lom Babí lom

lom Babí lom

 

Příjemného, leč lehce namrzlého nedělního odpoledne dostal jsem spásný nápad okouknout rozhlednu na vrcholu Babího lomu. Nejsem zrovna intelektuál a znalec poměrů všeho druhu, avšak rozhledna na vrcholu lomu se mi zdá poměrně netypickou záležitostí býti. Navíc je vyhlídka poměrně známá a mihla se také na Stream.cz

Trasu jsem se pokusil složit strategicky, páč autem jezdí na výlet jen sraby (hlavně žádný nemám) a navíc pro větší pestrost jsem se rozhodl dojet vlakem do Kuřimi a přes Babí lom dojít až k brněnské přehradě. Pochod atakoval hranici 20km a ZDE JE KOMPLETNĚ K DISPOZICI NA PROZKOUMÁNÍ

 

 

Jak jsem naplánoval, tak jsem udělal a přesun začínal na vlakáči, kdy jsem za celých 27 Kč koupil jízdenku a pomocí koženkové luxusu unášel svoji řiť směrem do Kuřimi.

 

 

Města, kde ani nevím, jestli je něco k vidění. Vyskočil jsem na vlakové stanici, prohlédl si moderní interiér zastávky a ještě modernější zevnějšek.

 

 

Napojil jsem se na modrou a nenápadným zákoutím štrádoval směr Babí lom.

 

 

Řešení je to trochu nešikovné, ale vrchol celé vycházky mě čekal skoro hned na startu, ale tak už to v životě někdy chodí… Jakmile jsem opustil městečko, tak jsem samozřejmě ožíval, obloha do modra, sníh křupal, lidí okolo pomálu a hle, támhle někde je ona rozhledna.

 

 

Avšak při výšlapu kopcem vzhůru se mi drobně zvýšil krevní tlak, to jakožto vždy, když lesáci pokácí vše, co jim přijde do cesty a jaksi zapomenout “uklidit”.

 

 

Jakožto pěší prominu, ale občas jakožto cyklistu mě to přivádí do absolutního varu, kdy mám sto chutí podepsat přihlášku do Greenpeace group a bojovat s tímto nepěkným nešvarem. No není to takto lepší? Je.

 

 

Následně si lze zvolit dvě trasy pro výstup kratší žlutou nebo strastiplnou červenou. Já se držel oné červené, která slibovala jakousi extra námahu.

 

 

Ono to není nic extra složitého, pouze o fous delší a během zimního období je skalisko pokryto sněhem, místy ledem, takže to krapánek klouže a nejde jinak než jít pomaloučku.

 

 

Nicméně vyplatí se…

 

 

A rozhledna i se skrytým běžcem, co si mě dovolil oběhnout. Každopádně chlapíkovi to muselo mimořádně klouzat v jeho běžeckých botách.

 

 

Rozhledna fakt super, výhled uspokojující, ale co mě teda hned trklo, tak ta poloha.

 

 

Natahat nahoru materiál musela být enormní pakárna a všechna čest. Jak říkám, výhled neurazí. A jde se dál, páč tam díky ledovému větru člověk dlouho nevydrží. Beru zavděk červenou cestu a směřuji za lelky do Lelekovic, laciný vtip, ale nabízel se.

 

 

Lelekovice je prostě vesnička s kostelíkem.

 

 

Co mě ovšem pobavilo, tak to zubní zdravotní středisko.

 

 

Avšak to nebylo vše, dva domy se rozléhalo pro změnu praktický lékař pro dospělé. Prostě zdravotní ulice.

 

 

Na civilizaci dá člověku vzpomenou dálnice, kterou je prostě nutno překřížit.

 

 

Ale jde se dál a zase rychle do lesa.

 

 

Výhledy sice nejsou nijak ohromující, ale neurazí.

 

 

To ne.

 

 

Ty malý lidi v dáli jsou běžkaři, kdyby někdo luštil.

 

 

Zde u zamrzlého potůčku jsem se decentně lekl. To psa, který za mnou běžel. Tito tvorové totiž přesně ví, že jsem z nich posranej strachy, a proto si tuto pozici notně ožívají, zatímco já chudák…

 

 

Potok byl samozřejmě zamrzlý dosti a led vydržal!

 

 

A tak se pokračovalo v krasojízdě.

 

 

To vesničkou, tuším Janočovice, kdežto je k vidění kaplička a pro přeživší hned vedle hospoda.

 

 

A tak se šlo zase dále po poli. Zde ovšem drobný unikát. V životě jsem jaktěživ neviděl větší turistickou značku, všechna čest!

 

 

Opět se pokračuje pěknou lesní cestou, kdy si člověk užívá poctivé šumění lesa a klídeček jako v ráji.

 

 

Hle slyším řikot, rány hokejkama, ááá mlaďáci právě bojují o vavříny…

 

 

No nic, scházím k přehradě a konec střapec, díky!

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *