Madridský blitzkrieg

Luka Modrič, Toni Kroos, Karim Benzema. Chodící legendy, borci, jenž dotáhli Bílý balet k pěti triumfům v Lize mistrů. Společné mají ještě jedno, stárnou. A všem v létě končí v Realu smlouva. Není jisté, zda-li borci prodlouží. Co s tím?

No vyjet do Madridu, dokud tito fotbaloví umělci běhají ve stejné jedenáctce a v bílém tričku. Slovo dalo slovo a jelo se.

Po přistání v Madridu jsme hned skočili na metro a svezli se na Plaza de Espaňa. Trochu symbolické místo pro start našeho blitzkriegu. Je leden. Předpověď počasí tvrdila, že nás čeká jasno a slunce. To se potvrdilo. Také ukazovala, že v Madridu bude těsně nad nulou. Blbost, říkám si. Španělská nula je taková ta naše desítka. Žel, moje teorie se nepotvrdila. Jednalo se o poctivou, zmrzlou nulu podtrženou studeným větříkem. Co naplat… Zapnout až ke krku.

Zahájili jsme menší obhlídku terénu. Hned několik známých míst se nachází v docházkové vzdálenosti od sebe, žel, paměť mi neslouží nějak skvěle, tak číhněte do Google map. My se postupně dovandrovali k Palácio Real de Madrid. Což ještě není fotbalový svatostánek, ale sídlo králů.

Správný král má rád prostor a potřebuje služebnictvo. Logicky, vyžaduje tedy velké sídlo a hodně pokojů. Hodně pokojů, hodně pokojů, hodně pokojů, hodně pokojů, hodně pokojů. Trošku jsem se zacyklil. Potřebuje 3 418 pokojů a skromnou zahradu.

Před palácem se tyčí na svém bujném oři Filip IV.. Ačkoliv, úplně nevím proč. Dle Wikipedie se nejednalo o úspěšněho panovníka. Naopak, koukám, úpadek, stěhování obyvatelstva, finanční problémy, války, nějaký ten bankrot…

Avšak socha je unikát, dokonce na ní spolupracoval jistý Galileo. Radil, jak vyrobit sochu tak, aby kůň mohl stát pouze na zadních nohou. Dle všeho, jeho rady fungovaly.

Dost historie. Občerstvení. Je libo tradiční jamón?

Pozor, tohle tedy ne!

Záškodník a rival z Barcelony? Provokáter?

Omyl. Madridský rodák, spisovatel, hvězda. Vše v pořádku…

 

San Miguel market. Povinná zastávka pro mlsné jazýčky.

Za nekřesťanské ceny je k dostání spousta chutného materiálu. Ochutnali jsme kde co. Avšak, tohle je úplná klasika.

Jamón, mozarella a marmeláda. No nekupte to, když tam jsou samé dobré věci, akorát tedy… 10 éček, vážně? No co, jsme na “dovolené”. Tohle slovo je obhajoba pro každou relativně zbytečnou útratu alespoň kousek od domova…

Skoro za rohem, kurdský kebab za “hubičku”. No a kam jsme asi my barbaři zamířili na večeři?…

Ještě před tím, muzika! Španělská. Tedy kytary, zpěv a veselí!

No a pivko s nějakým tím tapáskem samozřejmě. Cerveza. Tohle slovo by měl znát každý správný Čech.

Doporučuji vždy dát jedno pivko, zblajznout tapas, jít o hospodu dál a zopakovat.

To už se blíží hodina H. Na hotelu jsme si dali dvacet. Omyli unavené tělo a jelo se na fotbal!

Tedy, sednout na metro, jenž má vchod přímo uprostřed náměstí. Zamávat Pepému, jenž produkuje… Co to? Andaluzské slunce v lahvi? Což je velmi, ale velmi suché bílé víno.

Sjíždíme po jezdících schodech. Co to, říkám si, to jsme v Moskvě nebo co ty rudý hvězdy?

O kousek dál (na fotce vlevo dole) už hraje veselá hudba, lidé tancují. Tedy, stále Madrid.

 

A jsme tady. Staveniště. Tedy legendární stadion Santiago Bernabeum, který se nachází v závěru monstrózní rekonstrukce. Zatahovací střecha, moderní kabát, vylepšený interiér, skywalk na střeše. Hmm, ještě si chlapi máknou…

Ale uvnitř už je vše v pořádku. Stadion se zaplnil, fotbal se hrál slušný a Madrid vyhrál? Vyhrál? Hmm, 0:0.

Malá kaňka, šancí na tři zápasy, pěkné kombinace, ale gól se žel vsítit nepovedlo, nevadí. I tak, klobouk dolů a díky legendy!

Hala Madrid!

Jo a fotka níže by se mohla použít do alba “alá”, jak nedělat panoramatickou fotku. Myslím, že velký špatný.

Ale co, tohle žádná sebelepší fotka nezachytí, tohle se totiž musí zažít. A to ideálně opakovaně!!!