Jednoho předvánočního víkendu se skupina tří odvážných vydala na víkendovou misi do Rychlebských hor. Konkrétně operace zněla “Túra na Borůvkovou horu”. A nejednalo se o ledajakou misi. Ústředním bodem výprava bylo stanování na Borůvkové hoře. Jak celá akce probíhala?
Pro pořádek. Celá trasa k prohlédnutí ZDE
A započali jsme náš výšlap v městě řádně odlehlém. V Javorníku. Ruku na srdce, kdo z vás se doplahočil až do tohoto zapadlého městečka?
Jak známo, během listopadu, a prosince zejména, se naše země nachází jaksi v obležení oblačnosti. Sluníčko je značně nedostatkové zboží. No a hle, pro Rychlebské hory ono krátkodobé prokletí neplatí! Jakmile jsme přejeli přes Ramzovou, tak mraky zůstaly za námi a čekal nás prosluněný víkend.
Zřícenina hradu Rychleby. Jedná se o slušnou zříceninu, kde je dobrý prostor pro stanování, nechybí ohniště. Hrad chráníval kupce putující Račím údolím. Osudovým se mu stala doba husitská…
Rychlebské hory jsou důkladně zapomenutá část naší republiky. Není zde nějaká brutálně známá atrakce, je to daleko. A pro koho jsou Rychleby blízko, tak jede raději do Jeseníků. Zkrátka, ideální destinace pro osobnosti bažící po klidu. Dovolím si doporučit velmi slušný dokument o tomto zapomenutém kraji.
To už jsme stoupali vzhůru přes vesničku Zátiší.
No ale ta příroda. Přes Rychleby vede hřebenovka, co nabízí slušná panoramata.
Opanovalo mě i menší déjá vu. Právě touto cestou jsem projížděl při svém cyklotripu, co se odehrál pěkných pár let nazpět. Více ZDE.
Naše kroky směřovaly na Borůvkovou horu, ale dopřáli jsme si krátkou zacházku přes Travnou. Pozoruhodná vesnička, kde se dává liškám dobrou noc. Za doby normální doporučuji navštívit restauraci U Oravců.
No a nelze si nevšimnout místní novogotický kostel, který se zde jeví jako nečekaný úkaz.
Borůvková hora. Žel, zde již převládla oblačnost, vítr a mráz. Náš plán na okouknutí západu slunce nevyšel. A co východ? Naděje, že ráno bude lépe ještě žila. Na hoře se ani nesmí stanovat, tak jsme se pustili do hledání vhodného místečka.
To se podařilo najít na polském území, u nedaleké studánky.
Čekala nás mrazivá noc. Ale přežili jsme!
No a co ten východ slunce? Asi takhle…
Když člověk ale sešel k Vysokému kameni, tak na nás slunko zase vykouklo. Tady by snad i ten východ slunce klapl lépe, ale kdo to mohl tušit….
Jak vidno, tak Borůvková hora byla doslova pohlcena mračny…
Nás už čekal klidný pěší návrat do Javorníku. Ačkoliv, část cesty se klesá docela těžkým terénem.
Nicméně, poté už zase čekala ona rychlebská idylka…
Klídeček. Sluníčko…
No ale všechno krásné jednou končí… I my museli zahájit návrat do domoviny. To jsme už frčeli směrem na Jeseníky, kde na nás zase čekaly mraky, pošmourno a trudno.
Odpovědět
You must be logged in to post a comment.