Pátečního rána jsem hnedle vyrazil pro nějakou motorku, respektive skútr a hned první půjčovna byla výherní. Cena 120.000 dongů na den za Suzuki se mi zdála více než fajn. Borec mi pěkně ukázal, jak mašina funguje, sepsali jsme papíry, já mu odevzdal svůj řidičák a výjezd na solné pole mohl být zahájen. Funguje to tak, že kdyby mě zastavili policajti, tak jim dám číslo na toho chlapíka a oni budou volat přímo jemu.
Měl jsem obrovský respekt z provozu, ale ukázalo se, že zbytečně. Sice zde vlastně nejsou nějaký kdoví jaký pravidla, ale jelikož většina lidí ani nemá řidičák, tak se jezdí s rozumem a ten zdánlivý chaos má dohledatelný smysl. Když jedete v křižovatce, např. doleva stačí jet pomalu, nikdo v protisměru vás nesejme a přitom projedeš relativně rychle. Stejně jako s chozením na přechodu, pomalu, ale jistě vpřed. Sic na vás troubí, ale ne že by byli nasraný jako v Čechách, ale aby vás upozornili, že jedou za váma. Přijde mi to srozumitelný a nakonec i celkem tolerantní. Jediný hovada jsou řidiči velkejch aut – náklaďáky, autobusy, to jsou potencionální zabijáci. Jo, a auto má bez ohledu na dopravní situaci přednost. Na červenou se může jet doprava a někdy i rovně 🙂 taky se vyjíždí dřív než zelená začne svítit, takže občas je střed silnice řádně zacpanej, ale všichni se nějakým způsobem vymotají. Motorky jezdí v pravým pruhu a auta v levým pruhu. Taky se mi mnohokráte stalo, že jedu po dálnici a v protisměru se řítí náklaďák, no problem at all. Zvířata jsou samozřejmostí na dálnicích a na vedlejších silnicích jich je k vidění snad víc než domů… Dost to nechápu, komu vlastně ony krávy patři, ale nakonec asi dojdou kam mají. Podotknul bych, že ty krávy nejsou blbý, oni jdou sice středem silnice, když ale slyší motorku, tak se uklidí na kraj 😀
Provoz v městech je ohromně šílenej, jak se ale kousek popojede, tak to je skoro prázdný. Jen ten příležitostní dobytek.
Každopádně jsem vyrazil vstříc solným polím. Překrásná cesta, výjezd z Nha Trang je bez přehánění dech beroucí. Krásný moře, okolní hory, jako fakt neskutečný výhledy. Do toho množství krásných pagod. Nejradši bych u každý zastavil, ale nebyl čas a je jich fakt hodně, v každý vesničce, byť sebe chudší. Platí, že i mimo města je k vidění nemálo kostelů.
Po asi 2 hodinách jízdy jsem byl skoro na místě, ale samozřejmě se mi podařilo jednou špatně odbočit a to je další hodina navíc. Aspoň jsem se podíval do takových odlehlých vesniček. Vietnamci mají maličkatý domky, ale relativně hezký, nejsou to vyloženě rozpadliny jako v Kambodže.
Nechybí ani tady velký množství všudypřítomných street obchůdků, jsou všude. A takto vypadá vesnická benzinka.
No a dobloudil jsem až k fotbalovému hřišti.
Vietnamský hřbitovy také nepostrádají jisté kouzlo.
Taky se zde potuluje hodně psů. Psycho, zajel jsem k takový pláži a zhasl motor, hned se ke mně tři seběhli a začali štěkat, já jsem pochopitelně nemohl jako na potvoru nastartovat a málem jsem se zesral strachy. Nakonec mě nechali vyjet, ale fuj tajbl, štěkali jako smyslu zbavený a asi metr ode mě. Ani nechci vědět co tam hlídali 😀
Solná pole jsem nakonec našel, na obrázku samozřejmě vypadaly mnohem líp, ale ty obrázky…
Navíc na nich zrovna nikdo nepracoval, kdyby na poli valili Vietnamčíci se svými typickými klobouky, taky by prostor vypadal mnohem efektivněji.
Čekal jsem víc, ale cesty nelituju, navíc i tady byly super pohledy na okolní hory.
Zajel jsem i k jedný pláži u resortu. Neskutečná, písek jemňoučkej, voda čisťounká. Taková vietnamská verze Karibiku.
Co mě teda na Vietnamu irituje je hroznej bordel, jsou to prasata. Oni jsou schopný cokoliv pohodit na zem a kdekoliv, na pláži, ve městě, během jízdy na silnici i v blízkosti vodopádu. Je to škoda, ale asi to patří svým způsobem k Vietnamu. Na druhou stranu na veřejných prostranstvých a v parcích se jim poměrně daří s tímto nešvarem bojovat, ale…
Na posledních dvou fotkách je vidět také krásný rozdíl v tom, jak chcete prodávat Vietnam. Stačí popojít pár metrů a výsledná fotka naprosto mění obraz země.
Následně jsem pokračoval na Ba&Ho vodopády, cestou jsem se nějak připojil k Holanďanovi a dojeli tam a následně prošli celé místo společně, bylo to v pohodě. Byl ve Vietnamu už druhým měsícem a moc si celý trip pochvaloval. Velmi pečlivě projížděl od severu k jihu.
Ba Ho jsou takové tři vodopády s překvapivě teplou vodou, je to v některých místech trochu horolezení, ale parádní místo.
Jednou jsem podklouznul a slušně se rozsekal naštěstí se mi nic nestalo.
Jinak se člověk mohl všelijak stoupnout místy i zalehnout pod vodopádek a chladit se.
Cedule DANGER automaticky znamená, že se místo musí okouknout ideálně se tam opalovat.
Byl tam i super skokánek do vody asi z výšky 4 metrů. O této adrenalinové záležitosti mi den předem referoval jeden ruský turista. Uvedl, ať si rozhodně skočím, že hluboký to je dostatečně. A případně je na dně písek, z čehož jsem teda nebyl dvakrát moudrej, ale skočit jsem si samozřejmě šel a žiju.
Paráda, úžasný relativní ochlazení po celým dnu na slunci, Nádhera.
Při východu bylo možno zakoupit chlazené pití u kouzelných vietnamských babiček.
Při odjezdu na mě mával jeden místní kluk, tak jsem ho naložil a dovezl do nedaleký vesničky, anglicky nemluvil, jen říkal no english a smál se mi jak řídím. Asi bylo cítit, že to je první jízda. Navíc jsme jeli kančí stezkou, po hromadě kamenů, šílený.
Každopádně krásný zážitek a nemohl jsem se dočkat přesunu do horského města DaLat…
Odpovědět
You must be logged in to post a comment.