• Menu
  • Menu

[kartel] Cali v obrazech

Cali, město poslední dobou díky Netlixu znamé jako “rival” Medellínu. Minimálně, co se distribuce drog do světa týče. Právě v třetím největším městě Kolumbie operoval Kartel Cali, neboli “Los Caballeros de Cali” čili Gentlemani z Cali. Kartel mnoha přezdívek, mimojiné i kolumbijská KGB, kdy odpouslouchávali snad polovinu Kolumbie, americké velvyslanectví či spolupracovali s několika tisíci taxikáři, jakožto zdrojem cenných informací.

Cali stále bojuje s menšími cartely, ale už nikdo nedoroste do výšin bratrů Rodriguezových, co v dobách největší slávy měli kontrolu nad 90% kokainu, jež se pohyboval na americkém a evropském kolbišti.

Každopádně, Cali není jenom kokain… V následujícím prostřihu alá “Cali v obrazech” se pokusím ukázat i světlejší stránky města.

Zakladatel

Pokud by do Kolumbie nedoplul jistý dobyvatel vlastním jménem Sebastián de Belalcázar, tak by Cali možná ani neexistovalo (mimochodem, sám byl později odsouzen k trestu smrti za vraždu a další trestnou činnost).

Podprůměrně inteligentnímu člověku dojde, že na fotce níže dohlíží na město Cali právě socha Sebastiána de Belalcáraze.

Cristo Rey

Ještě z vyšších výšin ční nad městem 26 metrů vysoká socha Krista. Rozměry tedy trochu zaostává za slavnějšími kousky z Ria či Lisabonu, ale i tak je socha Krista dobře viditelná z většiny částí města Cali.

Kristus sleduje Cali od roku 1953, kdy místní slavnostně vztyčili sochu jako připomínku konce Tisícidenní občanské války. Přesně 50 let od jejího konce.

Výhled na město je vskutku mimořádný. Pro mě značně netradiční, protože jsem ještě v Kolumbii neviděl takto rovnou placku.

Rovina ovšem není nekonečná. Hned za zády Krista se opět táhne pás vysokých And.

San Antonio

Srdce města, to kvůli střetu dvou světů. Historie a hipsterů. Pokud ovšem smícháte obě ingredience dohromady, tak vznikne velmi vydařený koktejl.

San Antonio je pozůstalá čtvrť z dob koloniálních. Člověk zde nalezne kde co, ale paradoxně už nikoliv nádech historie. San Antonio je plné hostelů, hotýlků, kaváren, klubů, restaurací a hlavně úžasných kreseb. Do Cali nejezdí moc turistů, ale když už někam zamíří, tak právě sem.

Drtivý zbytek historických staveb Cali byl již srovnán se zemí. Kromě několika statečných kostelů.

Na obrázku je jedna z kaváren, kam jsem si chodil plnit své pracovní povinnosti.

Jisté “vibes” jsou všudypřítomné.

Osobně mám pro podobné obohacení ulic slabost. A Kolumbijci jsou v tomto typu umění skvělý. V každém městě, kde jsem měl tu čest operovat jsem se setkal s množstvím graffity. Co si budeme. Je úplně jiný pohled na škaredou šedou zeď než na podobný barevný kousek. Částečně bych řekl, že i tento art dělá Kolumbii takovou jaká je. Barevná, pestrá, veselá, nenudná.

Salsa

Cali = salsa. Právě zde se rodí nejlepší tanečníci tohoto stylu. Cali je plné salsa tančíren a odkazů na jeden ze symbolů města.

Moderní umění

Již jsem naznačil, že umění a nápaditost jsou značnou součástí Cali a Kolumbie jako takové. Návštěva Muzea moderního umění La Tertulia je tedy skoro nutností.

Já jsem umělec, že se mi podařilo nacpat můj prstík do záběru.

Kostely

Ano, Cali je obohaceno hned několika významnými historickými kostely zkrášlející město.

O San Antoniu jsem referoval již dříve. Opomněl jsem menší kostelík, který je postaven v parku trochu vyvýšen nad okolní částí města. Při slunečných odpolednech a příjemných podvečer se právě sem sjíždí mnozí lidé za odpočinkem, poklábosením, počtením knihy nebo jen tak se poflakovat.

Bývá zde společensky živo.

Kostel La Merced, nestarší kostel v Cali vůbec. Tradiční bílá omítka, jakožto oblíbený styl španělských kolonizátorů. V dnešních dnech skrývá ve svých útrobách kapli, ale také muzeum artefaktů z období “před-kolumbijského”.

K mému údivu nechybí portrét jistého sv. Jana z Nepomuk… Svět není tak velký.

“Pohlednicový kostel” La Ermita. Citlivě zasazen do okolní zástavby. Kostel, jež se svým designem inspiroval v německém Kolíně. Logicky z toho vyplývá, že současná podoba je data novějšího, dvacátého století.

San Francisco – Kolumbijská Amerika

Kolumbijci mi v pár ohledech připomínají Američany. Soudě dle mé návštěvy USA před lety… Tedy nejvíce dle toho, že kdo může, tak něco prodává. Kdo něco umí, tak to předvádí na ulicích.

Aby toho nebylo málo, tak mnohé části měst nesou americké názvy. Ať už San Francisco, San Antonio, Florida, …

Betonové nestvůry

Cali je město, co kromě San Antonia a pár kostelů moc historické krásy nepobralo, respektive neponechalo stát. Naopak. Na betonu a brutalistických stavbách se v novodobé historii nešetřilo.

Je zajímavé, že někteří místní blahořečí Cali, jako druhé nejlepší město Kolumbie (po Medellínu) a jiní zase za stvůru stvůr.

Brutalismus

Jak vidno výše, brutalismus má v Cali své místo. Někdy je na očích v plné kráse a jindy pečlivě ukryt do zástavby.

Občasná bída

Kolumbie nepatří mezi ekonomicky nejsilnější státy světa. Díky občanské válce, drogovým kartelům a nekonečné korupci se né vše daří, né vše funguje, né každý si žije dobrý život.

Co se počtu lidí spících na ulicích a hledání potravy na dně odpadkového koše, tak jsem neviděl nikde jinde větší množství živořících lidí než v Kolumbii. A je jedno, jestli je člověk v Cali, Medellínu či Manizalesu…

Na obrázku níže borec převáží v pytlích většinu svého majetku.

Dva budulínci.

Kočičí park

El Gato del Rio. Parčík obohacen mnoha kočíčími sochami moderního střihu.

Místo je ideální reklamou pro Atlas obscura. Tedy atypických míst, co je dobré vidět.

Tohle je kočka šéfová.

Zatímco, kočky jsou neživé, tak po stromech loží plazi, co jsou živý až moc. Ale neškodní.

 

Všední Cali

To jsem se soustředil na místa, co jsou zajímavá, bijí do očí nebo obecně známá. Mojí oblíbenou cestovatelskou činností je ale bloudění městem, po končinách a nekončinách. Po místech, kde není nic a při tom tolik zábavy.

Delicioso. Zásadní informace. Kolumbie je plná labužníků a sladilů. Traduje se takový vtip, že Kolumbijce poznáte podle toho, že si do všeho přidává dvě lžičky cukru.

Japonská elektonika táhne. Osobně bych si ovšem elektroniku nekoupil. Kolumbie je malý velký “fakeland”.

Carlos Valderrama, slavný fotbalista s blonďatou kšticí, co je stále reklamní tváří mnoha značek. Borec v červeném tričku je promotér, co drží v ruce mikrofón a neustále žvaní. Special promoción. To je další kolumbijskí specialitka.

Kolumbie je také plná vietnamsko-makedonských domů.

Vietnam = stavby “nudlového” tvaru.

Makedonie = fasáda pouze na čelní straně domu, někdy vůbec.

Zvelebený opuštěný dům.

Kolumbijská paní. Město je plné tváří.

Mimochodem, Cali je město s největším množství lidí s tmavou pletí v Kolumbii, respektive s rodokmenem začínajícím v Africe. Ještě v 17. století žilo v Cali okolo 7,000 obyvatel, z toho 1,500 jich tvořili otroci dovežení z Afriky.

Či domečků obohacených jinými motivy, byť trochu pobuřujícími. Občas.

Není roh jako roh.

A knedlíky nejsou pouze českou doménou!

Kolumbie je zemí cyklistů plná. Jezdí po kopcích, jezdí po městech, jezdí po stěnách, jezdí všude.

Ledová tříšť. Tedy doslova. Nejdříve dědeček rozemele kostku ledu, následně to pořádně zaleje jahodovou šťávou a limetkou. No a já to potom zbaštím.

Pivo jako křen. Kolumbijci rádí popíjí pivo. Nicméně, dát si točené je značně komplikovaná záležitost. Místní pivovárek BBC takovou možnost nabídl, já nepohrdl. Ačkoliv, cena za půlitr je na kolumbijské poměry skoro astronomická. 12.900 COP, což je skoro 100 Kč, lahváč v hospodě vyjde na 4.000 COP, polední menu od 6.000-12.000 COP, jízda autobusem cca tři hodiny cesty na 20.000 COP, i méně. Noc v single pokoji v levném hostelu, 30.000 COP.

 

Podvečer v Cali. Na absolutní závěr je většinou dobré hodit nějaké shrnutí či moudro. Já to obvyklé dělám, ale tentokrát vynechám. Udělejte si obrázek na Cali sami.

Leave a reply