Praděd

Těžce... Již minulého dne jsem absolvoval průjezd Rychlebskými horami, kde jsem si nachystal dvě vrchařské prémie. Tou první byl nejvyšší bod Rychleb - Smrk (viz. více), druhým místem byla Borůvková hora, což ovšem nebyla žádná slast (viz. více).

Sobotního rána jsem se v rámci rozcvičky a rozhýbání přesunul z Javorníka do Jeseník. Zde jsem popil u Francouzského pramene a hurá na cestu. Mým společníkem bylo sluníčko, které vyzařovalo sílu až 35 stupňů. Cesta byla poměrně jasně daná, v Jeseníku jsem se napojil na cyklotrasu číslo 6210 (následně 6212 a 6154) a ta mne dovedla až na Červenohorské sedlo.

Člověk si docela šlápnul, nutno podotknout, že i vypotil. Na sedle následoval krátký oddech a plnou parou vpřed na Praděd. Tentokrát za společnosti cyklotrasy č. 6075. Za sebe můžu říct, že tato pasáž cesty už je fajn. S výjimkou stoupání v úseku Kamzík - Švýcárna si to člověk skoro i užívá. Výhledy jsou již parádní, okolí přátelské.

Praděd jsem dobyl již či teprve potřetí, leč díky převysoké teplotě jsem se tentokrát skutečně nadřel. Nicméně radost z výkonu bohatě přebila veškerou únavu. A co jsem si tentokrát odvezl z Pradědu? Především slušně spálené ruce, radost z výkonu a chuť zase někdy přijet. Poněvadž Jeseníky mám moc rád...

autor: m.iker
nohynacestach.cz - Copyright 2016
Thanks for subscribing. Share your unique referral link to get points to win prizes..
Loading..