Jak se dostat na Wimbledon?

Jak se dostat na Wimbledon?

Jedná se o naprosto jednoduchou otázku, jež si položil kdejaký sportovní fanoušek. Wimbledon lze zažít relativně snadno a za rozumnou cenu. Je ovšem nutné se obrnit jistou dávkou trpělivosti.

Prvním krokem je přeprava na místo činu, v rámci Londýna. Za použití metra se dopravte na stanici Southfields. Tady na první dobrou člověk pozná, že je na stopě. Po výstupu z metra nelze zabloudit. Prostě jděte s davem rovnou za nosem, všude po ulicích navíc visí ukazatele směru.

 

Vycházím z předpokladu, že nemáte zakoupen lístek na jeden z hlavních dvorců, ale ucházíte se o “Ground Pass”, tedy lístek, který vám umožní vstup do areálů a návštěvu mnoha menších kurtů, populárního “The Hill” nebo se můžete pokusit zakoupit vstupenku na hlavní zápasy v “Ticket Resale” office.

Jedno po druhém. Nejdříve je nutné vystát frontu na “Queue card”. Ano, fronta na lístek do fronty.

Což může trvat v rozmezí 2-4 hodiny. V závislosti na čase a hracím dni. O tyto lístky bývá obrovský zájem během prvního týdne. Je otázka, co je ideální řešení. Dle mé zkušenosti se nejvíce lidí dostaví v dopoledním čase, kdy je čekací doba skutečně šílená (někdo přichází již před 7h ráno, jiní dokonce v parku stanují). Pokud ovšem dorazíte kolem oběda, tak bude fronta o něco menší, ale uvídíte méně zápasů.

Tato karta je klíč. Bez karty není možné zakoupit samotný “Ground pass”. Kartu vám dají právě v první části čekacího procesu. Případně se neostýchejte poptat všudypřítomných pořadatelů, jež rádi poradí.

Operace vyšla, jsem v areálu. Hned na vstupu si můžete prohlédnout rozpis zápasů na dané kurty a naplánovat si svůj program. Na webu Wimbledonu je online rozpis zápasů taktéž k dispozici.

Mnoho diváků si kupuje “Ground Pass” prostě pro samotnou atmosféru Wimbledonu. Ani nejdou sledovat utkání na menší kurty, prostě si udělají piknik, pobesedují a mají pohodu.

Hned vedle “The Hill” se nachází “Ticket Resale” office. Zde můžete v průběhu odpoledne zakoupit lístky na hlavní zápasy. Tedy ty nevyužité či od diváků, kteří opustili areál a tímto dali své “místo” k dispozici.

Já se na Wimbledon dostal až v druhém hracím týdnu. Na menších kurtech se hráli pouze čtyrhry a junioři. I tak to bylo super. Příští rok rozhodně zamířím již na první týden, kdy se člověk podívá do kuchyně TOP světovým hráčům a hráčkám.

 

No a ti šťastnější se dokonce dostanou na Central, kde už je to zase jiná liga…