Horkého letního dne vyrazila cyklo-expedice o dvou členech z kralovsky věnného města Polička do Letohradu, pomocí vlaku. Cíl? Dobýt Kralický Sněžník!
Trasa vypadala viz. na obrázku.
Pěkně krok po kroku. Základním předpokladem úspěšné výpravy je dobrá strava. Sáhli jsme po osvědčeném řízku. Koneckonců, jako tradičně.
Samotný výjezd jsme odstartovali v již zmíněném Letohradu, protože jsme se chtěli trochu rozjet před tím než zahájíme samotný výšlap na Kraličák. Volba Letohradu je strategická, kvůli vlakovému nádraží a příjemné cca 30 km vzdálenosti od Králíků. Nicméně dodám, že Letohrad a okolí má naprosto tragické značení pro cyklisty. Nemám sílu popisovat nástrahy mizerného značení, ale bez řádného obrnění nervů nedoporučuji do Letohradu vjíždět.
To už jsme na cestě. Dle výškového převýšení naznačeného na mapy.cz nás čekalo něco přes 2 000 metrů, což je solidní. Na mapě vypadal přesun z Letohradu do Králík jako ideál na rozehřátí, realita se ovšem proměnila ve značně méně komfortní zážitek. Spíše “kopečkové drncání”. Tedy nahoru, dolů, nahoru. Zkrátka ideální tranzit se proměnil v řeholi, ale s krásnými výhledy…
..Průjezdy řádně zapadlými vesničkami. Musím doplnit, že právě pro místa podobného rázu mám absolutní slabost.
Nechybí ani skromné kostelíky, kdy se na pozadí již tyčí Kralický masiv. Hurej.
Okolí Králík je také velmi známé díky pohraničnímu opevnění. Bunkry jsou všude, ať už v lepším či horším stavu. Atmosféra je úžasná.
Před zahájením stoupání na samotný Kraličák jsme si dopřáli zastávku v dělostřelecké tvrzi Hůrka. Hůrka je vchod do systému podzemních a spojovacích chodeb, velmi rozsáhlých sálů, dodejme, to o celkové délce 1,75 km. Prostory sloužily jako filtrovna vzduchu, strojovna, sklady munice, kasárny pro posádku, ošetřovnu, kuchyni a mnohé další. Objekt se rozprostírá místy až 59 metrů pod povrchem. Kdy po chodbách je vedena úzkokolejka, pro snadnější distribuci materiálu. Hůrka sloužila jako takový servis pro sruby a bunkry v okolí, kdy tuším s pěti sruby je přímo propojena.
Škodou je, že prostory jsou absolutně vybrakované. Po válce se tvrz proměnila v muniční sklad a veškeré původní vybavení zmizelo. Z tohoto důvodu může být samotná exkurze jednotvárná, ale na druhou stranu nezbývá než obdivovat sofistikovanost a rozlehlost objektu.
Menší pozvánka na další objekty v Králíkách…
Jeden z mnoha menších bunkříků umístěných na hraniční linii.
Konec srandy. Kralický Sněžník se již tyčí v dáli. Jdeme na to kotě.
Není tajemstvím, že Kralický Sněžník není zrovna konstruován jako hora ideální pro výjezd výkonu-chtivých cyklistů. Především díky závěru, kdy neexistuje možnost, jak dobýt horu bez alespoň částečného vláčení kol.
Vybral jsem trasu s následující osou.
Tvrz Hůrka – Horní Lipka (4068) – Pod Klepáčem (6269) – Sedlo Puchača – na žlutou a přesun na polskou stranu – napojení na modrou k chatě Na Sniezniku – červená trasa a táhnutí kola na vrchol
To už stoupáme. V dáli ční na jednom z kopců novodobá Sodoma Gomora (rozuměj stezka v oblacích). Zcela jistě jedna z nejoblíbenějších turistických atrakcí v regionu, nicméně… Nejsem fanouškem takto komerčních míst, kdy si lidé vyjedou nahoru lanovkou, a tak no.
Doplním, že hned začátek stoupání přes Horní Lipku až po parkoviště Pod Klepáčem je poctivé řemeslo. Od tohoto bodu vjíždíme do lesa a sklon je již milosrdnější, takže si člověk při výšlapu místy i odpočine.
Stoupání nabízí příjemné výhledy na protilehlou hřebenovku, která by také stála za zvážení.
To už šlapeme po modré trase na polské straně. Cesta je místy velmi kamenitá, stoupání poměrně prudké, ale lze zvládnout ze sedla, což je důležitá zpráva.
Ačkoliv zde vidíme slabšího cyklistu, který musel pár úseků tlačit.
Kraličký Sněžník. Již na dostřel.
Krátká zastávečka u chaty. Polština vládne, pochopitelně.
Závěrečné metry vedoucí na vrchol Kraličáku jsou vskutku úmorné. Místy jsem si sypal popel na hlavu, že jsme raději nezvolili pokračování od chaty dále na polské území. Nicméně dobýt nejvyšší vrchol v okolí je vždy jistým způsobem velké pokušení. Přestávečka nutná.
Útrpný finish stoupání nám opepřil krátký deštík. I když, tentokrát doslova bodl.
Vrchol dobyt. Odšpuntujme to!
Na vrcholu Kraličáku dříve postávala kamenná rozhledna, leč po druhé světové válce chátrala a chátrala až dochátrala do havarijního stavu. Pro bezpečí návštěvníků byla rozhledna odstřelena…
Výhledy neurazí…
Cestička vedoucí k pramenu řeky Morava.
Zásadní místo. Úžasná, čerstvá, osvěžující, lahodná voda. Těžko říct, zda-li jde pít lahodnější vodu než tuto.
Člověk si prostě sedne, pije a pije a kochá se a kochá se. Značka ideál.
Sloník je jedním ze symbolů Kraličáku. Výhled na Jeseníky.
To už je nutno překonat pěkných pár set metrů značně kamenité cesty, kdy se jede krokem či opět tlačíme monoposty. Nicméně zde jsme již v úsecích, které pohladí cyklistu po duši.
U Adelina pramenu lze doplnit pitné zásoby. Voda je opět lahodná.
Ještě projet kolem kapličky… Původní stavba ochraňovala poutníky již od roku 1887. Dnešní verze je značně updatovaná.
A to už zajíždíme na chatu Návrší. Úžasné výhledy, skvělé jídlo a pití, levné ubytování, parádní atmosféra. Místo, kde se vyplatí zastavit na oddych či klidně nocleh.
Sjíždíme do Stříbrnice, kde máme zarezervováno naše skromné ubytování…
Skromná chatička za 300 korun na noc, tedy 150/os. Dostačující.
Na druhý den jsme naplánovali prostý “tranzit” do naší rodné Poličky. Menu obsahovalo cca 115km, s nastoupáním něco přes 2 000 metrů. Nicméně jsme selhali. Mému milému spolu-souputníkovi docházely síly i díky velikým vedrům, do toho nás zasáhly menší technické potíže a mé dva defekty. Návrat skončil fiaskem a nakonec jsme museli v České Třebové naskočit na vlak. Ve výsledku jsme do milé rodné Poličky dojížděli se značně poraženeckou náladou…
Onen den jsme urazili cca 87km, přičemž především stoupání do obce zvané Cotkytle je značně výživné.
Až na trochu docela dost trpký konec hodnotím výjezd za velmi solidní…
Odpovědět
You must be logged in to post a comment.