(Ne)asijský Singapur

 

Ooh, asijský tygr byl startovní bodem mého dvouměsíčním putování JV Asií. Přesněji oficiálně startér odpálil pomyslnou kůlku již v Brně na Minoritské 4. Jako asi každý cestovatel i já řešil dilema, co vše pobalit. Nakonec bylo rozhodnuto vzít to nejnutnější a vzdát se reprezentativního vzhledu. Za svoje rozhodnutí jsem nekonečně rád, poněvadž mě bavilo sledovat, jak se lidi tahaj se šílenou krosnou v místním parnu 🙂

 

 

Následoval vlakový přesun do Budapešti a hurá na letiště. Můj let měl mezi přestupní stanici v Pekingu. Kde jsem čekal asi tři hodinky.

 

 

Žel při přeletu stala se prý běžná věc, společnost China Air > spojení Peking – Singapur mělo zpoždění asi hodinu. To nezní tragicky, nicméně to znamenalo značně knopové zastihnutí posledního metra, které mě mělo dopravit do hostelu. Situace se vyvíjela slibně. Měl jsem cca 10 minut na koupení lístku a ejhle. Já měl v kapse pouze americký dolláče, zatímco automat vyžadoval dolláče singapurskýho původu. Platit kartou nešlo. Panika. Nakonec mě zachránil místňák, kterej mi koupil lístek na svý náklady.

 

 

Avšak nebyl jsem zachráněn úplně. Sic sedíc v posledním vlaku směřujícím do centra, zapoměvšiv vystoupit uvízl unavený Miroslav daleko, předaleko od místa určení. Kritická přestupní stanice se jmenuje Tanah Merah, pokud člověk nepřestoupí v rámci linky na jiný vlak, tak jede zpět směr letiště. Situaci nezbývalo než vyřešit taxíkem, banální řešení, leč $20 singapurských v prdeli (v taxíkoj platit kartou již šlo).

Hostel byl druhý nejlevnější ve městě. Avšak s výhodnou polohou nedaleko pomyslného centra Marina Bay. Čisto, snídaně v ceně, leč smůla mě potkala. Dostal jsem postel přímo pod klimatizací, takže jsem každou noc musel navlíknout všechno svoje oblečení, včetně ponožek, a i tak mi nebylo dvakrát do zpěvu.

 

 

Na samotný Singapur jsem se pochopitelně těšil, ale nijak přehnaně. Prostě přestupní mezistanice. Trochu mě děsila pověst drahého města. Ano, na asijské poměry draho, leč na evropské přijatelno. Navíc jsem záhy narazil na Little India, kde ceny za jídlo byly super a vařili fajnově. Do Malé Indie jsem zamířil také nedělního večera a připadal jsem si jako kdyby se chystala nějaká revoluce.

 

 

Ulice přeplněné Indy, všichni živě diskutovali, seděli kde se dalo. Já tam pochodoval jako jedinej sněhulák, narušitel. Zajímavý. Následně jsem zjistil, že v neděli večer je tento sněm tradiční, kdy muži diskutují. Ženy zůstávají doma, protože pro ně údajně není bezpečno.

Singapur si mne díky podobným mini zajímavostem plně získal. Poměrně srdnatě jsem město prošel a s klidným svědomím mohu říci, že je neustále nač koukat. Všechny domy jsou v parádní kondici, nikde odpadky, místní dokázali neuvěřitelně skloubit historické stavby s moderními prvky.

 

 

Někdy jsou moderní města nuda, díky značně nerozmanitým novostavbám. Nikoliv v Singapuru. Pravděpodobně rozkazem či vyhláškou je zajištěno, že žádná stavba není druhé podobná. Nebo-li vše je zde originál.

 

 

Ohromně mně zaujalo náboženské rozložení a složení a fungování města. Je zde muslimská čtvrť, Malá Indie, Chinatown a samozřejmě nechybí křesťanské zastoupení v podobě mnoha a mnoha kostelů. Vše ovšem funguje bez větších problémů a všude jsem si připadal naprosto bezpěčně. Dodám, že taktéž v muslimské části města byl totální pořádek, což jsem do této doby nezažil. Vrcholem oné “náboženské souhry” byla ulice v čínském městě, kde se ob budovu vedle sebe nacházely > Pagoda > hinduistický chrám > mešita no trouble at all.

 

 

Pomyslným vrcholem Singapuru by měl být pohled na lodní hotel Marina Bay. Několikrát jsem stavbu viděl na obrázku, ale nijak zvlášť mě neoslnila, tudíž jsem neočekával nic závratného, avšak tentokrát jsem naboural. Již procházka k místu činu mě načla a město jsem si oblíbil.

 

 

Nicméně při prvním pohledu na Marina jsem byl vážně nadšen.

 

 

Při mých krocích blíže k létající lodi se navíc můj obdiv stupňoval. To taktéž díky úžasnému okolí. Monumentální pohled na mrakodrapy se lvem plivajícím vodu, kdy se nadšení turisté fotili ve stylu, jakože tu vodu plive jim do chřtánu – “nechutné”.

 

 

Cestou k Marina se procházím kolem fotbalového hřiště na vodě, konkrétně na lodi, taky skoro div světa.

 

 

Také skrz luxusní nákupní centrum, kde se můžete projet na loďce jako někde v Benátkách. Prostě co představivost dovolí.

 

 

No a Marina Bay je ze všech úhlů extrémně zajímavá budova… Po večerech navíc probíhá drobná světelná show, která je také věru k pokoukání.

 

 

Na Singapuru je krásné, že ačkoliv velkoměsto plné ruchu, tak místní nezapomínají ani na zeleň, budování parků, totální čistotu, která hraničí s úchylností. Stromů je ve městě skutečně možná více než v mnohých lesích. Parků s botanickými zahradami je k dispozici nepočítaně. Co také na městě kvituji je množství veřejných pítek, takže člověk nemusí tahat flašku s pitím a žízní nepomře.

 

 

 

Jako každý prvotní návštěvník fascinován jsem byl množstvím zákazů, skutečná atrakce. Avšak je vidět, že to funguje, to město je prostě super clean a líbí se mi to. Taky nevidím důvod proč házet na zem vajgly, flusat – takže malý bububu velkou pokutou funguje – samozřejmě to přináší mnohé úsměvné absurdity, jakožto zákaz prodeje žvýkaček, ale což.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

>>>> ať dělám, co dělám, tak mi ta mezera nejde odstranit <<<<<

Výsledkem je také skvělé metro, díky bariérám nejspíš nejbezpečnější na světě. Zaujala mě disciplína místních, kdy jak samolepky napovídají, stůjte pěkně na stranách a dodržujte pravidlo výchozí mají přednost.

 

 

Pokud ovšem metro zažívá rush hour, tak není problém dodat koordinátory, prostě to taj jede.

 

 

Já osobně v Singapuru pobyl pouze tři noci a užil si dva celé skvělé dny. Pokud by člověk měl k dispozici vyšší rozpočet, tak se zde klidně na týden zabaví. K dispozici je i pláž na koupání, ta je pochopitelně vzhledem k lodní dopravě dosti mizerná.

 

 

 

Nicméně na koupání jsou v Asii určena jiná místa.

Jakožto většina návštěvníků, tak mojí maličkosti nevyjímaje využila místní letiště. Konkrétně pro transfer do Saigonu. Letiště je bezpochyby další pýchou města. Za mě asi nejlepší, které jsem prozatím viděl.

 

 

 

Totální pořádek, vše více než přehledné. Množství obchodů (dokonce nechybí Nandos), člověk se prochází vždy a jen po koberci. K dispozici je mini botanická zahrada, hrací koutek nebo veliká obrazovka, kde běžel fotbal. Pítka samozřejmostí, na záchodech by se dalo v klidu obědvat pro jejich čistotu, rychlý internet zdarma samozřejmostí. Prostě radost přilétat a odlétat.