Halong Bay

Halong Bay

Halong Bay. Tedy já zahajuji nedlouhý text výhledem na Ha Long, kde je umístěn přístav z nějž vyplouvají lodě s nadšenými turisťáky. Ve městě není vcelku nic moc co dělat, pokud tedy opomenu lanovku a ruské kolo. Nicméně až 95 procent výletníků zahajuje výpravu v Hanoji, kde cestovky vyzvednou a i vrátí lidi u a do hotelů.

 

Horolezci většinou absolvují krátký aklimatizační trénink v o něco nižší nadmořské výšce než je samotný vrchol. Tak i my jsme prošli podobným procesem. Přesněji před naloděním na loď velkou, absolvovali jsme jízdu s lodí malou.

 

A tady máme náš snad ne Titanic. Christina. A že má pořádnou kotvu.

 

Cesta z Hanoje až sem trvala téměř 4 hodiny. Logicky musí člověku vytrávit. Po příchodu na loď jsme okamžitě zamířili na oběd. Konal se bufet. A jedno degustační pivko na rozjezd. Doslova.

 

Počasí nemohlo vyjít lépe. Přeháňky, studený vítr a teplota nepřesahující 20 stupňů, co víc si přát… Jak a proč vznikl Halong Bay? Podle dávné legendy mají skalní útvary na svědomí bohové. Jak jinak. Údajně právě sem bohové seslali své draky, aby pomohli ochránit vietnamský lid před potencionálními dobyvateli. Draci zasypali záliv kameny vytvořené svými ústy. Takto vytvořili stovky ostrůvků, které sloužily jako bariéry. Halong Bay znamená doslova, “tam, kde sestupují draci k moři.” 

 

Chvílemi jsem záviděl kolem plujícím bárkám a jejich pilotům… Pár šlápnutí na zahřátí by bylo fajn.

 

Plavbu skrz Ha Long bay lze absolvovat jen a pouze s cestovními kancelářemi. To zdůvodu, že celá oblast je brána jako přírodní park a pohyb v něm je tedy monitorován a vietnamským způsobem regulován. My jsme pluli se společností Cruise hunters. Jednalo se o výpravu trvající dva dny. V ceně byly zahrnuty dva obědy, večeře, snídaně, plavba vesničkou, návštěva pláže a jeskyně. Nocovali jsme v kajutě s třemi lůžky a balkónem. Cela za hlavu vyšla na $130, včetně přepravy z Hanoje.

 

V celé oblasti žije na 1600 obyvatel. Pokud bych věděl údaj o počtu domků, tak bych dodal i číslo o množství psů. Zde platí, že co dům to pes. Každopádně si nejsem jist, jak slastný život žijí tito tvorové. Mám pocit, že se doslova v životě nerozeběhnou.

 

Pro průzkum vesničky lze zvolit loďku nebo kajak. Úplně jsme neměli po chuti smočit jakoukoliv část těla ve vodě, proto jsme se rozhodli zvolit komfortní lodičky.

 

Vesnička Cua Van ukrývá ve svém středu menší prodejnu perel i s drobným výkladem a ukázkami. K zakoupení jsou perly všeho druhy, nejdražší náhrdelník byl k dispozici za bezmála 500 000 korun. Lákavé nabídky nikdo z nás nevyzužil.

 

Druhou zástávkou byla ukrytá pláž. Avšak díky mizerným povětrnostním podmínkám jsme nemohli využít krásy místa na sto procent. Pouze jsme smutně koukali. Michal stihl postavit hrad z písku.

 

Jistá oblačnost měla přece jenom jednu výhodu. Celý Ha Long bay se zahalil do značně mysteriózního hávu. Vápencová skaliska jsou skutečně grandiózní a jen tak se jich člověk nenabaží.  Není úplně jisté kolik skalisek se přesně v zálivu vyskytuje. Oficiální číslo je 1969. To je ovšem spíše politická informace. 1969 bylo vybráno z prostého důvodu. V tomto roce zemřel milovaný strýček Ho.

 

Večeře patřila k vrcholům dne. Snad šest chodů výborných lahůdek. Samozřejmě ryby a mořské plody všeho druhu… Na fotce je zachycen první chod. V dalších okamžicích již nebyl čas fotit.

 

Malá exkurze do kajuty, kdy každá kajuta měla vlastní koupelnu a wc. Nechyběla klimatizace a již zmíněný balkónek.

 

Snídaně šampiónů…

 

A plujeme dál. Ha Long bay je taktéž řazen mezi 7 přírodních divů světa

 

Jeskyně taková průměrná. Jak říkal Jarin, kdo byl odkojenej na českých jeskyní, tak tady bude možná lehce zklamán. V zálivu je také jeskyně přezdívána “Nemocniční jeskyně”. Při Americko-vietnamské válce sloužila jako tajná nemocnice, bezpečně skryta před americkými bombami. Jeskyně má 17 místností, leč naše výprava mířila jak známo jinam…

 

Ale na druhou stranu, výhled zde nebyl vůbec špatný. No, následně následoval obídek a plavba zpět do města Ha Long. Za sebe musím říct, že jsem byl spokojen. Nicméně Ha Long bay je tak slavné místo, že jsem možná čekal ještě o fous víc muziky. 

 

Při návratu na pevninu proběhl krátký work-shop s krájením mrkví a dalších blbostí. Vděční turisté jsou ochotni fotit cokoliv, co se “hýbe”. Nic proti. 

 

 

 

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *