Browsed by
Archiv pro štítek: asie

Po Cestě mnichů aneb vzůhu na Doi Suthep, again

Po Cestě mnichů aneb vzůhu na Doi Suthep, again

Komu se nechce číst, tak vše podstatné je k vidění ve videu. V textu níže nelze očekávat nějaké skutečně zajímavé informace.    Pro ty se silnějším žaludkem či benevoletním vnímánám češtiny začínám… Doi Suthep zase a znovu. Posledně jsem horu zdolával na kole, ale objevivšiv stezku mnichů, v originále “The Monk Trail”, dal jsem si za úkol vyšplhat ke chrámu i po svých. Cesta mnichů nevede úplně až k samotnému Wat Doi Suthep, oficiálně končí u jiného stanoviště, nicméně neva….

Read More Read More

Horská časovka na Bhuping Palace

Horská časovka na Bhuping Palace

Kdo kdy navštívil nebo aspoň trochu slyšel o Chiang Mai, tak ví, že město je takřka obklopeno horami. Přičemž příhodně ta nejbližší hora zvaná Doi Suthep je sídlem hned dvou vyhlášených chrámů. Ten o něco blíže položený Chiang Mai a asi i slavnější se jmenuje Wat Prathat Doi Suthep a druhý, o chlup vzdálenější o něco výše položený je Bhuping Palace.  Oba dva chrámy jsou pochopitelně na pomyslném must-see listu asi všech turistů mířících do Chiang Mai. Díky své lehce…

Read More Read More

Shiraz, grande finale

Shiraz, grande finale

Po rozlučce s Yazdem následoval přesun do města Shiraz. Logicky jsem zvolil autobusové spojení. Na nádraží následovala klasická procedura s koupí lístku, zaplatil jsem cca 350.000 riálů a měl jsem před sebou 6 hodin dlouhou projížďku. Pohodlně jsem usedl do busu a zalehl. V autobuse panoval podivný ruch, kdy frajeři stále něco kontrolovali v papírech, přesedávali lidi z místa na místo a přepočítávali. Autobus už měl být minimálně 15 minut na cestě, když ke mně přišel borec, který mi dvakrát…

Read More Read More

Pouštní oáza zvaná Yazd

Pouštní oáza zvaná Yazd

A přišel na řadu Yazd, pouštní město, na které se řinula chvála ze všech stran, což mě leckdy trochu děsí. Nicméně taktéž hodnotím Yazd jen a pouze v superlativech. Zpět na start. Přesun z Isfahanu do Yazdu trval cca 4 hodinky. První věc, která se mi po výstupu z autobusu líbila, tak to značně vyšší teplota. Začínáme dobře, říkám si. Tak jsem naskočil hnedle na tágo, byla to docela dlouhá projížďka, asi 8 kilometrů do historického centra města. Borcovi nefakčilo rádio,…

Read More Read More

Isfahan aneb směnárna, nebyla by?

Isfahan aneb směnárna, nebyla by?

  A přišel den D, rodiče se se mnou loučili jako bych jel na smrt a já je ujišťoval, že v Íránu je podle mě bezpečněji než třebas v Londýně, Bruselu a podobně, kde poslední dobou sem tam nějaká prskavka vzplane. Na letišti jsem se nakrátko zastavil v MasteCard Lounge salónku, kde ovšem již není vstupné zadarmíko jako loni, ale nutno cvaknout kilčo. Avšak to se bohatě zaplatilo. Dopřál jsem si pár chlebíčků, řízečků a pořádnou sklenici Ballantines, aby mi…

Read More Read More

Peking – čínská socialistická bašta

Peking – čínská socialistická bašta

Čínská bašta. Díky dobrému tipu na Cestujlevne.com jsem měl možnost strávit jeden den v Pekingu – to při přeletu z Bangkoku do Vídně. Výborná příležitost ke krátkému nakouknutí do Číny, té ohromné Číny. Nevýhodou bylo, že jsem z Bangkoku odlétal cca ve dvě v noci a do Pekáče jsem nepřiletěl v totální formě. Po příletu do Pekingu jsem byl celkem rozsekanej, rozespalej, pálily mě oči. Nicméně jsem si šel vyřídit tranzit víza, což šlo lehce – stačilo vyplnit lístek a…

Read More Read More

Bangkok? Bangkok!

Bangkok? Bangkok!

Časného rána přemohl letoun značky Boeing gravitaci zemskou a rozhodným letem unášel mne vstříc dalšímu thajskému dobrodružství, tentokráte do Bangkoku. Zde bylo mým úkolem pobýt jeden plodný týden a prozkoumat slavné město, tak moc, jak je to půjde. Letadlo přistálo na menším letišti nesoucím název Don Mueang. Přeprava do centra je tuze prostá, kdy lze využít služeb levných taxíků či místních busů, které vás bez obtíží převezou k nějaké zastávce metra. Potom už to je jednoduchý. Metro mě zklamalo a…

Read More Read More

Krabi? A proč ne…

Krabi? A proč ne…

Hle, nechť se pouštím do popisu 14 dní dlouho-krátké štace v thajské oblasti známé svým označením Krabi. Charakteristických znaků je hned několik, nicméně já bych vypíchl trochu překvapivě Kraba a méně překvapivě vápencové skaliska. Co je víc, nechť posoudí každý sám. Já bych svůj hlas věnoval vápencovým skalám. Do Krabi jsem se dopravil linkovým autobusem z Phuketu (opustit tento ostrov mě nemálo těšilo, protože mi dvakrát k srdci nepřirostl). Cestovat autobusem v Thajsku není takové dobrodrůžo jako v Kambodži, ale…

Read More Read More

Phnom Penh, smutné město

Phnom Penh, smutné město

Cesta ze Saigonu do Phnom Penhu proběhla v poměrně pohodlném autobuse, kterých je vypravováno z Vietnamu do Kambodži nepočítaně. Výhodou je, že steward cestujícím v autobuse zajistí také víza na hraničním přechodu. Pouze zkasíruje poplatek cca $5. Nicméně člověk nemusí nic řešit, stát frontu, prostě vystoupí z autobusu a z Vietnamu přejde po svých. Za několik minut přiběhne maník s pasy všech cestujích, které již obsahují kýžené razítko.    Při cestování po Vietnamu jsem navykl nejrůznějších jevů a kuriozit pohybujících…

Read More Read More

Angor Wat – uprostřed, leč přesto už na vrcholu

Angor Wat – uprostřed, leč přesto už na vrcholu

Hle dorazil jsem do města Siem Reap, což znamenalo jedno jediné. Pomyslný vrchol mého putování – Angor Wat byl na dostřel. Neuvěřitelně jsem se těšil! Nebudu sám sebe zdržovat příliš dlouhým úvodním odstavečkem. Snad jen zmíním, že Siem Reap člověk zmákne za projít jeden den. Jinak je lépe využít všechen čas na prozkoumávání chrámů či návštěvu farmy na výrobu hedvábí, min, apod. Nehodlám představovat Angor jako takový, ani jednotlivé chrámy, vezmu to spíše obecně aneb jak byl den z mého pohledu prožit….

Read More Read More