Cestu ke kráterovému jezeru Cuicocha jsem zahájil ze svého útočiště v Quitu, konkrétně z autobusového nádraží Carcelén. Odtud je nutné naskočit na autobus, jež míří do Otavala. Autobusy odjíždí z nádraží tímto směrem v kadenci cca dva až tři za hodinu.
V Otavalu jsem podnikl rychlou prohlídku středu města. Co by to bylo za ekvádorské město, kdyby zde nebylo alespoň jedno náměstí Simona Bolívara…
A taky víkendové trhy. Na stranu druhou, ty otavalské trhy nejsou jen tak ledajaké. Patří mezi vůbec největšího svého druhu v Ekvádoru. Na mě osobně to moc není, ale milovníci cetek a všeho různého si přijdou na své. Trhy se konají každou středu a sobotu.
To už jsem uznal, že mi Otavalo více zajímavého nenabídne a skočil jsem na bus mířící směrem Cotacachi, kde strávím noc a v neděli brzo ráno přejedu k laguně. Autobusy opět jezdí každou chvíli.
Cotacachi je taková vesnička věčného jara. Z jedné strany je městečko stráženo mocnou sopkou Cotacachi a o kousek dál (na obrázku) se tyčí neméně majestátní Imbabura.
Cotacachi je takové elegatní koloniální městečko, kde panuje klid a pohoda.
V sobotu večer se na náměstí konal hudební festival. Muzika pěkná, veselá, mám rád ty jejich rytmy. Nicméně jsem byl pohoršen z jedné věci. Na náměstí se nedalo koupit pivko či jiný delikátní nápoj. Tak jsem se musel ládovat masem. Faktem je, že Ekvádorci alkoholu moc neholdují. A popíjet na veřejném prostranství je všude zakázáno. Podivíni.
Ráno jako křen. Na náměstí jsem naskočil do taxíku a za 6 USD se nechal dovézt k laguně. Doporučuji se s taxikářem domluvit i na odvozu zpět od laguny do Cotacachi, páč je to kus a busy na této trase neoperují.
A je to tady. Mračna mi zachovala přízeň a tak na mě na pozadí vykoukla i již zmíněná neaktivní sopka Cotacachi. Což je téměř 5,000 metrů vysoký kolos. A pozor, úspěšný prvovýstup zde podnikl jistý Edward Whymper. Borec, co mimojiné zdolal jako první bájný Matternhorn.
Samotná laguna zde postává již pěkných pár cca 3,000 let.
Co dodat? No, okruh okolo jezera měří bezmála 15km a za 4-5 hodin je hotovo. Záleží na míře kochání se. Já se teda docela loudal a to z několika důvodů. Za jedno jsem se nemohl nabažit jezera a také parádních výhledů. Počasí mi vskutku přálo a viditelnost byla snová.
Moje oko zahlédlo vrcholy masivních sopek jako Cayambe, Cotopaxi, či Pichincha. A mnohých jiných, jež ani nedokážu pojmenovat.
A taky zde roste bujná flóra…
No nic, co snad závěrem říct. V Ekvádoru je o něco slavnější vulkanické jezeru Quilotoa, jež je gigantický a úžasný. Pokud ovšem máte čas, tak i Cuicocha rozhodně stojí za pozornost…
A ještě pár mých záběrů z dronu…
Odpovědět
You must be logged in to post a comment.