Nová letecká linka Brno – Berlín (rozuměj zavádějící ceny letenek) nás motivovala k víkendové návštěvě německé metropole. Těšili jsme se na návštěvu utkání Bundesligy mezi Herthou a Mohučí, a také na bloudění po městě.
Po přistání ma letišti jsme si hned koupili jízdenku na 1 den na MHD a vyrazili busem do Rudowa na nejbližší zastávku metra. Hned po výstupu z autobusu jsme snadno poznali, že jsme správně v Německu.
Naše další kroky směřovaly na Alexanderplatz.
Jedná se o správné socialistické náměstí, plné obchodnů, nad nímž ční televizní věž, svého času nejvyšší stavba Německa. Samotnou fotku jsem ale pořídil o kus dále. Podotýkám, že se pohybujeme ve východní části Berlína, kde řádili socialističtí architekté. Ti mají obzvlášť dobře vyvinutý cit pro citlivé zasazení staveb do okolí. Tedy, náměstíčko s historickým kostelem, televizní věž a bytovky.
Hned asi o 200 metrů opodál je k vidění Berlínský dom. Největší a nejmajestátnější katedrálu v Berlíně.
My už ale spěchali na odpolední utkání Herthy na Olympijský stadión. Byť je v metru oficiálně zakázána konzumace jídla či pití, tak snad každý druhý měl v ruce lahváč. Odkládání lahváčů v blízkosti stadionu již místní perfektně vychytali. Stačí využít jeden z mnoha nachystaných vozíků a ještě uděláte dobrý skutek.
Šrumot před utkáním.
Samotný stadión je obrovský kolos. Byť to z fotky nevypadá, tak i přes nepříjemný fakt alá atletická dráha je výhled na hřiště fajn. Lístek nás vyšel na 25 EUR, lze snadno koupit na stránkách Herthy. Atmosféra solidní. A byla by mnohem lepší, pokud by Hertha nehrála o zachránu a skutečně příšerně. Díky těmto dvoum faktům dorazilo na 80.000 kotel pouze 35.000 nejvěrnějších a my.
Po utkání jsme se přesunuli k Braniborské bráně. Dominanta Berlína, která si během války také prožila své. Nicméně, přežila.
Za doby Berlínské zdi se Braniborská brána ocitla v na území “nikoho” a byla neprůchodná. V této době, historicky vešel ve známost proslov presidenta USA Reagana, který zde při návštěvě Západního Berlína roku 1987 pronesl: „Mr. Gorbachev, open this gate! Mr. Gorbachev, tear down this wall!“ („Pane Gorbačove: otevřte tuto bránu! Pane Gorbačove: strhněte tuto zeď!“)
A očíhli jsme i Říšský sněm stojící opodál. Ten doslova vstal z popela. Sněm si prošel tzv. říšským požárem roku 1933, byl poničen sovětskými vojsky a až roku 1999 se plně zotavil ze všech “úrazů”. To již se skleněnou kopulí.
Využili jsme i možnost nahlédnout dovnitř. Vstupné je zdarma pouze je potřeba se předem registrovat.
Po očku jsme obhlédli místní obchody… Krtečkovi byl vyhrazen celý menší sektor.
A Milce skoro celá místnost…
Nicméně, né každý prožil ideální večer…
Jinak ovšem musím zmínit, že je v Berlíně moc pěkné, byť trochu postmoderní metro. Avšak, pokrytí je super, vlaky jezdí často a na čas.
My jsme nocovali v hostelu Tři prasátka. Obří, několika poschoďový hostel, ale čistý, pohoda. Velká společenská místnost. Cena cca 300 Kč na noc na pokoji pro 8 lidí. Hostel příkladně recykluje odpad, což přišel ráno zkontrolovat jeden maník s baterkou v ruce. Pokud by se něco zatoulalo kam nemá, tak on to odhalí a zpracuje.
Kousek od hostelu je k vidění několik zajímavých míst, ale postupně… Tohle je pozůstatek po bývalém vlakovém nádraží.
My ovšem spěchali na metro. Směřovali jsme k nejznámější části berlínské zdi. East side gallery.
Berlínské metro, respektive vlaky jsou typické pro svůj žlutý přeliv. Síť metra doplňují četné tramvaje, autobusy a místní hodně jezdí na kolech, kterých je všude habaděj. Berlín je rovná placka a pásy pro cyklisté jsou přítomny u drtivé většiny silnic.
A tady už máme asi úplně ten nejčastěji fotografovaný úsek na pozůstatku zdi. Pracovní název: “My God, Help Me to Survive This Deadly Love”…
Kdo by nepoznal líbajícího se Brežněva s Honeckerem. Což byl zaritý německý komunista, vůdce NDR, co po pádu berlínské zdi prchnul do Ruska.
Sem tam se zjeví i pouliční umělec. Ti, jež holdují hazardu, tak si jistě s chutí zahrajou skořápky.
Od berlínské zdi jsme se nechali metrem převézt k Braniborské bráně a zamířili k opodál se rozléhajícímu Památníku obětem holocaustu. Celkem zde stojí 2 711 sloupů a úplně vpravo jedna americká ambasáda.
Opodál se nalézá místo s holocaustem poměrně přímo spojené, byť to na první pohled nepřijde. Právě někde v těchto místech naposledy vydechl jistý Hitler. Na parkovišti před námi dřível stával bunkr, kde vůdce ukončil svůj život.
Checkpoint Charlie, pravděpodobně nejznámější přechod, kde se dalo legálně “vyměnit” barvu dresu z východního na západní a naopak.
Místo se proslavilo z několika důvodů. Pravděpodobně ten nejvíc bizarní obraz se nabídl v roce 1961. To z východního na západní Berlín mířily sovětské tanky a naopak americké.
Každopádněji, podrobněji si historii berlínské zdi lze připomenout na kratším či delším videu.
Ale, Berlín není jenom historie. V celém městě se nachází moderní a zajímavé čtvrti.
Jinde, zase zkouší rozhýbat relativně nudné budovy pomocí provokativních prvků.
Avšak, my se drželi převážně ve východní části Berlína. Navštívit ulici a zastávku metra stále nesoucí jméno Karla Marxe bylo naší povinností.
Skoro mě i napadlo, že tohle staré BMW zde stojí jako muzejní kousek pro dokreslení atmosféry.
Hlavní ulici jsme opustili a vydali se za poznáním vedlejších uliček. Potěšilo mě, že i v Německu může být trochu bordel.
A taky jsem si připomněl ono, že drobné mince mohou přebývat, ale nesmí chybět. Nutně jsem potřeboval na WC a chybělo mi přesně 10 centů. Musel jsem si udělat uzlík a vydržet.
Jen tak pro přimonenutí…
Opět citlivá socialistická zástavba. Respektive, Kornerpark, jež ve speciálně v letních měsících velmi oblíben, se ocitl v obklíčení bytovek.
To už jsme se navrátili k opodál stojící stanici metra. Na první pohled nicneříkající foto, ale…
Vlevo McDonalds, vedle asijská bašta a vpravo kebab. Co chybí? Německý wurst. Ten je celkově po městě těžko k dostání. Naopak kebab Berlíňanům evidentně šmakuje.
Odjezd vlaku do matičky Čech se blížil a my se ještě jednou přesunuli do srdce Berlína. Na bájnou ulici Unter den Linden (Pod lipami). Byť s opadanými lípami to nemá úplně ono kouzlo. Avšak, ambasáda Ruské federace a kanceláře Aeroflotu vracejí hlavní berlínské třídě jistý punc východních větrů.
A co by kamenem dohodil na Braniborskou bránu si můžete koupit co? Samozřejmě kebab.
U brány se pochopitelně mnnoho lidí fotí. Nic divného. Avšak, né každý perfektně vychytá kompozici a okolní scenérii. Holky dobrých pět minut pózovali majíc těsně za sebou elegantní žlutou kárku. Později si tohoto faktu všimli a přesunuli se o pár metrů vedle. Celá fotící operace proběhla nanovo.
Nedaleko Braniborské brány leží již zmíněný Říšský sněm. V jeho sousedství stojí moderní vládní čtvrť a vlakové nádraží… Ve výsledku, mnohá důležitá místa ležící v Berlíně se nacházejí nedaleko od sebe.
Krásné, přehledné nádraží. Kde jezdí vlaky. Kde je volně dostupná wifi a kde jsme se vypravili zpět domů.
Odpovědět
You must be logged in to post a comment.