• Menu
  • Menu

Odpoledne v Karlových Varech

Jak dobře strávit odpoledne v Karlových Varech? To není věru složitý úkol k vymyšlení…

Kde začít, asi každý zná alespoň trošičku pověst o tom, jak Karel IV. naháněl jelena nedaleko svého hradu Loket a sakum prásk, vznikly Karlovy Vary. K přesnějšímu popisu událostí si dovolím využít video níže.

 

Teď už Karlovy Vary, ano i tohle jsou Karlovy Vary. Krásným podchodem prochází každý návštěvník, jež se nechá autobusem zavézt na zastávku “Terminál”. Já bych to okomentoval tak, že tato část podchodu ještě patří k městu Karlovy Vary, nikoliv k části kolonáda Karlovy Vary. Takže vlastně vše v pořádku.

 

Po zralé úvaze vznikl cca 7 km dlouhý “okruh“, který bylo v plánu absolvovat. Tedy osa: autobusová zastávka – pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla – Sadová kolonáda – Mlýnská kolonáda – Tržní kolonáda – Vřídlo – obdivování vil podél kolonád řeky Teplá – Grandhotel Pupp – rozhledna Diana (lanovkou) – Jelení skok a zase Mlýnská kolonáda

 

První kroky jsme učinili po ulici Krále Jiřího, jež vedla z autobusové zastávky k pravoslavnému chrámu. Cesta je lemována nádhernými ušlechtilými vilami, ale jaksi se tam zatoulala i jedna milá socialistická stavbička. Bytovečka.

 

Jak říkám, jinak se jednalo o hotovou hitparádu náramných staveb, tak jako Ritter vila či vila Jana Bechara. Na obrázku není ovšem ani jedna ze zmíněných, ale nějaké “no name”, co se mi líbili.

 

KV bych se nebál označit jako rusko-české město. Pravoslavný chrám tedy nemůže chybět. Stavbu financovala městská sbírka. Tu odstartovali místní lékaři a pravoslavní kněží. Přesně v den dvoustého výročí od narození cara Petra I. Velikého se taktéž vybrala největší část financí, co umožnila započít výstavbu.

Chrám neměl vždy na růžích ustláno. Za 1. světové války byly zvony chrámu zrekvírovány pro válečné účely. Za 2. světové války sloužil jako sklad, ve 2. polovině 20. století byl chrám obnoven a slouží až dodnes.

 

O kus dál si to trůní jistý německý filozof vlastním jménem Karl Marx. Pěkně naproti Generálnímu konzultátu Ruské federace.

 

To už klesámě konečně k léčivým pramenům. S klidným svědomím mohu pronést, že Hadí pramen je ten vůbec nejodpornější! Nicméně, mému názoru přímo odporuje Wikipedia. Ta uvádí, že Hadí pramen je nejchutnější. Trochu jsem z toho jelen.

Pocit z ochutnávky mi nezachránil ani malebný pohled na do nebe se tyčící hotel Thermal.

 

Vily naproti Mlýnské kolonádě soupeří v tom, která má hezčí barvu, bohatěji zdobené balkóny a okna. A pak je tu obchodní dům Baťa.

 

Mlýnská kolonáda. Ta největší a nejnabubřelejší, řekl bych. Neboli 124 korintských sloupů, 5 pramenů a 12 alegorických soch, kdy každá znázorňuje jeden měsíc v roce. Časté dějiště rúzných společenských akcí, ale také se zde točí filmy.

Ať už zde prchal Josef Abrahám, co by falešný číšník ve filmu Vrchní prchni. Nebo zde vystupoval z vlaku, ano z vlaku James Bond (Casino Royale), kdy kolonáda suplovala jisté vlakové nádraží v Bělehradu, tuším.

 

 

Dalším pánem na holení je v pořadí Tržní kolonáda, moje nejoblíbenější.

Ta ve svých útrobách skrývá pramen Karla IV., kde si údajně císař a pán pomýval své ctěné nohy. Mimochodem, pramen se původně nazýval Žrout. Následně změnil název. Možná marketing?

Kolonáda zde nestála od pradávna. Dříve místo okupovala místní radnice, ta ale musela ustoupit silnějšímu.

 

Důkaz, že jsem na prameny jenom necivěl, ale aktivně pil, co se do mě vešlo. Btw, Vary jsou fakt jako lazaret a starobinec. Moc jsme nezapadali mezi ostatní osazenstvo města. Na stranu druhou, už dlouho jsem se necítil takhle mladě 😀

 

Vřídelní kolonáda je taktéž vkusně zasazena do okolních kulis.

 

Léčebnými kůrami zde prošla pěkná řádka osobností. Po většině z nich tady něco zbylo. Tedy myslím pamětní desku, sochu či pojmenování pro vilu či hotel.

Možná, že i nějaký ten potomek, ale bližší informace nemám, pouze spekulativní drby.

 

Grandhotel Pupp. Původně se jednalo o dva menší hotely. Ty ale později zakoupil veleúspěšný cukrář Pupp a propojil je. To tak velkolepě, že z toho vznikl pravděpodobně nejskvělejší hotel v Karlových Varech, kdy konkurence je mohutná.

V útrobách hotelu se taktéž natáčel James Bond. Konkrétně karetní dechberoucí partie z dílu Casino Royale.

 

Hned za rohem má stanoviště lanovka, co nás vyvezla až k rozhledně Diana. Lze samozřejmě vystoupat i po svých, ale toho dne bylo blátivo…

Výhled z Diany není ani trochu marný. Snad si jen objednat modřejší oblohu, příště.

 

Následně jsme si zase lanovkou pomohli a cestou zpět si vystoupili o stanici pod Dianou, tedy na Jelením skoku.

O pár metrů opodál hlídkuje busta Petra Velikého. Mocného cara, který taktéž poctil Vary svoji vzácnou návštěvou. Ten sem vyjel během své druhé návštěvy v lázních v rámci sázky na neosedlaném koni. Na vrchol kopce nevedla tehdy ještě žádná cesta a car musel údajně šplhat od Vřídla skalnatým terénem, což byl obdivuhodný výkon. Putin by to určitě taky zvládnul a i bez trička.

 

Shodneme se, že z vyhlídky Petra Velikého má člověk část Varů zase jako na dlani.

Ten zámek na kopci není zámek, ale hotel Imperial.

 

A to už jdeme do finále. Jelení skok u skály Kamzík.

Dámy a pánové, toto jsou, byly a budou Karlovy Vary.

 

Na závěr, jak jsem zmiňoval, že KV jsou částečně i ruské město, tak jsem nekecal. Připomínka moskevského času v centru města budiž důkazem…

 

A pro milovníky Šumných měst z pořadu Otakara Vávry doporučuji koknout na následující díl…

 

Leave a reply