Vánoční trhy ve Vídni

Vánoční trhy ve Vídni. Myslím, že ona věta říká vše. Já se pokusím stručně popsat, jak onen víkend v centru Rakousko-Uherské říše proběhl…

Krok 1, nejdříve je zapotřebí do Vídně dojet, což je nejjednodušší vlakem s Českými drahami. Úspěch.

Krok 2, vyladit počasí. Zase úspěch.

Krok 3, projít se po Vídni. Zde se již trošku pozastavím. Přiznám se, že se jedná o mou první konfrontaci s Vídní. V rakouské metropoli znám pouze letiště a dálnici vedoucí okolo města. O Vídni jsem pochopitelně slyšel mnohé chvalozpěvy. Ano, Vídeň je krásná, ale Praha je Praha. Ačkoliv…

Takže ano, hodnotím Vídeň jako úspěch, ale možná jsem čekal, že mě ulice Vídně nadchnou o kousek více. Alespoň v daný okamžik. Pokud bych ve Vídní strávil více než 24 hodin a možná i za teploty o 24 stupňů vyšší, tak bych možná svoje kvapné hodnocení přehodnotil.

Krok 4, trhy. Společně s hraběnkou jsme se ubytovali v hotelu Flemings, což je kousek od Rathausplatz. Zajímavé stánky, hezká výzdoba, ale vcelku mizerné občerstvení. Stánků s jídlem bylo pramálo a my dva, jakožto hladoví strávníci, jsme po asi 20 minutách čekání ve frontě tuto snahu vzdali a zamířili do Wurst stánku, jenž se nacházel u nedaleké zastávky metra.

A wurst zde servírovali skvělý. V neděli jsme zakusili wurst na trzích (viz foto výše), jakože jim dáme druhou šanci, ale z obyčejného stánku wurst chutnal lépe a navíc stál o 2 EURO méně.

V rámci procházky večerní Vídní jsme si dopřáli zastávku v Národní knihovně. Tady se mi líbilo. Snad jen chyběla, aby zde zněl na pozadí Mozart, či jiný slavný skladatel. Atmosféru místa by to jistě posunulo o kousek dál.

Okruh jsme protáhli přes katedrálu sv. Charlese, kde se také rozléhají další vánoční trhy. Pohybuje se zde méně lidí, ale k mému údivu nebyla katedrála vůbec nasvícena. Velká škoda.

Následně jsme se přesunuli na náměstí Marie Terezie. Hned na úvod doporučím shlédnou portrét této dámy, jež 40 let trůnila i v Českých zemí, jak všichni jistě víme. Tady se mi líbilo mnohem více a tak trochu jsem už pociťoval vánoční atmosféru. Možná i díky zvyšujícímu obsahu alkoholu díky množství vypitého svařáku a punče.

Avšak, k mému úžasu ani na jednom z trhů nezněla nějaká živá hudba nebo alespoň reprodukovaná s vánočními tóny. Což mi fakt trochu chybělo…

Kolečko jsme uzavírali zase na Rathausplatz a musím uznat, že to bylo důstojné zakončení soboty. Osvícený platz působil velkolepě. A suma sumárum, vlastně trhy dobrý. Člověk se docela za celý podvečer projde, snad jen ta absence hudby a širší možnosti občerstvení. Protože kromě wurstu, sekaný a něčeho nevim čeho, toho k ochutnání moc nebylo…

Trhy hodnotím jako “docela úspěch, ale s prostorem pro zlepšení.” Holt, očekávání byla ta nejvyšší.

U Rathausplatz se rozléhá taktéž kluziště, kde si lze vypůjčit brusle a prokázat své umění a ladné obloučky. Což je fajn, v neděli kolem 10h zde ještě ani nebruslilo až tolik dalších lidí a konečně nechyběla ani hudba!

Cestu k vlaku jsme si zpestřili ještě procházkou přes centrum, konkrétně přes Ferstel pasáž. Pěkný.

A pozor, dokonce zde prodávají typický “český”, tedy rumunský Trdelník. Což byla taková perlička na závěr.

My už upalovali na vlak. A když už to vypadalo, že návštěva Vídně proběhne bez ochutnávky sacherova dortu, tak jsme situaci zachránili v kavárně Goldegg, nedaleko od nádraží, kde nám dortík zabalili. Ten jsme si včetně chutné kávy dopřáli ve vlaku směrem domů.

V daný okamžik jsem pociťoval lehké zklamání z Vídně, prostě jsem čekal o kousek lepší první dojem. Nicméně, když si vše sedlo, já si prohlédl fotky, tak musím uznat, že Vídeň je skutečně zajímavá a oku lahodící. Návrat do města klasické hudby v časech letních považuji za velmi pravděpodobný.