Hle, nechť se pouštím do popisu 14 dní dlouho-krátké štace v thajské oblasti známé svým označením Krabi. Charakteristických znaků je hned několik, nicméně já bych vypíchl trochu překvapivě Kraba a méně překvapivě vápencové skaliska. Co je víc, nechť posoudí každý sám. Já bych svůj hlas věnoval vápencovým skalám. Do Krabi jsem se dopravil linkovým autobusem z Phuketu...
Cesta ze Saigonu do Phnom Penhu proběhla v poměrně pohodlném autobuse, kterých je vypravováno z Vietnamu do Kambodži nepočítaně. Výhodou je, že steward cestujícím v autobuse zajistí také víza na hraničním přechodu. Pouze zkasíruje poplatek cca $5. Nicméně člověk nemusí nic řešit, stát frontu, prostě vystoupí z autobusu a z Vietnamu přejde po svých. Za několik minut...
Hle dorazil jsem do města Siem Reap, což znamenalo jedno jediné. Pomyslný vrchol mého putování – Angor Wat byl na dostřel. Neuvěřitelně jsem se těšil! Nebudu sám sebe zdržovat příliš dlouhým úvodním odstavečkem. Snad jen zmíním, že Siem Reap člověk zmákne za projít jeden den. Jinak je lépe využít všechen čas na prozkoumávání chrámů či návštěvu farmy na výrobu...
Na toto nenápadné městečko zacílilo Saurónovo oko s velikým očekáváním. Těšil jsem se na kambodžské město se vším všudy, tedy klidem, venkovskou atmosférou, solidním street foodem, příjemnou protékající řekou, atd. Pro přesun ze Sihanokville jsem zvolil levnou, leč pochybnou mini busovou společnost. Stejné rozhodnutí učinila také skupina Francouzů. Francouzka si...
Prosluněného pátečního poledne nasedla moje 188 centimetrů vysoká maličkost na loďku, která mě měla přepravit, spolu s dalšími cestujícími různých rozměrů, z kambožského Sihanouku do oázy klidu zvané Koh Rong Samloem. Mimo jiné právě v tento okamžik překřížili mé kroky první, a také poslední Češi, které tímto zdravím do Liberce! Na úvod si dovolím...
Středobodem jižního Vietnamu je bezesporu Saigon. Při zaslechnutí názvu města Saigon se mi před příjezdem vybavovala taková městská divoká džungle, trochu chaos, nepořádek, válka, Amerika, motorky, prostě šílenost. A Saigon divočinou skutečně je, ne ovšem takovou, jakou jsem si já přesně představoval. Do Saigonu jsem měl tu čest přijet hned dvakrát a oba...
Nejsem si jist, zda-li má tento loop pro motorkáře již nějaký název. Kontrolně ho označím jako Nha Trang loop, jako místo mého pomyslného startu. Co je během jízdy k vidění? Pestrost. Moře, hory, krásná města, bílé a rudé duny, chrámy, historické stavby, výborné jídlo, dobrodružství, vesnice a každou chvíli nějaké to drobné překvapení na silnici. Trochu konkrétněji...
Sobotního rána jsem si skočil na snídani, úžasná bageta s masem za 30,000 dongů, na posilnění moc bodla. Pobalil jsem věci a vyrazil vstříc městu DaLat, čekala mě krásná cesta za hodně, možná až moc slunečného počasí. Oblékl jsem si dlouhej rukáv a namazal si krémem hodně ležérně své ctěné nohy. Jak říkám, cesta překrásná, výhledy, hory, zatáčky...
Pátečního rána jsem hnedle vyrazil pro nějakou motorku, respektive skútr a hned první půjčovna byla výherní. Cena 120.000 dongů na den za Suzuki se mi zdála více než fajn. Borec mi pěkně ukázal, jak mašina funguje, sepsali jsme papíry, já mu odevzdal svůj řidičák a výjezd na solné pole mohl být zahájen. Funguje to tak, že kdyby mě zastavili policajti, tak jim dám...
Od Nha Trangu jsem úplně nevěděl co očekávat. Ano, člověk měl něco načteno, ano, měl jsem na mapě pár vytyčených míst, ale je to prostě Vietnam. Moje první skutečně exotická země. Nicméně do Nha Trangu jsem dorazil neskutečně zbídačenej, to kolem 6:30h ráno. Noční autobusový přesun ze Saigonu bylo prostě žrádlo. Sic je lůžkový bus parádní, tak řidič byl o to větší...