Osa Tišnov > hrad Veveří

Prosluněného nedělního rána usedl jsem na rychlík, který měl plánovanou zastávku v Tišnově. A tak se stalo. Po příjezdu do Tišnova mě hned na úvod čekalo mírné překvapení. Na nádraží se promenádoval Záviš ve velmi kultivovaném stavu a stoprocentně upraven. Kytara na zádech samozřejmě nechyběla. Kdo nezná tohoto porno folkaře, nechť si poslechne jeden z jeho množství atypických hitů.

Cílem mojí výpravy byl pomyslný návrat do Brna, respektive na hrad Veveří. Pro úvod jsem krátce popošel po modré trase ke klášteru zvaném Porta coeli a blízkému kostelíku. Vskutku pěkný areálek.

Překvapily mne ovšem dvě věci. Zaprvé, zaparkovaný Mercedes již v areálu kláštera. Celkem by mě zajímalo, koho lenost donutila k parkování na svaté půdě.

Druhou onou věcí byly zajímavě „vypěstované“ prsty jedné sochy. Pravděpodobně výplod nějakého vtipálka nebo „tajný“ vzkaz sochaře dalším generacím? Kdož ví.

Kláštera stačilo, po modré následoval návrat na vlakové nádraží a mojí barvou po zbytek cesty měla být ta rudá, a taky byla. Přičemž tento úsek měří nějakých 15,5 kilometrů. Ovšem pro úlek není důvodu. Jde se celou cestu po rovince, terén je velmi přátelský a cesta přehledně značena.

Na druhou stranu se tento popis může jevit více než nudně, jistě, kdož obdivuje daleké výhledy, ten si moc nepošmákne. Nicméně procházka podél řeky Svratky také neurazí, tedy mne určitě ne.

Spadám do kategorie velmi vděčných turistů, takže i takto vyhlížející mlýn zaujme mé oko.

Jak bylo uvedeno na předešlých řádcích, i řeka Svratka umí vykouzlit velmi pěkná místa a zákoutí.

Kéž bych nebyl, tak líným fotografem.

Celá cesta je také lemována nejrůznějšími rekreačními středisky, nechybí ani pohledné chaloupky, kde lidé nabírali síly na další jistě náročný pracovní týden.

V obci Veverská Bítýška byla dopřána mému tělo odměna v podobě točené zmrzliny, výborné. Škoda, že jsem se ji rozhodl vyfotit až v době, kdy už hodna obdivu úplně není.

Nicméně cíl, v podobě dobytí hradu Veveří se nekompromisně blížilo.

V době, kdy mne moje jedno-mílové boty nesly kolem kostela Nanebevzetí Panny Marie, tak mi bylo jasné, že jsem skoro ve finále.

A hle, Veveří v plné kráse.

Investoval jsem milých 40 korun za vstup a nastala chvíle na vnitřní průzkum hradu. Pěkné pohledy se naskýtaly, jen co je pravda.

V některých místech bych možná očekával hrad lépe opraven, přeci jenom z Brna je co by kamenem dohodil a turistů je zde po právu poměrně nemálo. Avšak moje foto schopnosti opět selhaly, tak nezbývá než doplnit představivostí nebo hrad osobně navštívit.

Celý výlet se mi ovšem podařilo shrnout do krátkého videa, které je k promítnutí právě zde.

PS: předchozího dne jsem slavně dobyl zříceniny Děvičky a i o této výpravě je k dispozici krátké video. Díky za pozornost.