Přibližně před čtyřmi roky poprvé moje oko uzřelo bájný hrad Dover, umístěný na fantastických bílých křídových útesech. Tehdy jsme ovšem pouze projížděli kolem a směřovali na trajekt, jenž nás vezl na druhý břeh kanálu La Manche.
Nicméně toto velkolepé místo jsem si poznamenal do svých pomyslných análů jako bod, kde chci strávit o něco více času a náležitě ho prozkoumat. Nyní nastala ta správná chvíle na pomyslné zúčtování. Z Londýna cesta zabere asi hodinku a půl, přičemž doporučuji nezapomenout zaplatit mýtné při průjezdu přes most královny Alžběty.
Do Doveru se jede po dálnici a cesta utíká rychle. Návštěvu Doveru nešlo samozřejmě zahájit jinde než v samotném městečku rozléhajícím se pod hradem. Parkování je přímo u městského centra za solidní peníz. Městečko je skutečné prďácké, nicméně nabízí několik moc pěkných míst. Asi bych začal náměstíčkem, z kterého lze zahlédnout i hrad.
Ulice jsou lemovány klasickými anglickými domy, nechybí ani tradiční puby. Ikdyž, ještě aby v Anglii chyběly anglický puby, ačkoliv 🙂
O kousek dál je kostelík s poctivě zachovalými náhrobky (ty sice nejsou vidět, ale jsou přítomné) a taktéž hradem na pozadí.
Ve městě je i tradiční polská stopa. Jeden sklep je otevřený a funkční přímo na náměstí, druhé pšenka tak dobře nekvetla.
Nicméně postupně člověk dojde až na pláž s promenádou. Domky s výhledem na moře trošičku připomínají Brighton v takovém skromnějším měřítku.
Však jsem se rozhodl pokračovat po promenádě dále a trochu namrknout na útesy. Člověk prochází i podobně kouzelně úzkou uličkou, s tradičními námořními hospodami. Leč z osobní zkušenosti mohu říci, že lépe podobné uličky brázdit jako chodec než jezdec. Akorát koukám, že jsem uličku zapomněl vyfotit, tak aspoň ta námořní hospoda. Sice to úplně nevypadá, ale je normálně “funkční”.
Dover je samozřejmě dobře znám svými doky, kdy v peak time čeká na odbavení solidní štrůdl kamiónů (toto je již finální “ocas”)…
Pokračoval jsem dále a přece jenom alespoň kouskem uzřel zblízka ony doverské křídové útesy. Zde navíc s jakýmsi balkónkem. Ten je součástí podzemních tunelů vybudovaných pro účely obrany za druhé světové války.
Nakonec jsem nešetřil krokem, vyšlápl pár schodů a podíval se na hrad i z druhé strany.
Cestou dolů mne zaujal výtvor místní umělecky založené omladiny.
Jelo se na hrad! Jelikož kalendář ukazoval sobotu, krásné počasí, tak jaksi mělo podobný úmysl mnoho další bytostí. Hradební parkoviště tím pádem praskalo ve švech a využil jsem variantu zvanou Broadless Car Park. Výhodou je, že zde je parkovné zdarma. Pěšky to trvá asi 15 minut.
A je to tady. Přiznávám, že jsem se na hrad těšil opravdu více než hodně.
Vstupné není zanedbatelné, ale cca 20 liber se rozhodně vyplatí investovat. K vidění je toho více než dosti. Já zahájil návštěvu hradu ve válečných tunelech vydloubených pod hradem. Tedy po tom, co jsem vyčekal asi 45 minut dlouhou frontu zájemců o prohlídku. Avšak zase velmi zajímavé, leč nesmělo se fotit. Takže co se stalo v tunelech, zůstává v tunelech…
Jak jsem zmínil, tak přímo v hradebním areálu lze parkovat. To je praktické pro návštěvníky, leč trochu kazí dojem. Nicméně.
Nechybí obranná děla! O bezpečnost se tedy obávat nemusíme…
K prozkoumání je poměrně rozlehlý areál, kde lidé s oblibou i piknikovali. Anglický trávník zde dostává své pověsti. Však já se přesunul ke kostelíku. Přesněji, jak zmínil jeden návštěvník: ,,This is the church”.
Vnitřní výzdoba je relativně bohatá. Leč nedovedu si odpustit poznámku, že i kostel v Jedlové má ony portály o něco bohatší…
Hned vedle kostela se nachází lehce poškozená věž, respektive se jedná o pozůstatek majáju z dob římské invaze a v pozadí se již ční The Great Tower.
Spěchal jsem přímo, kolmo na věž! Ta poskytovala hned několik super výhledů. Na Dover!
Na kostel…
Skutečně jsem z Dover castle neboli “Key of England”, to kvůli jeho důležité roli v rámci obrany Anglie, odjížděl s pocitem plně uspokojivým.
Nastal okamžik pro přesun poslední. To hurá na útesy samotné!
Doverské útesy jsou lehce podobné těm Seven Sesterským. A vlastně ta podoba je docela velká, jen s výjimkou několik drobností. Ve výsledku bych možná řekl, že ty Seven Sisters jsou o něco lepší. Hlavním důvodem je asi hned několik fakt skvělch míst – Cottage village, Beachy Head lighthouse a jednoduší přístup na pláž.
Zde lze také slézt až do úplného podnitra, leč chce to mnohem více práce. Jinak parkovat lze v přítomném Visitor center. Platil jse tuším 3 libry. Celé útesy jde projít po různých cestách a cestičkách lemující útesy. Takže cestou k majáku i zpět si člověk může užít skoro jako dvě různé cesty. To bez přehánění.
Nicméně chci říct, že i doverské útesy nabízejí opravdu parádní výhledy. Že?
Takže se s podobnými výhledy… Člověk dostane až k majáku, kde je čas pro odfrknutí a relax. No a potom zase zpět.
No a tak to je vše. Za sebe mohu říci, že v Doveru a jeho blízkém okolí lze prožít velice plodný den.
[…] Palác Dolmabahçe, hrad Rumelihisarı (snad největší hrad co jsem kdy viděl, snad jen hrad Dover se mohl přiblížit), most Sultána Fatiha, a mnohé […]