Ciao Toskánsko! (Siena, Pisa, Cinque Terre, Florencie)

Toskánsko.

No a tím bych mohl svůj traktát ukončit spolu s vysázenými fotografiemi níže. Toskánsko je krásné. Toskánsko je skvělé. O Toskánsku už bylo tolik řečeno, napsáno, že další epopeje jsou zdánlivě zbytečné. Proto se ani já nebudu pouštět do větší slohové práce. Prostě jsem vybral svoje nejoblíbenější obrazy, polovinu jich smazal, zase polovinu promazal a stále mi zbylo přes třicet fotek…

Bojový plán:
Den 1 – přílet do Florencie
Den 2 – Siena
Den 3 – Pisa
Den 4 – Cinque Terre
Den 5 – Marina di Pisa a Florencie
Den 6 – Florencie
Den 7 – Florencie a návrat do vlasti

Siena

Toskánsko je také útočištěm nemalého množství památek zapsaného na listině UNESCO. Historické město Siena onehde nemůže chybět.

Proč?

Středověké město je prostě skvostné.

Cihlové budovy jsou dost typické pro střed města, do nějž jde vstoupit hněd několika zachovalými branami. Proč cihly? Okolní hlinitá půda nabízela tuto stavební hmotu jako na podnose.

A čím to, že historický střed zůstal takřka nepoškozen a zachoval si velmi původní tvář? Jednoduše, druhá světová válka si dala jakoby pohov a Sieně se prostě vyhnula obloukem.

Čemu se ovšem člověk nevyhne, tak to úzkým uličkám plných kaváren, restaurací a jisté atmosféry.

 

Co by Siena byla za italské město, pokud by nezdobilo město množství chrámů a kostelů.

 

Toskánsko, to také znamená víno a dobré jídlo. V tomto případě degustace sýrů. Hrdinsky zmíním, že jsem si za celý týden nedopřál ani jedno točené pivo! Ale, vínem jsem nešetřil…

Samotné srdce Sieny. A teď si představte, že dvakrát ročně zde vznikne závodní okruh, na kterém se konají dostihové závody! Atmosféra musí být přímo elektrizující.

Siena je skvělá.

 

Pisa

Notně známější zastávka při putování Toskánskem.

Pisa je ikonická šikmá věž, ale nejen to. Myslím, že procházkou podél kolonády spojená s průzkumem vedlejších uliček člověk rozhodně neunudí oko své.

Řikám si. Oproti Sieně je Pisa taková oprýskanější, alespoň tak jsem to cítil. Nicméně, ono porovnání nemyslím vůbec zle. Pisa je prostě jiná.

Vlastně, je až legrační, že trochu křivá věž způsobí, že se jinak “normální” město dostane na “must visit list”  snad poloviny zeměkoule.

A jako všude. Restaurace večer (kolem 20h) ožijí, město začne dýchat, vonět, žít!

Marina di Pisa

Jo a víte, že Toskánsko dokáže nabídnout i fajn pláže? Čistá voda, relativní klid, kulisy v podobě tak fotogenických toskánských domků. A vlastně i ta bílá kamenitá pláž není vůbec na škodu. Člověk aspoň nemá písek až v žaludku.

 

 

Cinque Terre

Skalnatá pobřežní oblast, která obsahuje pět vesniček. Ty jsou spolu propojeny vlakem, takže jejich prozkoumání je snadné. Cinque Terre tak trochu už neleží v Toskánsku, ale jenom o kousek vedle. Celá oblast je pochopitelně zase zapsaná na listině UNESCO.

Toto je již Manarola.

Fotbal a náboženství jdou v Itálii pěkně ruku v ruce.

Vernazza.

Domy jsou na sebe doslova nalepené, takže milovnící úzkých uliček zde zaplesají.

 

Nechybí přístav a nějaký ten výhled.

Riomaggiore je podobné, ale při tom zase jiné.

Jednu věc je třeba si uvědomit a počítat s ní. Cinque Terre je mimořádně populární a profláklá oblast. Vesničky jsou úžasné, výhledy dechberoucí, domy zapamatováníhodné. Ale díky těmto faktům sem cestuje mnoho a mnoho turistů. Člověk zde nebude sám, což tedy platí i v dalších perlách Toskánska. Ale mně to nevadilo, ani tady, ani v Sieně, ani ve Florencii.

 

Jo a dle mého skromného mínění je právě zde k dispozici nejlepší pláž!

Florencie

Renesanční perla. Více slov netřeba.

Katedrála Panny Marie, či Duomo. Velkolepé, rozlehlé, obrovské. Vstup do katedrály je zdarma, ale pozor. Stojí se dlouhá fronta a vnitřní interiér je zajímavý, ale za tu dlouhou frontu dle mého názoru nestojí. Doporučuji dojít hodinku před zavířačkou, kdy má fronta už lepší odpych.

Jedna ze dvou kopií slavného Davida.

Trochu ukrytý skvost a oddech od davů. Při tom se Abbazia di San Miniato al Monte nachází hned kousek od slavné Piazalle Michelangelo.

Pravděpodobně nejhezčí interiér z celého velkého množství kostelů, jež jsem během pouti Toskánskem spatřil. Nechybí ani fresky na stěnách a hlavně, ta atmosféra.

Ani nevím, jak se onohle náměstí přezdívá, ale leží hned na dostřel katedrály Santa Maria del Fiore. Nebýt postaveného pódia a ochozů, tak… No každopádně jsem si onen pohled při odmyšlení oněch novodobých kulis tak trochu oblíbil.

 

Ponte Vecchio. Další legenda města.

Popravdě, Florencie je prostě úžasná. Musím se opakovat. Nejraději bych přihodil snad dvacet dalších fotek s místy, kde jsem si říkal. Hmm, dost dobrý. Takže tady končím s výčtem obrázků tohoto magického města a prostě si tam zajeďte sami. Choďte, zkoumejte a mějte oči otevřené…

Teď už jen rychle zmíním místní Central Market s množstvím pochoutek všeho druhu.

Hovězí držky. Pochoutka, jež miloval sám velký Dante Alighieri jehož sochy jsou dalším významným zkrášlujícím faktorem města.

A ty večery. Zase platí. Rušno, živo a živo a rušno…