Brno v obrazech aneb co bylo, ale už není a naopak

Brno v obrazech aneb co bylo, ale už není a naopak

Jednoho dlouhého zimního večera jsem si řekl, že by nebylo na škodu vytvořit nějaký článek o Brnu, jelikož jsem v Brně nechal a budu nechávat pěkných pár měsíců života. Nápadu na realizaci příspěvku mě napadlo několik, ale nakonec “vyhrála” myšlenka alá toulky času po nejznámějších místech ve městě za pomoci historických fotografií.

Na úvod bych rád poděkoval panu Petru Ivovi za povolení použít historické fotografie z jeho webu fotohistorie.cz. Vřele doporučuji návštívit, na webu jsou k dispozici skutečně skvostné historické fotografie z měst napříč naší krásnou republikou.

Celou pouť nelze odstartovat nikde jinde než na legendárním brněnském vlakovém nádraží. Byť, nyní legendárním spíše z té horší stránky (bezdomovci, smrad, chaos, vše shrnuto Jankem Rubešem…), ale i přesto mám nádraží osobně docela rád. Je svým způsobem dobrodružný.

Hodí se připomenout, že první lokomotiva úspěšně dorazila právě sem již roku 1839. Kdy zde zastaví ta poslední mašinka? Možná dříve než později… 

 

Zůstáváme na nádraží, konkrétně ve směru na Masarykovu. Psal se rok 1912. Onen trčící billboardový dům ještě netušil, že to má za pár.

 

Pár změn bych zde našel. Letmo nepočítám. Hlavně a především na obrázku z roku 1914 nevidím to super zábradlí. A park vypadá o něco více k světu. 

 

 

V roce 1932 si lidi levný hranolky a pizzu dát nemohli. Poe-poe je zde relativně čerstvý.

 

A tady máme důvod, proč je rohový dům “novostavba”. V roce 1944 na jeho předchůdce dopadla bomba. Jednalo se o náhradní shoz bomb místo cíle v jižním Polsku. Nad Brnem proletělo 149 amerických letounů a svrhly cca 2.500 ks pum o váze 50–500 kg. Spolu s tím bylo svrženo i 351 balíků protiněmeckých letáků. 578 Brňáků přišlo o život, střed města byl poměrně poničen.

 

Drobně proměněný Maliňák. Psal se rok 1909. Ačkoliv touhle dobou ještě Maliňák neexistoval. Náměstí bylo bezejmené. Doslova. Maliňák se přejmenoval na Malinovského náměstí (po jednom z osvoboditelů Brna, maršálu Malinovském) ař v roce 1946.

 

Malá vzpomínka na maršála. 

 

Baťovci zde plánovali postavit nejvyšší budovu tehdejší Evropy, ale Brno bylo proti. Respektive, statici, kteří usoudili, že podklad není dostatečně stabilní pro budovu, jenž měla obsahovat až 32 pater.

 

Jezuitská míří hodně vysoko. I tady nám přistálo pár bomb.

 

Janáčkovo divadlo je novostavba  z roku 1966. Jenom ta fontánka již  netryská vodu do vzduchu více…

 

Ušlechtilý pomník císaře Josefa II. chybí. Roku 1919 jej (pomník) svrhli českoslovenští legionáři. Ještě než byl Moravák Moravákem, tak se jmenoval také Rudé náměstí a Malinovského. Avšak toho pána posléze “uklidili” na současný Maliňák.

 

Změny spíše kosmetické. Jo a tohle je kostel svatého Tomáše.

 

Jakubského náměstí. Přibyl dům Atlas.

 

Dříve se na Jakubském náměstí nalézal hřbitov, což vysvětluje nedalekou kostnici. Spoiler s obrázkem chybí.

 

 

Kobližná. Tramvajové koleje jsou již dávno pryč. Stejně jako četní kobliháři, jejichž přítomnost dala ulici jméno Kobližná. Možná mě paměť klame, ale teď bych na ulici koblih už nesehnal.

 

 

Měnínská brána. Poslední dochováná brána z jinak již zmizelého městského opevnění. Brána již pěknou řádku let neslouží svému účelu, byla uzpůsobyna pro obytné účely. Dnes v ní sídlí Muzeum historických hraček. 

 

Konečně na Hitlerovo náměstí, pardon, na Svoboďák.  Název “Hitlerovo” vydržel asi týden. Brňáci se zrovna nerozplývali blahem, tak se sáhlo po osvědčenějším a konzervativnějším názvu.

1926. Jakoby se nic nezměnilo.

 

 

Po kostelu zbyl už pouze půdorys v rámci dlažby. Na konci  19. století se stavba definitivně rozebrala a zmizela jednou a provždy. Pověst praví, že podzemních prostorách kostela by měl být zakopán poklad. Archeologové údajně nic nenašli, tak lovu zdar.

 

Na Svoboďák se ještě vrátíme. Je čas zkontrolovat Čáru. 

 

Stopkova pivnice. Není důvod ke změnám. Tedy až na ten citlivý a vkusný přístavek.

 

Česká bývala a vlastně i je jistou obchodní tepnou. Dříve zde leželo epicentrum českého kulturního života, což bych řekl, že už neplatí. Co je milé, tak že obchod “Barvič a Novotný” přežil, byť fotografie pochází z roku 1925. Nevím, co prodávají, ale asi je to dobrý.

 

 

Ulice Rudolfova se transformovala na Českou, tak trochu z politických důvodů. Po konci Habsburské monarchie už o Rudolfa nikdo nestál. Redakce Lidových novin zde v roce 1906 ještě nepublikovala taktéž.

 

Snad to současné Brňáky nenamíchne, ale ve 14. století si do Brna pozvali pražského stavitele, aby vystavil pevné základy kostela sv. Tomáše. Domácím borcům se nevěřilo.

 

Na české poměry chybí kostelu Jana Amose Komenského historie. Stavba se dokončila až v šedesátých letech osmnáctého století. Víc nemám co dodat.

 

V době, kdy kronikáři zapisovali rok 1940, tak zde začaly růst koleje.

 

Hotel International. Řeklo by se všední dílo, ale chyba lávky. Funkcionalistická stavba vznikla za spolupráce čtyř architektů, kteří se inspirovali stylem brazilského architekta, vlastním jménem Oscara Niemeyra. A na střeše hotelu se chovají včely. Údajný výnos medu je až 150 kg za rok.

 

Hotel Slavia. Nádech První republiky, stále.

 

Husova ulice je součástí “Okružní třídy”. Koňské tramvaje zde kolovaly již v polovině devatenáctého  století.

 

Tramvajové koleje přibyly až během druhé světové války.

 

Po dokončení trati následoval slavnostní ceremoniál. Zcela jistě se akt odehrál na Husově ulici, ale přesné místo jsem nedokázal určit…

 

To už máme Petrov. Ne, nejedná se o nepovedenou fotku. Věžičky se dostavěly až zkraje devatenáctého století.

 

A zase ten Petrov. Mimochodem, kdo má po kapse desetikorunu, tak ať si minci pořádně prohlédne. Jasně, je to novodobý Petrov.

 

Důkaz místo slibů.

 

 

To už jsem se vykolísal na vrchol věže a pohlížím na Špilberk. Roku 1914 vypadal městská zástavba trochu chudčeji. Teď už políček oko mé nedohlédlo.

 

I Dominikánskou se dříve řítily tramvaje. Historie.

 

Dominikánské náměstí, dříve Rybí trh, se převléklo do funkcionalistického hávu.

 

 

A co nám přibylo na ulici Veselá? Nenápadné hodiny. Kdo najde, ať si u mě vyzvedne bludišťáka.

 

Jedno z mých nejoblíbenějších míst v Brně. Zelný trh. Během léta je radost nakupovat zeleninu právě zde.

 

Avšak masný krámek nám již zmizel. Neštěstí.

 

Stará Radnice. Již ve 13. století zde úřadoval rychtář a zasedala městská rada. Pochopitelně od té doby ušla radnice kus cesty.

 

Ale zase né tak moc…

 

A zase ten Svoboďák, nejpůvodněji Forum Inferius, Dolní trh. Léta páně 1890.

 

A to je vlastně všechno. 

Na samém konci děkuji za pozornost 

 

Napsat komentář