Francie.

Druhou známou hipsterskou částí Marseille je Friche Belle de Mai. Což je bývalá továrna na tabák dnes přetvořena na komunitní centrum, kde se konají koncerty, výstavy a další zajímavé akce.

 

La Castellane

No-go zóna. Doslova. La Castellane je zařazena na listě oněch nechvalně proslulých míst, kde se začlenění přistěhovalců naprosto vymklo z rukou. Další vstup do sídliště, jež bylo postaveno pro uprchlíky z dob alžírské války, střežila skupina výrostků. Vjezd byl opět ohraničen nepořádkem, kluci stáli u sudu s ohněm. Onu scenérii jsem si již netroufal z bezpečnostních důvodů ani fotit.

Zájemci o kompletní smutný přehled o místě zvaném La Castellane, kterému je lepší se okruhem vyhnout, je k přečtení zde. Tedy, v případě, že máte zájem o koupi drog, zbraní či nějaké lehké pochybné děvy, tak prosím. Ale…

Celkově, západní část města je příšerná. Plná odpadků, pochybných lidí. Foceno z nástupiště konečné stanice metra Géze.

 

A ostatní poznatky…

Mezi příjemné zážitky zařádím finále Afrického poháru mezi Senegalem a Egyptem. Již pár hodin před utkáním jsme co chvíli naráželi na Senegalce nesoucí četné vlajky. Sledovali jsme dav a dorazili k jedné z několik projekcí. Senegal zvítěžil, Senegalci slavili jako o život.

Nechyběly bubny, trumpety a celkově dobrá nálada. Nějaký senegalský patriot nám třem běláskům dokonce zdarma dodal pár lahváčů, čímž si zajistil i naši podporu!

Především v blízkosti vlakového nádraží platilo, že co metr, to kebabárna. No a že jsme těch kebabů zládovali… Francouzská kuchyně je sice zajímavější, ale taky mnohem a mnohem dražší…

Takové typické marseillské zákoutí. Hezká fontána, historické domy, ale odpadky kam až oko dohlédne. No a taky jsme potkali hned několik pojizdných aut nabízející občerstvení. Přesně ty pojizdňáky, co známe z našich low-cost festivalů. Ale co dělají v centru druhého největšího francouzského města???

Metro, co má tak trochu kola. Vážně, nic podobnýho jsme vě světě ještě neviděl. Jinak je místní MHD fajn, jak metro, tak busy jezdí spolehlivě za pražské ceny.

Graffiti, “unavené” auto, odpadky = Marseille.

Tohle je žel častý obrázek. Skutečně mnoho aut jezdí po městě ve stavu technicky nezpůsobilém. Chybí zpětná zrcátka, vymlácená okna, škrábance a další poškození všeho druhu.

Jaké je tedy Marseille? Lesk a bída, doslova. Francouzská část města je pěkná, moderní, čistá a kultivovaná. Druhá část města je špinavá, odpudivá, smradlavá a asi i nebezpečná, tam už na průměrné Francouze člověk nenarazí. Marseille je zajímavé místo na prozkoumání a rychlý náhled do nitra francouzských současných problému, jež se točí kolem tak trochu pořádně nevydařeného začlenění obyvatel z bývalých četných kolonií v Africe. Tento problém nevznikl přes noc a přes noc nebude ani vyřešen.

 

Jo a letiště, co spíše připomíná nějaké skladiště…