Polské vánoční trhy mají v České republice silný zvuk. A tak jsme po loňské výpravě směrem na jih do Vídně zamířili právě za našimi severními sousedy.
A jak to probíhalo?
Bylo to zajímavé. Od začátku.
Do Wroclavi míříme přímým vlakovým spojem z Ústí nad Orlicí. Baltic Express zní dramaticky, vábivě, moderně. Slogan “Morze az do Czech” ve spojení s touhle modrou a špinavou bílou za mě evokuje moře, ale s hrozně ledovou vodou. Možná moji úvahu ovlivnilo i studené prosincové počasí a šedá obloha. Moc hlubomyslný myslitel ze mě asi už nebude.
Každopádně, sedáme do vlaku a snad dojedeme…
A jsme ve Wroclavi. Tedy jsme i nejsme. Stojíme u výstupu, ale vlaku stále chybí pár set metrů k hlavnímu vlakovému nádraží. Čekáme minutu, deset minut. Vyjímečná situace vyžaduje vyjímečné činy. Alyonka se již natahuje po bájném červeném kladívku. Paní sedící nedaleko zvědavě kouká. Jak toto dopadne?
V poslední chvíli se vlak rozjel a dramatický výstup oknem nakonec nebyl potřeba. Odnášíme baťůžek na hotel a nejkratší cestou na trhy!
Které jsou…
Plné světýlek. Tolik světýlek nemají snad ani v Americe. Nechybí ani kolotoče, střelnice (kde nelze nic trefit, já nic netrefil, takže hádám, že nikdo nic netrefí), fotokoutky, fotobudky (najít funkční, co nesmrdí nebylo jen tak) a mnohé jiné naparáděné atrakce.
Míříme obhlédnout obchůdky a občerstvení.
Jéé, krásný perníčky. Radši se zeptáme, jestli jsou měkké. Používáme naši vybroušenou angličtinu? ,,Soft?” a ukazujeme na perníčky. ,,Yes, soft”, odpovídá prodejce.
Perníčky zkoušíme ochutnat až o pár dnů později, soft nebylo snad ani to těsto za syrova, natož po upečení…
Tak alespoň ty klobásky. Ty neurazí.
Ochutnali jsme mnohé pochutinky a nápoje. Jako nebylo to špatné, ale prostor pro zlepšení se najde. Horká čokoláda nás vyloženě nepotěšila.
K Wroclavi patří miniaturní panáčci. Ti nás bavili. Jsou všude, je jich mraky. Tedy hledejte je a nalezněte. A pak se z toho radujte.
Stojí zde mraky a mraky kebabů. Vypozorovali jsme, že když je na obzoru kebab, tak maximálně 50 metrů od něj se nalézá také Biedronka (taková polská večerka). A obráceně. Takové univerzální pravidlo, jak si člověk ověří, že se ještě nalézá ve Wroclawi.
V rámci našeho degustačního večera jsme zamířili také do Šetky. Trochu se ohřát a potěšit chuťové pohárky.
Typické polské místo s retro atmosférou, nádechem polska zleva i zprava, kde nám doručili tradiční jídla dobrá a chutná až jsme se olizovali. Prostě, jedz i pij po Polsku
Doplnili jsme energii a zpátky do víru města. Tentokrát se už nevracíme do přehuštěného a převánocovaného centra, ale trochu se projdeme. Mimo centrum panuje ve městě klídek. Ani na vteřinu nelze zapomenout, že se nacházíme v čase vánočním. Poláci výzdobu skutečně nepodcenili. Místy to působí trošičku kýčovitě, ale jelikož jsme v Polsku, tak to prostě z nějakého důvodu funguje.
To už docházíme až k “Ostrovu katedrál”. To není vtip, podívejte se do Google map a tahle krásná historická městská část skutečně existuje pod tímto názvem!
Kromě přízviska “Ostrov katedrál” by se město mohlo jmenovat i “Království krys”.
Tedy, alespoň naše oči viděli opravdu velké množství těchto hlodavců, kteří jsou ledacos, jenom nejsou mlsní.
A krysy jsou zde nebývale drzé. Pozorovali jsme policejní hlídku, jenž poctivě dohlížela na pořádek v ulicích a v tom vidíme, jak jedna krysa pádí po ulici a probíhá strážníkovi snad mezi nohama někam dál do keře. Jako šílený. Mizíme. A doufáme, že na nás si králové kanálů netroufnou.
Wroclaw je město, které prochází značným přerodem. Tenhle škaredý bytový dům se nachází jen kousek od centra na skvělé adrese. Na stranu druhou, Wroclaw jede i dopředu. Hromada moderních budov zde roste jako houby po dešti, taktéž fajn kavárny. Poláci do toho šlapou. Transformace ze socialistické země blíže k západní Evropě ještě nějakou dobu potrvá, ale pracuje se na tom.
Polsko je katolická církev. Hromada kostelů, soch.
Do jednoho kostelu jsme se chtěli za nedělního dopoledne podívat, ale čekalo nás překvápko…
Úplně na sto procent nevím, co se obvykle koná v kostelech (asi mše?) okolo 9-10h v neděli, ale v Polsku se uklízí.
Jo a další, Poláci mají rádi “XL”. Na vánočních trzích jsme viděli nabídku “XL” verze produktu snad v každém druhém stánku s občerstvením. Dobrůtky v obchodě tomuto trendu neušly. Co se ovšem obezity týče, tak jako Češi máme statisticky ještě pár procent před Poláky náskok. Ovšem dle dostupných dat nás Poláci lehce předběhli v kategorii mladiství. Tak uvidíme.
Tenhle obrázek při vstupu do lékarny mi mnoho důvěry v prodejnu nedodal.
Buď se mi trochu vyosí hlava nebo mi přibude ruka. Stát se může cokoliv.
A to by už snad ani nebyl výlet do Polska, kdyby nedošlo na fotku “Droga do szkoly”.
Poláci si prostě jdou svojí cestou a sem tam navštívit tuhle zemi zázraků stojí za to!
Odpovědět
You must be logged in to post a comment.