Sobotního relativně časného rána vyrazil jsem linkovým autobusem do vesničky s názvem Vysoké Popovice. Vesnička nevalného významu se stala počátečním bodem křížové výpravy. Cíl ovšem nebyl v dalekém Jeruzalému, nýbrž v nedalekých Dukovanech, konkrétně u jaderné elektrárny Dukovany. Čekalo mne nějakých 28 kilometrů. Výpravu jsem si vlastní hloupostí prodloužil až do Rouchovan, to kvůli autobusové zastávce. Nicméně stejný autobus zastavuje i přímo u elektrárny.
Počáteční kilometry trávím na červené trase. Jde se nenáročným terénem, prostě na zahřátí. První zastávkou na cestě je zřícenina hradu Levnov. Sic je nutno si trochu zajít, nicméně jeden kilometr navíc nikoho nezabije a výhled do údolí, kudy protéká řeka Oslava potěší. Zážitek může být ještě umocněn návštěvou místa na podzim, kdy okolní stromy jistě hrají ledajakými barvami nebo v létě, to jsou alespoň zelené. Moje fotka proto vyznívá trochu fádněji.
Docela mne zaujala jedna věc, konkrétně kolo zamknuté ke stromu. Nicméně po probádání vrcholku jsem na žádnou další živou bytost nenarazil, což dalo prostor k několika teoriím, které můj mozek pohotově vyplodil…
Ze zříceniny je nutno navrátit se na červenou. Já člověk, co nerad chodí dvakrát stejnou cestou, rozhodl jsem se sejít po svahu dolů a obchůzku si zkrátit. Akce se vydařila, navíc jsem narazil “na prošlapanou” cestičku, evidentně tento nápad pojalo již mnoho chodců přede mnou.
Ve společnosti červené člověk doputuje podél řeky Oslavy až k Senoradskému mlýnu. Tato pasáž patří mezi velmi zdařilé. Během chůze kopíruji zmíněnou řeku Oslavu, jde se takovou skalní cestičkou a nechybí ani pohled zespodu na zříceninu Levnov.
U mlýna měním barvu svého průvodce na modrou. Zde nastává asi nejnáročnější část výpravy, kdy jdu celých 15 minut do kopce, do prudkého kopce. Modrá trasa vede přes políčka do městečka zvaného Mohelno. Jadernou elektrárnu Dukovany bylo možno spatřit již z Vysokých Popovic, tentokrát ovšem vidím reaktory ze značně “kratší” vzdálenosti.
Já jsem člověk, co zrovna neholduje zimním radovánkám. Avšak tento den byl výjimkou, kdy bych raději snášel drobný mrazík než příjemné sluníčko. Důvod byl praktický, na místech, kde operoval sluneční svit bylo značně bahnito, zatímco ona místa slunci skrytá měla mnohem pevnější povrch, to jen tak pro zajímavost.
Z Mohelna se krátce pochoduje po silnici. To do doby, kdy se u Mohelského mlýna napojím na červenou a začne pěkná oblast Mohelenské hadcové stepi. Opět velmi pěkná pasáž. Jde se proti proudu řeky Jihlava, okolo se rozprostírají drobné skalní útvary i ona abnormální step.
Chvíli na to dorazím až k vodní elektrárně Mohelno. Dukovany se neodvratně blíží.
Po červené trase pokračuji až k před finální zastávce, zřícenině Rabštejn. Vhodné místo pro doplnění energie a krátké vydechnutí. Sama zřícenina není nijak zapamatování vhodná, ale výhled na nádrž Mohelno a Skryjský mlýn neurazí.
Paradoxně zelená turistická trasa mne zavádí do velkého finále. Při prvním bezprostředním pohledu si člověk připadá trochu male a skoro jako v nějakém sci-fi filmu. Tedy pokud podobná stavení nevídá dnes a denně. Před očima se mi rozprostírá elektrárna v plné kráse, chrlící bílou páru. U východu z lesa je navíc nepěkná mýtina. Památkou na ještě nedávno zalesněné území je krmelec, který už asi moc zvířat nevyužije.
K elektrárně se prochází kolem sloupů vedoucí elektřinu. Je slyšet jakýsi šum, nejdříve jsem si nebyl jist, čím je způsoben. Aha, chlazení, stékající voda vytváří onen zvuk, no jsem prostě totální analfabet. Moje kroky vedou až ke kapličce, co zbyla z původní vesničky zvané Lipňany u Skryjí, ta zmizela z povrchu zemského roku 1980. Je to zvláštní pohled. Jó, pokrok člověk nezastaví a bez elektřiny by nikdo nedal ani ránu.
Na mě celé místo působilo trochu smutně, přiznám se, že bych v blízkosti elektrárny bydlet nechtěl. Obdivuji místní obyvatele, že si zvykli na tuto zásadní změnu v blízkosti jejich domovů. Každopádně jako finální místo pro celodenní túru nabízí elektrárna ono správné vyvrcholení a rozhodně se jedná o nevšední podívanou.
Odpovědět
You must be logged in to post a comment.