Jedním z prvních slovních spojení, co mi přijde na mysl s Peru, jsou samozřejmě Inkové. S touto fascinující civilizací je spojena zajímavá historie, kterou od počátku až do zániku perfektně shrnul ZDE jeden chytrý člověk. Jak známo, Španělé se činili jak mohli, aby zde zůstalo co možná nejméně vzpomínek na tuto civilizaci. Práci odvedli velmi slušnou, ale přece jenom pár odkazů přežilo (našteští). Některé z nich jsou světoznámé jako Machu Picchu, Choquequirao, Moray či Pisac… A jiné jsou relativně pozapomenuté, jako třeba Sluneční brána, jenž leží kousek od Ollalaytamba.
Důvod je nasnadě. Cestou k bývalé pevnosti Inků je nutno ukrojit přes tisíc výškových metrů. Trasa je ZDE. V době našeho výstupu probíhala drobná rekonstrukce cesty, která je i ledabyle značená. Konkrétně na deset pracovníků s motyčkami upravovalo cestu. Jinak jsme za celý den narazili na pět poutníků.
Jak jsem nakousnul, cesta nahoru není zadarmo (fakticky je, nic se neplatí), ale úsilí nevyjde na zmar. Respektive, výhledy na Sacred valley jsou úžasné již od prvních metrů. Kromě samotného údolí, jež je fakt jedinečný a myslím, že nic podobnýho na Světě není k vidění. Prostě, hory se rozestoupily, aby vytvořily pás, kde je možné hospodařit, relativně po rovině se přesouvat a kudy protéká řeka (další symbol života).
Samotná brána sloužila především jako pozorovací bod a odehrávaly se zde taktéž náboženské obřady. Jinak je místo opředeno relativně tajemnem.
Avšak, co tajemstvím není, tak že po náročném výstupu je každý odměněn výhledy vskutku reprezentativními. (pokud oblaka nesmýšlejí jinak)
Člověk má dostatečný klid a příhodné kulisy na to, aby se zastavil, zklidnil mysl a nechal proudit myšlenky. A prostě existoval. V klidu a bez jakýchkoliv rušivých elementů.
Ne, nechtělo se mi dolů ani za nic. Kousek pod bránou je veřejný campsite a musím zmínit, že si lze jen těžko postavit stan na atmosferičtějším místě. A mám i takový pocit, že se není nutné obávat toho, že zde bude kempovat kdovíjaké množství lidí.
To jsme už dosáhli samotného údolí a pomalu vcházeli do vesničky Rumira, kde jsme následně chytli tuk tuk a za pár drobných se nechali dopravit zpět do Ollantaytamba. Jednalo se o výživný den,
Odpovědět
You must be logged in to post a comment.