7 dní v Izraeli

Operace Izrael započala již během srpna 2015, kdy Ryanair zavedl novou leteckou linku do Izraele, konkrétně Budapešť – Ovda. Tak se puštme do dobrodružství pomocí mého cestopisu Izrael.

 

Cena za letenku byla více než přívětivá, a tak jsem si naplánoval týdenní výpravu do této zcela jedinečné země.

Letiště v Ovdě je miniaturní stanice, která se podobá brněnskému hangáru. Rozdíl je pouze v tom, že Ovda je ukryta v poušti.

A jaký je tedy samotný plán operace?

den 1 – přelet z Budapeště do Ovdy a večerní průzkum Eilatu
den 2 – přejezd do Jeruzalému a průzkum starého města
den 3 – návštěva Betlému
den 4 – další průzkum Jeruzalému, free tour guide, Olivová hora
den 5 – Masada a Mrtvé moře
den 6 – Chrámová hora a přejezd do Tel Avivu
den 7 – průzkum Tel Avivu
den 8 – přejezd busem do Eilatu a odjezd domů

 

Vstupní pohovor se trošku vlekl, musel jsem popsat svůj itinerář a zodpovědět nemálo otázek. Následně jsem obdržel igelitku s reklamním materiálem o Izraeli a skvělou čokoládu. Před letištěm již čekal autobus pro cestující, který nás za 25NIS dovezl do Eilatu. Na letišti nedoporučuji měnit více než na onen přesun, v Eilatu byl kurz mnohem přátelštější. Do Izraele jsem si přivezl dolary, kdy jejich kurz měl být pro směnu výhodnější než třeba koruny či eura.

Při výstupu z autobusu jsem ihned poznal ono izraelské “voják na každém rohu”, jeden ozbrojenec jistil nádraží s kulometem na zádech. Vjezd na nádraží byl chráněn závorou a dozorčím, který ledabyle kontroloval tašky přicházejících. Po únavném cestování jsem pospíchal do Hostelu Arava, kde jsem nocoval.

Před ulehnutím na kutě jsem podnikl procházku večerním Eilatem. Je zde pěkná promenáda s mnoha hotely, restauracemi. Zaujalo mne velké množství koček. Ty sem údajně dovezli Britové, kvůli abnormálnímu výskytu myší. Teď je situace asi opačná.

 

Čtvrtek > hurá do Jeruzalému

Po probuzení jsem vylezl z hostelu a velmi mne překvapil pěkný výhled na Eilatské pohoří a Rudé moře. Byla to mnohem lepší podívaná než večer.

 

Nicméně jsem neměl času nazbyt a štrádoval si to na autobus do Jeruzalému. Autobus cestoval plný, tak tak jsem si sednul. Rozhodně doporučuji nepodceňovat koupi jízdenky a s pomocí recepčního na hostelu či hotelu zabookovat lístek dopředu (k provedení rezervace je nutné izraelské občanství, cestující může být samozřejmě i Čech). Mezi cestujícími převáželi mladí vojáci a vojačky. Přišlo mi celkem vtipné, jak někteří nemohli vtěsnat kulomety na svoji sedačku.

 

Přesun trval asi 4 hodiny, ale utekl mi velmi rychle. Poprvé jsem viděl pouštní krajinu, podél části cesty nás navíc doprovázely skalní útvary, které mě skutečně bavily. Minuli jsme pevnost Masada, projeli kolem Mrtvého moře. Dodám, že řidiči autobusů jezdí jako hovada a předjíždějí seč jim síly stačí.

V Jeruzalému jsem se ubytoval v Hostelu Abrahám, který je poměrně vyhlášený mezi backpackery a za mne mohu jen a pouze doporučit. Po ubytování následoval večerní průzkum Starého města. Ten jsem zahájil u Jaffa brány a štrádoval si to za obhlédnutím Zdi nářků. Cestou se se mnou dal do řeči mladý klučík, začal mi vyprávět o Starém městě a zavedl mne k místu, kde byl super výhled na Chrámovou horu, Zeď nářků a mešitu Al-Aksá. Jeho ochota ovšem neměla zůstat bez finanční odměny, o kterou si sám řekl…

 

Výhled na tyto tři dominanty byl super. Nedaleko zdi se shromáždilo mnoho židů, kteří tancovali, zpívali. Jejich kruh čítal nejdříve asi 5 lidí, postupně se připojovali další až jich bylo snad 50.

 

Pátek > Palestinská anabáze

V pátek jsem vyrážel směr Palestina, konkrétně Betlém. Do Betlému je možno se dopravit několika způsoby, já zvolil arabský autobus. Ten vyjížděl z nádraží nedaleko Damašské brány a na místo určení mne dopravil za 10NIS.

Hned po výstupu z autobusu se na mne vyhrnuli taxikáři. Nakonec jsem se nechal ulovit z několika důvodů > nízká cena, každý byl pochopitelně ohromně přátelský, ale hlavně tam stály samé Oktávky s rokem výroby okolo 2000.

 

Tak jsem naskočil a nechal se zavézt k Separation wall, konkrétně k místu, co je pokresleno mírovými grafiti. Z hlediska turisty úžasný zážitek, pro místní to taková sranda není. O celém incidentu se Palestinci vyjadřují pochopitelně dost poškozeně. Asi nejvíce jim vadí, že nemohou volně cestovat na Chrámovou horu, což je pro muslimy svaté místo. Pro vstup do Izraele potřebují speciální permit. Od křesťansky založených Palestinců jsem ovšem zjistil, že získat povolení není až tak obtížné, jak mi bylo popisováno jejich muslimskými spoluobčany.

 

V Betlému jsem si samozřejmě nenechal ujít návštěvu Chrámu Narození Páně, v kterém se narodil Ježíš Kristus. Žel zrovna byl opravován interiér, což značně kazilo atmosféru místa. Nicméně i tak je to ok.

 

V pravé poledne probíhala skupinová modlitba muslimů na náměstí. Trochu mi z toho davu a modlitby doprovázené zpěvem ozývajícím se z mešit šel mráz po zádech.

 

V krámku na náměstí jsem si zakoupil pohled a známku. Krátce se bavím s prodavačkou, ptá se mne odkud pocházím. Následně na mě začala mluvit česky. Její syn totiž studoval v Praze Karlovu univerzitu a oženil s Češkou. Takže k nám jezdí velmi často a nemohla naší zemi vynachválit.

 

Krátce se pozastavím u mešit, kterých je v Jeruzalému či Tel Avivu více než požehnaně. Takže ono Aláhu-Akbar člověka doprovází na každém kroku. Mešity jsou rozestavěny celkem na strategických místech a většinou nedaleko od sebe. Na některých místech mne ovšem mešita svou přítomností vyloženě zaskočila, třeba v křesťanské části Starého města, v Jeruzalému, konkrétně snad 20 metrů od Chrámu Božího hrobu. Třeba I díky tomuto faktu mi přijde Islám výrazně průbojnější, respektive agresivnější než jiná náboženství. Historie Chrámové hory a mnohá další místa jsou toho živými důkazy.

Zpět k Betlému, ten je palestinským centrem cestovního ruchu. Turistů do Betlému míří sice mnoho, ale drtivá většina přijede s nějakou cestovní kanceláří. Ta je vysadí na náměstí a po pár hodinách zase odváží směr Jeruzalém. Turisté zde tedy moc neutrácí a hotely zrovna nepřekypují hosty, což je určitě škoda.

Nastal čas a bylo nutné se navrátit do Jeruzalému, ještě před tím než odstartuje Šabat. Autobus odjížděl ze stejného místa, jako při výsadku. Zastávku není složité najít, navíc místní ochotně poradí. Na hraničním check-pointu jsem zastavili. Palestinci vylezli z busu a museli prokázat zmíněné povolení pro vstup. Ostatní pasažéři pouze ukázali vojákům svůj pas.

 

 

V hostelu Abraham byl speciální večerní workshop věnovaný Šabatu a tématická večeře. Jídlo skvělé, lidé skvělí, prostě přátelský večer.

 

Sobota > poznávačka Jeruzalému

V sobotu jsem si trochu pospal a následně směřoval do Starého města. Cestou jsem procházel vyprázdněnými ulicemi, všechny obchody byly zavřené, MHD nejezdilo, prostě Šabat v plném proudu.

 

Pro lepší poznání Starého města jsem se zapojil do FREE TOUR, start u Jaffa brány v 11 hodin. Průvodce zábavný, věcný. Prošli jsme mnoho míst, kam bych asi těžko zabloudil. V závěru TOUR přišly na řadu dýška pro průvodce. Ten si řekl celkem o dost, ale já usoudil, že 20NIS mu za mne postačí.

 

Na oběd jsem zamířil do muslimské části Jeruzalému (k Damašské bráně), kde je jídlo výrazně levnější. Jakožto po celou svoji výpravu jsem převážně konzumoval Falafel.

 

Po bloudění Starým městem a odpolední svačince směřovaly mé kroky na Olivovou horu, ta nabízí solidní výhled na Staré město v čele s Chrámovou horou.

 

Zde jsem vyčkal i na západ slunce. Následný pohled na rozsvícený Jeruzalém je very fine. Po nasycení tímto výhledem jsem kopnul do vrtule a směřoval zpět do Jeruzaléma stejnou cestou, když jsem ovšem chtěl využít jednu uličku, tak mě čekalo překvapení. U vstupu stál mladík, který mne upozornil: ,,Only for muslims” a nasměroval mě na jinou cestu.

Večer jsem se toulal Starým městem a užíval si atmosféru pouličních obchůdků, úzkých uliček, vůní známých I neznámých. Prošel jsem si také křížovou cestu, kudy mířil Ježíš Kristus až na Golgotu. Tam nyní stojí chrám pojmenovaný Chrám Božího hrobu. Úžasné místo, které se musí navštívit, popisování je zbytečné.

 

Tuto myšlenku bych ovšem spojil s celou návštěvou Jeruzaléma. Je neskutečné, kolik významných míst je natěsnáno na tak malém prostoru, kdy několik náboženství má svá svátá místa od sebe vzdálena doslova, co by kamenem dohodil. Atmosféra mi přišla trochu napjatá, pochopitelně. Všude se ze známých důvodů vyskytuje velké množství vojáků. Ze začátku mne překvapovalo, kolik vojáků v civilu nosí kulomet s sebou. Hlavně u mladých pohledných dívek, které mají relativně “párty oblečení” to je fakt hustý.

 

Neděle > Masada a Mrtvé moře

Na nedělní den jsem si naplánoval návštěvu Masady. Jedná se o pevnost, která byla postavena za krále Heroda a dobyli ji Římané. Židovská posádka dala přednost sebevražedné smrti (přesněji sebevraždu spáchal až poslední voják, který pozabíjel zbylou posádku – u židů platí, že v případě sebevraždy se jedinec nedostane do nebe) před zajetím a zotročením. Takže, když Římané vstoupili do pevnosti, tak nenašli živé duše. Údajně.

Každopádně na Masadu jsem vyrazil hned z rána, k Masadě jezdí z Jeruzalému autobus skoro ob hodinu. Masada je vyhlášeným místem pro pozorování východu slunce, mimochodem na tento ranní akt vyrazilo také několik lidí z hostelu a nemohli si zážitek vynachválit. Já ovšem neměl k dispozici vůz a zájezdy jsou poměrně drahé. Dodám, že cestování autobusem není žádná věda. Nádraží jsou přehledná, sic většina textu je v hebrejštině, leč každý hovoří anglicky. To včetně řidičů autobusů. Během jízdy se před každou zastávkou ozývá v autobuse hlášení o tom, kde se bude stavět, takže při troše pozornosti nejde vystoupit špatně.

Masada se nachází na vrcholu skalního útesu. Existují dva způsoby, jak se dostat nahoru. Pěšky (vstup 20NIS) nebo lanovkou (o něco dražší). Já jsem samozřejmě volil pěchobus. Cesta trvá asi hodinku a trochu se člověk zapotí, nicméně chůze “hadí stezkou” je sama o sobě zážitek. Člověk si užívá výhled na okolní pouštní pohoří a samozřejmě na Mrtvé moře. Počasí vyšlo skvěle, nebe bez mráčků a teplota dosahovala příjemných čísel (byl jsem v Izraeli na přelomu listopadu a prosince).

 

Masada byla úžasná. Pracuje se na její rekonstrukci, takže v tuto chvíli je to velmi vydařená “zřícenina” s pěkným značením, vysvětlivkami, část je dokonce bezbariérová. Nechybí ani záchody a množství zdrojů pitné vody. Jelikož jsem dorazil v dopoledních hodinách, tak zde ještě nebylo moc lidí.

 

Kolem poledne začali přijíždět autobusy cestovních kanceláří a Masada se zaplňovala. To jsem byl již nasycen tímto fantastickým místem a vracel se dolů na zastávku. Čekal mě přesun do Ein Bokek aneb trochu se vykoupat v Mrtvém moři.

Autobusy opět jezdí cca ob hodinu. Ein Bokek je plný luxusních hotelů a nechybí dokonce ani McDonald. Kdo tedy touží po klidnějším koupání s náležitou atmosférou, tak Ein Bokek není úplně pro něj. Já si místo vybral pro dobrou dostupnost autobusů a zdarma přístupné pláže se sprchami.

Voda mě skoro násilně podrazila nohy a já si ochotně zalehnul na svůj hřbet a kochal se za doprovodu všudypřítomné ruštiny. Nad vodní hladinou létaly pravidelně stíhačky, cca každých 30 minut. To v takové výši, že člověk viděl pilotům skoro až do kuchyně. Měl jsem v úmyslu si letce natočit, ale jelikož byli rychlejší než zvuk, tak se mi tato operace nezdařila.

Při čekání na zpáteční autobus do Jeruzalému jsem se seznámil s dvěma Brazilkama, které mi velmi přátelsky nabídly jídlo (nejsem si vědom, že bych vypadal nějak zuboženě) . Každopádně jsem se s holkama pěkně pobavili, byli moc přátelské, takové typické krásné Brazilky.

Po návratu do Jeruzaléma jsem po krátkém odpočinku vyrazil do Starého města na večerní průzkum. Vítr mě zavál do židovské části města, konkrétně k hrobce krále Davida. Krásné místo. Pohovořil jsem s jedním židovským chlapíkem, který o místu ochotně vyprávěl. Ve stejné budově se mimo jiné nachází také místo poslední večeře páně. Pokud by si informaci člověk nepřečetl na cedulce u dveří, tak by mu ovšem místnost nějak speciální nepřišla. Následně jsem si tak hezky bloudil, obešel většinu krásných hradeb a užíval si svůj poslední večer v Jeruzalému.

 

Pondělí > Chrámová hora a jedeme směr Tel Aviv

Pondělního rána jsem si přivstal a vyrazil směrem k Chrámové hoře, svatému místu muslimů. Vzhledem k zájmu a bezpečnostním kontrolám doporučuji dorazit zhruba 30 minut před otevřením vstupu, jinak hrozí, že člověk trochu uvízne ve frontě.

 

Areál je pro nemuslimy přístupný pouze 6 dní v týdnu (mimo pátku) a to ještě od 7:30 – 11h a od 13:30 – 14:30h. Nemuslimští návštěvníci mají také speciální vchod (u Zdi nářků) a musí projít bezpečnostní prohlídkou, podobnou té letištní. Při vstupu je nutné mít dlouhé kalhoty a rukávy. Je přísně zakázáno pronášet jakékoliv symboly jiných náboženství. Pokud by se někomu podařilo propašovat například Bibli a začal by se v areálu modlit, tak by mu reálně hrozilo zatčení a vazba. V areálu je návštěvníkům nabízen Korán. Turisté jsou hlídání muži v civilu, kteří dbají na pořádek. Já byl kupříkladu napomenut, že jsem si sedl, což je nespíš také zakázáno. Samotný Skalní dóm je unikátní stavba, I když na některých fotkách vypadá o fous monumentálněji, s Chrámovou horou je spojeno mnoho zajímavých událostí, doporučuji trochu pročíst.

 

Ještě si dovolím poznamenat, jak to funguje v blízkosti Zdi nářků (židovské svaté místo) > areál je otevřen 24/7, rychlá kontrola batohů, bez náboženského omezení, kde zdi je možno jít s jarmulkou, která je zdarma k mání.

Chrám Božího hrobu (křesťanské poutní místo) > otevřeno od 4:30 do 20h, bez jakýchkoliv kontrol a omezení.

Ať každý posoudí sám, nechť já myslím, že také toto krátké porovnání naznačuje velké rozdíly v přístupu a toleranci daných náboženství k okolnímu světu.

Touto exkurzí jsem se rozloučil s Jeruzalémem a následoval autobusový přesun do Tel Avivu (busy jezdí ob 30 minut). Tato asi hodinová projížďka byla zpestřena, krátkou, ale vydatnou přeháňkou. Každopáně při příjezu do Tel Avivu jsem si připadal skoro jako bych přijel do úplně jiné země. Tel Aviv již není tak židovský ani konzervativní, prostě Evropa. Pouze s rozdílem, že zde jsou značky v hebrejštině, arabštině a angličtině.

Autobusové nádraží je skutečně obrovské, jen je mi záhadou, proč je situováno ve velmi chudé části města. Značně to kazí první dojem z příjezdu do města. Ubytoval jsem se v příjemném hostelu pro bacpakery zvaném Florentine. Hostel se nachází nedaleko Jaffy, což je celkem strategické.

Po krátkém šlofíčku následovala procházka již skoro potemnělou starodávnou Jaffou, včetně prohlídky přístaviště. Ano, mázlejší fotku k dispozici nemám.

 

To je údajně nejstarší stále aktivní přístaviště na světě. Je to taková bašta Izraele v Tel Avivu, díky svému historickému nádechu a stavbám z bílých cihel. Odsud je I krásná vyhlídka na mrakodrapy lemující pobřeží. Je to symfonie světýlek, trochu mi to připomíná Miami, proto jsem dal Tel Avivu pracovní přezdívku “Malé Miami”, což uznávám není extra originální.

 

Úterý > Tel Aviv skrz naskrz

Úterý jsem si vyhradil čistě a jistě na Tel Aviv. Prošel jsem novější moderní část města po Rothschildově třídě. Prozkoumal jsem mnohé městské části, které jsou plné módních butiků, kaváren a zajímavých grafit. Právě grafiti mě v Tel Avivu ohromně bavili. Je jich zde spousta po celém městě a značně zlepšují image města. Grafiti jsou většinou velmi originální, vtipné, překvapující. Tyto kresby často osvěží pohled na jinak velmi unavené budovy, kterých se ve městě nachází až překvapivě hodně.

 

Takto jsem bloudil a narážel na zajímavé architektonické počiny, kavárny, rušné ulice, markety až jsem doputoval k pobřeží, kde jsem s chutí pozoroval moře a značně rozdivočené vlny. Procházka po promenádě je super, člověk si užívá slaný vzduch, svěží větřík a takovou pohodu. Nedaleko bývalé diskotéky, která ukončila svoji činnost vinou teroristického útoku jsem se posadil a pozoroval surfaře, kteří s většími či menšími úspěchy zdolávali vlny.

Na západ slunce jsem si vytipoval místo u Jaffy, konkrétně Midron Yaffo Park. Mimochodem bylo poměrně jasno a moc jsem si celý akt užil. Naposledy jsem si prošel staré město a směřoval na kutě. Ve středu brzo ráno jsem vyrážel na autobus, směr Eilat a hurá domů, tedy se zastávkou opět v Budapešti.

 

Izrael je úžasná země plná veselých přátelských lidí, kteří snad všichni hovoří velmi dobrou angličtinou. Ubytování, cestování I stravování není z nejlevnějších, ale za zážitky získané návštěvou země za to určitě stojí. V závěru výletu mně pouze mrzelo, že ještě nemám několik dní k dobru. Milerád bych navštívil Haifu, Hebron, Jericho a mnohá další místa, snad příště.

Za vrchol výletu určitě považuji Jeruzalém. Toto město má naprosto jedinečnou atmosféru, která se musí zažít, ale to platí o Izraeli jako takovém. Pokud přemýšlíte, jestli jet či nejet, tak neváhat a vyrazit!