Ostrov Cat Ba. Lehce opojímený ostrov, kdy většina turistického “trafficu” směřuje na Halong Bay, kam v minulosti vedly i kroky mé. Nicméně, otrov se ocitl na mém radaru a příslib slunečného víkendu mi nedal na výběr. Přesunout zadek na ostrov zabere z Hanoje cca 4 hodiny. Skládá se z jízdy busem do Hai Phongu, následuje přejezd lodí a další asi 40 minut dlouhý tranzit opět busem do vesničky. Zpáteční jízdné mě vyšlo cca na 620.000 dongů a využil jsem služeb společnosti Good morning Cat Ba.
Ubytoval jsem se v hotelu Nhan Anh (ten zelený vpravo). Nic spešl, ale cena 80.000 dongů za noc v single pokoji je příjemná. Cat Bu obývá na 13 000 obyvatel, z čehož 4 000 žijí na přilehlých plovoucích vesničkách. Rybařina, turismus, to jest to, co živí místní.
Nicméně Vietnamci již cítí peníze z rostoucího zájmu turistů a městečko roste do šíře i do výše. Resorty se prozatím rozkládají pouze na přilehlých ostrůvcích, ale…
Já jsem si vyčlenil na průzkum ostrova jeden celý den. Což není moc, dokážu si představit zde strávit i dny tři, ale… Každopádně to jsem již směřoval na zapůjčené motorce na místo zvané Cannon Fort. Z názvu není těžké odvodit, že místo má jaksi vojenskou historii.
Drobná vsuvka. Netradičně originálně pojatý odpadkový koš. Skutečná raritka ve Vietnamu. Koš je často spíše abstraktní výraz pro místo určené k odhazování odpadků.
Cat Ba se stala značně strategickým místem při válkách s Francii i Amerikou. Obyvatelé ostrova prožili krušné časy. Pevnost byla vybudována v roce 1942. Cannon Fort si poměrně často měnil svého “vojenského pána”. Takovéto, kam vítr, tam plášť. Pevnost postavili Japonci, avšak během Indočínské války ji kontrolovali Francouzi. Při konfliktu s Amerikou zde hájil pozice Vietcong.
Cannon Fort se rozléhá 177 výškových metrů nad Cat Ba, parádní výhledy zaručeny.
Pevnost je také zastavěna těmito tunely. Prochází se také částečně džunglí. Přičemž při průchodu jedním úsekem kousek od mé hlavy prosvištěl had. Netuším jaký druh, ale jedno vím jistě. Oba dva jsme se pekelně lekli.
Areál obsahuje taktéž menší muzeum.
Na konci kolečka na člověka číhá restaurace s výhledem, který neurazí. Pro úplnost. Cat Ba je největší ostrov ze všech 367, jenž se v oblasti nacházejí.
Kozy.
Čas pokročil, blížil se oběd a já zatoužil po nějakých těch mořských plodech. Žaludek jsem uspokojil v restauraci Dolphin, nalézající se u přístavu Ben Bao.
Zde je k pokukání fotografie nic neříkající odbočky k restauraci.
Dopřál jsem si klasiku. Každopádně při vjezdu do přístavu jsem byl opsypán rybáři s četnými nabídkami na mini-plavbu. S pívem v ruce jsem usoudil, že to vlastně není špatný nápad.
Kapitán lodi na mě nejdříve vytáhl cenu 500.000 dongů za dvě hodiny plavby a cca hodinkovou zastávku na Monkey Beach, pro koupel. Nakonec jsme se shodli na 350.000 dongů, ale kapitán trochu chrochtal. Ještě jsme čekali na dva další cestující. Kapitán nezahálel, dopřál si pár tahů trávy a na deset minut si s chutí schrupnul.
Lodička vedle obsahovala podobnou výbavu, takže jakýsi evergreen místních námořníků pro udržování rozmarné nálady.
Kapitán se probudil, kopl do vrtule a už jsme svištěli.
Respektive trpělivě pluli skrze plovoucí vesničkou. Satelity pro chytání televizního signálu nemohly chybět. Rychlý mobilní internet je samozřejmostí, všude.
Hurá na širé moře.
Po očku jsem kapitána kontroloval. Zíval jako o závod, ale při jízdě již neusnul.
To už je Monkey Beach na obzoru. Hodnocení není světoborné, ale jakožto poměrně vybíravec přes pláže hodnotím místo velmi pozitivně.
Opustili jsme bárku. Já se šel koupat a kapitán zase spěchal na kutě.
V přilehlé džungli lze podniknout také trek, ale já pádil do vody. Pláž zela prázdnotou, tedy až na skupinu borců. Frajeři neuměli plavat, měli vesty a jen tak se, já nevim jak to vyjádřit, nechali nadnášet vodou a plácali rukama? Každopádně záhy jsme se nějak dali do řeči. Výprava přijela z Palestiny, respektive z Hanoje, ale borci z Palestiny v Hanoji studují.
Trochu jsem je zaskočil znalostí jejich země a to, že jsem navštívil Palestinu (Betlém), otevřelo dlouhý dialog… Borci se mě mimo jiné zvědavě otázali, jesi jsem okouknul Gazu? Pochopitělně mi nezbývalo než poznamenat, že Gaza je jakási šedá zóna. “Legrační fakt”, jeden z borců pocházel z Gazi a jen přisvědčil. Dodával, že poslední léta platí, že když opustíš Gazu, tak se už nemáš šanci dostat zpět. One way traffic, jak by řekli Američané. Nakonec jsme se shodli, že je to na hovno situace a cesta z ní ven je složitá, možná až nemožná.
Na Monkey Beach nesmí chybět opičky. Já se ovšem těmto stvořením na míle vyhýbám. To od té doby, co mě v Krabi okradli o pití… Obecně jsem je viděl řádit už mnohokrát a nevěřim jim ani za mák, jakožto zvířatům obecně.
Kapitán se opět probral k životu a vydal pokyn k nalodění. K mému překvapení nás zavezl domů na barák.
Nedalo mi to a nakoukl jsem do obýváku, respektive ložnice v jednom. Stavení obsahuje i kadiboudu.
Jeho rodina pochopitelně rybaří a kolem “stavení” se rozprostírá rybí farma, obsahujíc pořádny macky.
K mému dalšímu překvapení na nás čekala prostřená tabule. Dámy a pánové, hot pot s plody moře tak čerstvými, že na stole ještě přibyla rybička, která byla doslova vytažena z moře pro konzumaci. Kromě ryby nechyběli krabi, škeble, chobotnice, zelenina a později ještě rýže. (koťátko jsme nevařili)
Rybí vývar sám o sobě chutnal delikátně. Hot pot funguje tak, že se postupně vkládají čerstvé suroviny do hrnce, pár minut se vaří a následně se likvidují. Takto se proces opakuje to té doby než je stůl kompletně “vyčištěn”.
Secpali jsme všechno. Na koťátko mi už nezbylo místo v žaludku…
Během hodů se zastavila pojízdná “večerka”, maminka kapitána nakoupila nějaké suroviny a “večerka” plula o dům dál.
Den se přehoupl do druhé poloviny. Já osedlal svůj stroj, rozuměj motorku, respektive krám na druhou. Avšak při ceně 80.000 dongů za den (obvyklý je aspoň dvojnásobek), jsem kvalitu nekvalitu očekával. Konkrétně jsem postrádal zpětná zrcátka, nefungovaly blinkry, nesvítilo světlo a při vjezdu do jakékoliv nerovnosti jsem netrpělivě očekával, zda-li se motorka nerozpadne. Nerozpadla.
Moje další kroky měly vést do Hospital cave. Jeskyně, jenž sloužila při válce s USA jako nemocnice pro vojáky. Sofistikované zařízení ukryté ve skále, rozestavěné do tří pater. Extrémně zajímavý komplex. Avšak.
Jaksi jsem si dorazil do jeskyně o kus dál… Omyl jsem zjistil až v jeskyni. Z nemocnice nebylo ani prd. Trochu jsem si zazoufal nad svojí tupostí, ale což.
Den kvapil a já směřoval na jeden z nejlepších vyhlídkových bodů na ostrově. Power station. Bod se nachází na úplně druhé straně ostrova a přejezd zabere cca 45 minut plynulé jízdy pěknými scenériemi.
Na Cat Ba se rozléhá Národní park, jenž je zařazen taktéž na listině UNESCO. Park lze prozkoumat pomocí mnoha treků a dle Čechů, jenž jsem potkal na snídani se jedná o velmi zajímavou zkušenost. Národní park proslavil v minulosti mimo jiné výskyt lemurů. Žilo jich zde na 2 000 kusů. Žel, dnes je jejich množství zredukované různými vlivy cca na 60. Avšak i tak je džungle plná života, jedovatých rostlin, hadů a všeho možného…
To už se blížím. U vyhlídkového místa se rozléhá přístav, zvaný Dao Cat Ba. Provoz na silnici bych si dovolil označit za řidký.
Cesta nahoru nebude snadná. K vidění je cca 40% žebříku vedoucího na vrchol. Naštěstí mám pevnou obuv, pantoflíky.
Zrada. Zrada. Zrada. Zamčeno. Nic nebude.
Už jsem utíral slzu, když se zničeho nic objevila starší Vietnamka. Za 20.000 dongů mi zámek odemknula a já mohl lézt vzhůru do nekončných výšin. Respektive se za pomoci žebříku zdolá na 200 výškových metrů. Námaha se ovšem vyplatí stonásobně!
Btw, ostrov Cat Ba se dříve přezdíval “Cac Ba”, což znamená “Dívčí ostrov”. Legenda stará mnoho staletí praví, že tři ženy z dynastie Tran byly nějakým způsobem zabity a jejich těla hozena do moře. Jejich těla se jaksi doplavila až na ostrov. Každé tělo se vyplavilo na jiné pláži a nalezli je místní rybáři. Zjevení si vyložili tak, že na počest každé dívky postavili chrám a ostrov tak přišel ke svému názvu, tedy “Dívčí ostrov”.
Z “vyhlídky” je skutečně pohled na obzor velkolepý, úchavatný. Vzhledem ke komplikované dostupnosti místa oplývá značným klidem. Za mě uděluji pět z pěti.
Pokud bych se mě nyní někdo zeptal, jestli jet spíše na Halong Bay či Cat Bu? Tak bych svým subjektivním názorem doporučil Cat Bu. Ano, Halong Bay je slavná legenda, avšak Cat Bat mi přišla kouzelnější, míň komerční, levnější, nabízejíc mnohé k prozkoumání (ačkoliv i zde to během sezóny praská ve švech a za pár let možná ono tvrzení nebude pravdivé ani z dálky). Nicméně i Halong Bay je parádní jízda…
Slunce tedy padalo za obzor a já potřeboval přejet zpět do městečka. Při té blažebné náladě mi začínalo docházet, že bych si měl pohnout zadkem. Z důvodů, že se zmizením slunce klesala teplota (já oděn do kraťas, trička a pantoflí) a pochopitelně tma. No a moje motorka neobsahovala fungující světla. Jednalo se o dobrodružnou jízdu. Část proběhla v absolutní tmě, takže moje strategie byla taková, že jsem se chytil kolem jedoucího prostředku a držel se dokud naše cesta vedla stejným směrem. Horší zprávou je to, že i hromada Vietnamců pozbývá fungující světla, avšak, tihle ostrostřelci nemají problém jezdit i za těchto podmínek v protisměru. Nicméně, přejezd jsem zdárně dokončil a podařilo se mi dorazit na hotel a přežít bez ztrát na životě.
Na hotelu. Hodiny v městě Lon Don ukazovaly tou dobou pravé poledne. Vietnamci názvy měst pravidelně půlí, London tomuto zvyku neutekl…
[…] Proč Cat ba? […]