Přibližně před čtyřmi roky poprvé moje oko uzřelo bájný hrad Dover, umístěný na fantastických bílých křídových útesech. Tehdy jsme ovšem pouze projížděli kolem a směřovali na trajekt, jenž nás vezl na druhý břeh kanálu La Manche. Nicméně toto velkolepé místo jsem si poznamenal do svých pomyslných análů jako bod, kde chci strávit o něco více času...
Jednoho březnového sobotního rána jsem se vydal dobýt mocné SS (Seven Sisters Cliffs) za pomocí AK-47. Jako dopravní prostředek byla zvolena Škoda Fabia, malý auto jsem ocenil a navíc automat, takže vyloženě skvělý. Moje zkušenosti s řízením vlevo se nebezpečně blížily nule, a proto jsem před výjezdem pociťoval jistý respekt. Nicméně jsem se pokusil nasledovat...
Příjemného, leč lehce namrzlého nedělního odpoledne dostal jsem spásný nápad okouknout rozhlednu na vrcholu Babího lomu. Nejsem zrovna intelektuál a znalec poměrů všeho druhu, avšak rozhledna na vrcholu lomu se mi zdá poměrně netypickou záležitostí býti. Navíc je vyhlídka poměrně známá a mihla se také na Stream.cz Trasu jsem se pokusil složit strategicky, páč...
Po rozlučce s Yazdem následoval přesun do města Shiraz. Logicky jsem zvolil autobusové spojení. Na nádraží následovala klasická procedura s koupí lístku, zaplatil jsem cca 350.000 riálů a měl jsem před sebou 6 hodin dlouhou projížďku. Pohodlně jsem usedl do busu a zalehl. V autobuse panoval podivný ruch, kdy frajeři stále něco kontrolovali v papírech, přesedávali...
A přišel na řadu Yazd, pouštní město, na které se řinula chvála ze všech stran, což mě leckdy trochu děsí. Nicméně taktéž hodnotím Yazd jen a pouze v superlativech. Takže co vidět v Yazdu? Zpět na start. Přesun z Isfahanu do Yazdu trval cca 4 hodinky. První věc, která se mi po výstupu z autobusu líbila, tak to značně vyšší teplota. Začínáme dobře, říkám si. Tak jsem...
A přišel den D, rodiče se se mnou loučili jako bych jel na smrt a já je ujišťoval, že v Íránu je podle mě bezpečněji než třebas v Londýně, Bruselu a podobně, kde poslední dobou sem tam nějaká prskavka vzplane. Na letišti jsem se nakrátko zastavil v MasteCard Lounge salónku, kde ovšem již není vstupné zadarmíko jako loni, ale nutno cvaknout kilčo. Avšak to se...
Prosluněného nedělního rána usedl jsem na rychlík, který měl plánovanou zastávku v Tišnově. A tak se stalo. Po příjezdu do Tišnova mě hned na úvod čekalo mírné překvapení. Na nádraží se promenádoval Záviš ve velmi kultivovaném stavu a stoprocentně upraven. Kytara na zádech samozřejmě nechyběla. Kdo nezná tohoto porno folkaře, nechť si poslechne jeden z jeho množství...
Čínská bašta. Díky dobrému tipu na Cestujlevne.com jsem měl možnost strávit jeden den v Pekingu – to při přeletu z Bangkoku do Vídně. Výborná příležitost ke krátkému nakouknutí do Číny, té ohromné Číny. Nevýhodou bylo, že jsem z Bangkoku odlétal cca ve dvě v noci a do Pekáče jsem nepřiletěl v totální formě. Po příletu do Pekingu jsem byl celkem rozsekanej...
Časného rána přemohl letoun značky Boeing gravitaci zemskou a rozhodným letem unášel mne vstříc dalšímu thajskému dobrodružství, tentokráte do Bangkoku. Zde bylo mým úkolem pobýt jeden plodný týden a prozkoumat slavné město, tak moc, jak je to půjde. Letadlo přistálo na menším letišti nesoucím název Don Mueang. Přeprava do centra je tuze prostá, kdy lze využít služeb...
Hle, nechť se pouštím do popisu 14 dní dlouho-krátké štace v thajské oblasti známé svým označením Krabi. Charakteristických znaků je hned několik, nicméně já bych vypíchl trochu překvapivě Kraba a méně překvapivě vápencové skaliska. Co je víc, nechť posoudí každý sám. Já bych svůj hlas věnoval vápencovým skalám. Do Krabi jsem se dopravil linkovým autobusem z Phuketu...