Před cestou do Skotska jsem zaznamenal poznámku, že “Kdo chce pochopit Skotsko, musí navštívit Stirling”. Logicky, naše první kroky po vyzvednutí auta v půjčovně směřovaly do tohoto města vzdáleného asi 30 minut jízdy autem od Edinburghu.
Zaparkovali jsme. A kousek od parkoviště potkáváme dodávku zaparkovanou na věčné časy. Upřímně, udělalo mi to radost. Myslel jsem, že odstavovování nepoužitelných aut ve vesnicích a městech je česká specialita. Ale, nejsme sami.
Žel, tohle auto bylo jediné odstavené svého druhu ve Skotsku. A ještě stojí vedle servisu. Moje radost byla předčasná.
“Vote green” ceduli jsme zahlédli hned v několika oknech místních domů. Stirling má se zelenými silnou vazbu – místní pobočka patří k nejaktivnějším ve Skotsku a zelení zde od roku 2012 zasedají v městské radě.
A jaký mají zelení volební program? Zelení chtějí zdanit bohaté, velké firmy a banky, aby zaplatili za bezplatné školní obědy, bezplatnou zubní péči, bezplatné autobusy pro všechny a rozšíření péče o děti. Zároveň prosazují masivní investice do obnovitelných zdrojů energie, rozšíření železniční sítě místo dálnic a čtyřdenní pracovní týden ve veřejném sektoru.
Vždyť to zní dobře, ne?
Naprosto upřímně, soudě dle prvních kroků. Na to, že Skotsko patří do bohatší části Evropy, tak jsme si připadali spíše jako někde v říši strašidel za bílého dne. Samé tmavé budovy (pískovec obarvený sazemi z dob, kdy se topilo uhlím o sto šest), neupravené zahrady (rozuměj hrozně zarostlé), fetiš v podobě obrovského množství popelnic.
Možná jsme se prostě jenom vyskytli v místním “Cejlu”, ale nevím.
A proč tolik popelnic? Je to takový paradox – domácnosti třídí odpad až učebnicově, což vede k nadměrnému množství popelnic. Protože v každém obytném domě přebývá více domácností a každá má svoje popelnice. Takže ten “nepořádek” je vlastně známka fungujícího systému.
Ale i tak se nedaří, že by se po ulicích neválel čurbes, naopak. Takže jsme zelení, ale bordel nám úplně neva (minimálně ve Stirlingu). Tak jsem si to nějak přebral.
No a pak tu máme Williama Walace. Právě na tomto mostě, který býval dříve dřevěný, zaznamenal svoje legendární vítězství, jenž odstartovalo jeho vzestup.
Ten vyvrcholil hollywoodským filmem.
Výš se William dostat fakt už nemohl. I kdyby ho korunovali králem Británie, tak se na něj zapomene spíš než když se jeho role chopí Mel Gibson. Teprve tehdy se stává skutečně nesmrtelným. A to je taky paradox.
A jaký je teda Stirling soudě podle dvou hodin návštěvy?
No rozporuplný. Učebnicové dělnické načernalé ulice nad nimiž se tyčí hrad s historickým centrem, kavárny a univerzita, ale ulice plné popelnic. Do toho William Wallace a Green Party. A to vše je obklopeno zelenou kopcovitou přírodou. Prostě z toho mám v hlavě guláš. Ale je to zajímavé.
To už jedeme dál. Cílem našeho sobotního přesunu je Lochcarron. Jelikož se jedná o cestu dlouhou a trnitou, tak jsme si ji zpestřili mnohými zastávkami.
Jako třeba na pozorování bowlingu na krásném pažitu.
Hráči věkového průměru plus 70 koncentrovaně vrhali koule s cílem zvítězit.
A hned vedle bowlingového estadia se nachází i neméně upravený hřbitov.
Blair Castle. Fajn zámek s krásnými interiéry.
Skotové věděli, že přijela důležitá delegace z Čech. Tak proto nás uvítal dudák dudající zvukomalebné melodie ze svých dud.
Vnitřek byl fakt parádní a stojí za návštěvu. V každé místnosti nechyběly kamna, aby nebyla zima, protože tady je ZIMA i v létě. A taky zrcadlo, protože asi bylo hradní panstvo strašně krásný. Evidentně zde lesy překypovaly zvěří, protože množství loveckých trofejí je nesmírně bohaté.
No a pak tu máme dětský pokojíček. Desková hra na stole mi až nápadně připomínala naše staré dobré Člověče, nezlob se.
V dětském pokojíčku nemůže chybět ani panenka pro děti. Taková ta usměvavá, hezká, aby se jí děti nebály.
A taky maharádža, konkrétně Duleep Singh.
Zde by měli zpozornět i poličští. Maharádža byl majitelem legendárního diamantu “Koh-i-Noor”. Avšak, nemyslím náš průmyslový podnik, ale skutečný DIAMANT. Ten stejně jako mnoho dalších světových skvostů skončil v Británii. Historicky platilo, co nebylo přivázaný, to Britové odvezli na ostrovy.
Každopádně, maharádža prohrál svoji válku a musel se přesunout do britského exilu. Avšak zahrnut přízní královny si žil na zámku, lovil, sportoval. Vlastně taková exotická dlouhodobá dovolená, řeklo by se.
Duleep Singh se ale nakonec pokusil bojovat za návrat do svého království, navázal kontakty s ruskými a irskými odpůrci Británie a přeměnil se z indicko-skotského gentlemana a sportovce v rebela. Akce se nezdařila. Zemřel zlomený v Paříži v roce 1893.
Blair Castle a celá oblast Perthshire jsou s ním tedy spojeny jako místo jeho skotského exilu – byl to maharadža, který jezdil na lovy v kiltu, ale nikdy nezapomněl na to, co mu Britové vzali.
U zámku je i kavárna, kde si lze koupit nechutné kafe za 4 libry. Anebo se projít zahradami, které jsou parádní.
Příroda okolo zámku je úžasná. Krásně zelená, kopcovitá, mnoho různých stromů. Nechybí socha Herkula či místní rohatí dlouhosrstí volové. Spojitost volů s Herkulem tam nevidím. Pokud někdo nepovažuje Herkula za vola.
Navštívit Skotsko a nevidět Loch Ness jezero by byl zřejmě zločin. My prohlídku jezera a hledání Nessie spojili s návštěvou třetího nejnavštěvovanějšího hradu ve Skotsku, Urquhart Castle.
Přičemž jsme si zde užili Skotsko v plné kráse. Tedy, celkem vysoké vstupné (20 liber, což mě málem odradilo), mlha, vítr, pár dešťových kapek, zelená příroda. Místo, kde pobývali Keltové a následně ho chtěli i McDonaldové, což byl mocný skotský rod pocházející z ostrova Skye.
Ti na hrad neustále útočili, vypalovali a ničili, ale nikdy nedobyli. Tehdejší obránci hradu jej raději vyhodili do povětří dynamitem než aby padl do rukou McDonaldů!
Nový den musí začít snídaní. Skromnou snídaní. Tradiční palačinky, jenž jsou docela dobré a k dispozici v každém solidním obchodě. Nechybí marmeláda, kousek čokoládového dortu a čaj.
Lochcarron osobně. Jezero jako zrcadlo. Nádhera.
Torridon. Vesnička u jezera, jenž má za sebou stěnu v podobě masivu hor.
Přejeli jsme trochu severněji a ocitli jsme se i v jiném Skotsku. Ubylo zeleně, lidí a aut, přibylo kamenů.
Vydáváme se na náš okruh. Bude to dřina. 16km, 1,100 metrů převýšení.
Dřina, jenž nám dopřála pořádný výstup, úžasné výhledy, sníh, ale také zamlžené vrcholky, tajemno. Technický a nekonečný kamenitý sestup.
A taky nález kusu motoru letadla, jenž zde nešťastně havarovalo.
Den končíme zase u jezera, odkud je krásný výhled na rozpadlý hrádek Strome castle. A především místní domečky, ovečky a kopečky. Je tu parádní klid.
Jen ten studený vítr.
Jezdit autem po Skotsku je zážitek. Projíždí se krásnými cestami plnými výhledů, které jsou ovšem často velmi klikaté a úzké.
Díky tomu přesuny občas trvají déle, než by vzdálenost napovídala. Pokud nejste úplnými milovníky řízení, tak to postupně odebírá mnoho sil, minimálně mně. Ale je to zajímavé.
My už směřujeme k hlavnímu bodu naší cesty. Na Isle of Skye.
Míjíme Eilean Donan Castle. Další legenda. Hrad, který byl celý zničen a relativně nedávno znovu postaven (1932). Hrad je lepší vidět ideálně před 9:30h. To je totiž parkovné ještě zdarma a výhledy si můžete užít i v relativním klidu.
Následně hrad otevírá, návštěvníci se hrnou. Klid mizí.
Přejíždíme most na ostrov a zastavujeme v malé vesničce Kyleakin na krátkou procházku. Bezvýznamná vesnička, řeklo by se.
Ale vidíme skotského důchodce, který učebnicově čistí okna domu během deště, jenž se už tak lesknou jako z partesu. Vidíme palmy na zahrádce. Vidíme pěkné domečky a různorodé zahrádky. Vidíme antickou sochu u zásobníku plynu.
Má to něco do sebe.
Ptáme se: ,,Čus ovce! A nejsi ty náhodou ta slavná Dolly?”
,,Meeee, NEEEEE! TAAA JEEE VVV EEEDIINBUUURGHUUU, VVV MUUZZZEEUU”, odpovídá ovce.
Co je to tady za blázinec?
Vysvětlím, Dolly byla ovce, logicky, ale ne ledajaká. Ona se stala prvním savcem na světě úspěšně naklonovaným z dospělé buňky. Z 277 pokusů se na svět vylíhla pouze Dolly. Následně žila normálním životem a dokonce přinesla na naší planetu šest dalších oveček.
A teď si zacestujeme časem asi o 2,000 let nazpět.
V epických kulisách ostrova Skye se procházím po kulaté věži, která, jak zmíněno, tu stojí nějaký ten pátek. Tehdy se neprodukovaly ovečky ze skumavek, ale začalo se používat železo místo bronzu, což byl onehdá pokrok, jenž změnil svět.
Je docela zajímavé našlapovat po stavbě s tak dlouhou historii. Tady nějaký místní “bard” vystavěl svoje sídlo, jenž značilo jeho vysoké společenské postavení. A kromě pár domků v dáli, tak se kam až oko dohlédně krajina moc nezměnila. (když si odmyslím nedalekou silnici)
I ty ovečky volně pobíhající v blízkosti věže mohly žvejkat trávu dokonce tisíce let před tím než naši dávní předkové věž vystavěli. A dokonce se ani vzhled ovcí až tolik nezměnil. Snad jen jejich vlna byla řidší a hrubší.
A potom tu jsou hřbitovy. Spousta hřbitovů. Navíc zde leží zajímaví obyvatelé s různými příběhy. Což je jedna z mnoha výhod AI, prostě si vyfotit náhrobek a zjišťovat příběhy uložených jedinců, či celých rodů. Postupně takto rozlušťujeme i velmi zajímavou historii ostrova.
Tady odpočívá Flora McDonaldová, která se za svůj záslužný čin dokonce podívala do Londýna. Konkrétně do Tower, do vězení.
Tedy, pomohla uprchnout tehdejšímu adeptovi na britský trůn Karlu Eduardu Stuartovi na ostrov Skye.
Stuart připlul v roce 1745 do Skotska prakticky sám, bez armády a bez francouzské podpory, kterou sliboval. Přesto se kolem něj rychle shromáždily skotské klany, které věřily v právoplatnost panování Stuartovců. Dobyl Edinburgh, porazil anglickou armádu u Prestonpans a táhl s armádou až do středu Anglie – dostal se až k Derby, pouhých 200 km od Londýna. Pak se vše začalo bortit a začaly se kupit prohry s Angličany.
Je to trochu ironické – symbol možné skotské identity byl ve skutečnosti kosmopolitní katolický princ z Říma, který Skotsko viděl poprvé až v pětadvaceti letech. A po triumfálním tažení, jenž vyústilo v průšvih a pěti měsíční skrývání na ostrově musel utéct a už se nikdy do Skotska nevrátil.
Že ve Skotsku nejsou senzační pláže? Blud.
Jsou a jaké. Parádní s křišťálově čistou vodou. Jenom na to koupání pro nás, jako neotužilé středo-evropany, to nebude ideální ani za “teplých” letních skotských nocí, kdy se zdá, že život nikdy neskončí.
Tohle je za mě Skye v plné kráse. Útesy, ovce, louky, zeleň, bílé domečky. Vítr a trochu deštivo.
V dáli pozorujeme deštivý mrak. Deštivý deštivý, velmi deštivý, ne jenom deštivý a řikáme si. Půjde na nás, nepůjde na nás? Což byl během prvního dne na ostrově běžný jev. A velmi zajímavý. K našemu štěstí, ty opravdu deštivé deštivé mraky se nám vyhnuly a my čelili pouze deštivým mráčkům.
A pak tu máme všudypřítomné “Hladové skotské zdi” aneb, to muselo dát tolik práce a přitom je to taková blbost?
Prostě a jistě, když potřebuje šlechtic v době hladomoru zaměstnat obyvatelstvo, nažene je stavět relativně nedůležité kamenné zídky za hrstku mouky. Čili dle hesla: ,,Bez práce nejsou koláče.”
To už se přesouváme k majáku na západ slunce. Tedy a bude?
Chvíli leje, chvíli svítí, chvíli je pod mrakem, chvíli leje a pak svítí. Teď jsem popsal změny počasí za 30 minut.
Za lepším a klidnějším místem na pozorování epochálního okamžiku spěchala i ovčí rodinka. Během naší návštěvy je začátek května a množství malých oveček není zanedbatelné. Velmi nás bavilo pozorovat ono protekcionářské chování ovčích matek a ochranu malých oveček.
A je to tady. Záře.
Snídáme tradiční skotskou snídani s kafíčkem připravenou od paní domácí. Snídaně chutná skvěle a je i hutná.
Energie se bude hodit, protože máme v plánu projít loop okolo Quiraing. Silně doporučujeme vyrazit časně z rána než se ucpe silnice, zaplní parkoviště a pustý ráz krajiny se změní v komunitní spolek.
Happy Birthday! 🥳😘
Právě během túry jsme oslavili narozeniny mé nejbrilantnější Alyonky! Nechyběl mrkvový dort, dramatické kulisy ostrova, oceán a taky bolest v kolenou, ledový vítr a otravný pán, který si chtěl povídat a při tom nám zacláněl ve výhledu!
Tedy ještě jednou Viva la Alyonka!
Aneb jak jsem zmiňoval, dopravní zácpa na pustém ostrově. A teď se tady vyhýbejme, protože tohle je “dvouproudovka”. Chce to trpělivost a vzájemnou toleranci s ostatními řidiči. No a taky jezdit na frekventovaná místa mimo špičku.
Pláž je místem odpočinku, ale i práce. Na fotce to není vidět, ale toho času běhala po pláži, respektive i místy ve vlnách mladá influencerka, jenž byla natáčena zřejmě jejím partnerem. Nic zajímavého, řeklo by se. Chyba lávky.
Slečna neustále nebyla spokojena s natočenými záběry. A tak se pobíhalo ve vodě znovu a znovu a je docela možné, že pokud nezemřeli, tak tam běhají doteď.
My měli ovšem mnohem, ale mnohem důležitější úkol!
Na Corran beach zrovna probíhal odliv, skvělé načasování. Hledání cca 150 mil let staré stopy dinosaura začíná. Nejsme sami, kdo hledá. Nic, tamhle nic, tam nic, ale co támhle? Bingo! Po dobrých 15 minutách hledání máme vítěze.
Ano, takto raritní úkaz není nijak extra označen. I proto jsem si říkal, tohle přece musí být blud. Nestojí zde totiž žádná veliká cedule ani muzeum. Skotové nejsou Američani. Žádná show, prostě, kdo chce vidět stopu dinousaura, ať si to odpracuje.
Na fotce je s největší pravděpodobností stopa sauropoda – tedy velkého dlouhokrkého býložravého dinosaura. Na jiné pláži lze zase objevit stopu brontosaura. Jo a za těchto dinosauřích dob býval Skye ostrov subtropického rázu…
Podivností na ostrově a v celém Skotsku je více.
Projížděli jsme malou vesnicí a viděl jsem, že budova podezřele podobná kostelu byla na prodej. Kdoví, co jsem viděl, proběhlo mi tehdy hlavou.
Ale ne, je to tak. Ve Skotsku si můžete koupit kostel a udělat z něj třeba, třeba, třeba hospodu!
Na Skye jsme měli tu čest vidět věci nevídané.
Ale Skotsko toho nabízí mnoho. Nejen skvělou přírodu, dinosaury, ale i bájné vlakové trasy a propojení s Harry Potterem.
A tehle most je neodmyslitelnou součástí fenoménu. Chtěli jsme si odpočinout, pokochat se a počkat až po mostě přejede vlak. Položili jsme snadnou otázku Gemini. Ten rychle vypsal čas, v kterém po mostě přejede vlak.
Nemusím zmiňovat, že vlak projížděl ve chvíli, kdy jsme zrovna neseděli na stanovišti…
Projížděli jsme také skrz Glencoe pass. Dramatická krajina, nekonečné hory, jezera, pusto a zase nic.
Na obrázku je krásné auto, jenž jsme měli k mému překvapení a trochu vyděšení nachystáno v Arnold Clark půjčovně na letišti. Chtěl jsem automat, menší auto a oni nám dají ano, automat, ale docela velké auto do těch úzkých silnic. Naštěstí se nic nestalo, také mě hřálo vědomí, že máme pojistku na “Full damage”.
Suma sumárum, auto jezdilo skvěle.
Kilchurn Castle. Dříve to býval obydlený ostrůvek, nyní, po částečném vypuštění jezera a poklesu hladiny o několik metrů lze dojít po pěšince až k hradu. A právě na pěšince se odehrál příběh…
Přijeli jsme po 18h vědomi, že v okolí hradu nebude ani noha. Na první pohled se náš předpoklad i vyplnil. Směřujeme po prázdné cestičce. Najednou slyšíme za sebou hlasy a i před námi se vyjevily dvě osoby. Na cestě dlouhé asi 600m, se srazí na jednom metru všech šest osob, jenž se pohybují v nejbližším perimetru několika kilometrů a velmi kuriózně navzájem uhýbáme.
Konec příběhu.
A další “srážka”. Tentokrát s kočičkou průvodkyní. Malá černá minišelmička se nás ujímá a provádí kolem kostelu St Conan’s Kirk. Ten byl mimochodem zvolen mezi 10 nejzajímavějších staveb ve Skotsku postavených za posledních sto let. Jo, ale ta kočička, no, nakonec jsme svému průvodci uprchli do auta, protože to vypadalo, že chce s námi cestovat snad až do Česka.
Kostel postavil syn (respektive nechal postavit) pro svoji maminku, paní Cambellovou. A důvod? Jiný nejbližší kostel byl příliš daleko a stará paní Cambellová už nechtěla příliš cestovat.
Poslední zastávka. Edinburgh.
A proč je město plné tmavých budov? No, jednoduše. Město je původně vystavěno ze světlého pískovce, ale jaksi se ve městě dříve topilo uhlím, a to tak, že vzhledem k zimě docela dost. No a tak se nám Edinburgh obarvil do černa. Stejně jako Stirling.
A nechybí legendární hrad v dáli.
Hrad, který se stal častým terčem obléhání.
Stalo se tak hned 26x a nese mimořádné označení nejobléhanějšího místa v Evropě. Kdo vlastnil hrad, ten řídil Skotsko.
Na hradě vlaje vlajka Velké Británie, nicméně, ve skotských vesnicích jsou častěji k vidění vlajky Skotska.
A zase ten Harry Potter. Konkrétně, škola čar a kouzel Bradavice. Autorka Rowlingová psala velkou část knih přímo v Edinburghu. Jenž následně i zásadně ovlivnil filmaře při výběru lokalit a ztvárnění scén z knih.
Město ovlivnilo nejen vizuální stránku děje, ale i obsahovou. Autorka se často procházela po starém hřbitovu v centru města. Viděla zde různá jména na náhrobcích, jenž ji inspirovaly pro její postavy. Například zde leží jistý Potter či Tom Riddley…
Jo a další případ, kdy se kostel jaksi odklonil od víry a využil k jinému účelu. Tentokrát se přebudoval na hostel.
Nicméně pozor. I u nás máme podobný projekt. V Jimramově stojí “kostel” sv. Matouše, který už také neplní původní účel, ale proměnil se na bytové jednotky. Stalo se tak v roce 1791, kdy byl z popudu císaře Josefa II. zrušen pro nadbytečnost a přestavěn na chudinské byty.
Tohle je taková edinburghská klasika. Veliká okna, budova jemně načernalá, dole kavárna.
Město je to zajímavé, ale trochu už na nás doléhala únava, i chladné počasí a poslední den se už nesl ve stylu alá je tu zajímavě, ale těšíme se zase do Poličky.
To už jsme ve finále. Ještě jsme si odpočinuli na místní pláži s kolonádou, kam vede tato pěkná ulička s dírou v silnici. Nikoliv jedinou. I ve Skotsku mají silničáři co zlepšovat!
Početli jsme knihy, poslunili se, padlo na nás i pár kapek z této až azurové oblohy. Jak to? No, zasáhli nás racci.
Tak zase někdy!
Odpovědět
You must be logged in to post a comment.