Túra. Prvotní myšlenka pro realizaci tohoto pochodu. Následně jsem mrkl do mapy a trasa Blansko – Macocha – Adamov, tak nějak automaticky vykristalizovala. Čekalo mě na 35,5 km.
Jak nastíněno, odstartoval jsem v Blansku. Město věru škaredé. Prošel jsem slušný kus, ale narazil jsem snad na jednu jedinou reprezentativní budovu. Radnice na Náměstí Svobody.
Tou druhou stavbou mohl být, a asi by i byl, renesanční zámek. Nicméně vstupní brána mě tak navnadila, že jsem se rozhodl ušetřit cca 200 kroků a investovat energii jiným směrem.
Zde se naskýtá pohled na trochu blanštější panorama.
Nohy mě nesly po modré směrem na Sloup. Minul jsem také Palavu, avšak bez Dívčích hradů či nekonečných vinohradů. Koupaliště, to se zde nachází.
Tady ovšem není koupaliště, ale nedaleký rybníček.
Křižoval jsem i mini-obec Obůrka. Naprosto učebnicový vesnický COOP.
Omylem jsem prošel bez povšimnutí okolo rozhledny Podvrší a již si to štrádoval do další kouzelné vesničky, pojmenované Veselice.
Vskutku, kdo by nechtěl chodit do hospody s takto malebným názvem.
Sloup se blížil. Panorama, jenž se naskýtalo mým očím se řadilo do kategorie skromnější.
Sloup. V dáli se tyčí kostelík a nechybí socialistická industriální stavba, která spolehlivě nezapadá do obrazu vesnice.
Kostel Panny Marie Bolestné je římskokatolický kostel a mariánské poutní místo. Vystavěn byl v letech 1751–1754 na základě zázračného uzdravení dcery místního mlynáře a z podnětu rájeckých hrabat z rodu Rogendorfů. Autorem architektonického návrhu je italský stavitel Isidor Marcello Canavale, na stavbu dohlížel boskovický stavitel Vavřinec Pavel Mertha.
Potok Sloup zdá se být ve značně vyschlém stavu.
Moravský kras naznačuje možnosti. Jeskyně Sloupsko-šošůvské tvoří rozsáhlý komplex dómů, chodeb a podzemních propastí, vytvořený ve dvou patrech. Příležitostně se v jedné z jeskyní konají pěvecké a hudební koncerty. Ve vybraných částech Sloupských jeskyní je zřízena léčebna speleoterapie, kde jsou léčeny děti trpící dýchacími potížemi.
Opodál se konala svatba. Snad vydařená.
Trpělivým krokem po červené a následně zelené trase, doklopýtal jsem až na vyhlídku Koňský spád. Z vyhlídky je výhled na pustý žleb a na údolí. Skrz údolí protéká říčka Punkva, která zde tvoří divoký kaňon. Název je odvozen od pověsti, v níž se vypráví, že se zde měl zřítit povoz se splašenými koňmi. I v této a podobně příkrých stěnách, ústí řada jeskyní. Holá fakta.
To již kopíruji žlutou. A přicházím na dolní můstek s vyhlídkou na Macochu. Tedy, zde je další důkaz toho, že lidi jsou hovada.
Trochu naschvál nezachycuji onu propast, ale “balkónek”. Místo s krásným výhledem, ale taktéž oblíbeným cílem sebevrahů, kteří sem při touze ukončit svůj bídný život přicházejí najisto. Náruč sebevrahů.
To Chata Macocha přináší radosti v podobě vítaného občerstvení.
Zde je onen opojný pohled do samého nitra tajemné Macochy.
A to už pokračuji po červené, směr Adamov. Na vlak, který následně doručí mé lehce unavené tělo zpět do Brna. Nyní se nacházím nedaleko Vilémova.
Pokračuji přes vrch Stážná a užívám si pohledů na louky, lesy, pole i lány.
Až dorážím do Rudice, kde je k obdivu tento zajímavě strukturovaný objekt.
Ulice U Školy.
A další oku lahodící pole, lesy, louky a lány.
Nechybí pradávný Zetor, který nejede do hor, orat brambor. Obrací travinu.
Červená mě pomalu, ale jistě dovádí až k památníku Karla Hynka Máchy. Slavného umělce a básníka a taktéž prvotřídního prasete.
Máj pro připomenutí nesmí chybět.
Následuje klesání místem zvaného U Srnce a Adamov je již na dostřel.
Adamov je krásně šílené město. Na té fotce je všechno. V dáli rozhledna s parádním výhledem, historický kostel, socialistické paneláky, supermarket a Café & Wine podnik… Nechybí nic, pestrá tečka na závěr ušlechtilého pochodu.
Odpovědět
You must be logged in to post a comment.