Brno > Lvov cili jedu vlakem!

Brno > Lvov cili jedu vlakem!

 

V moji hlave se zrodila nekonecna touha po ceste do ukrajinskeho Lvova, a to jedine a pouze v luzkovem vlaku. Po internetu mi jizdenka zakoupit nesla, z duvodu potize s rezervaci ohledne luzka. Coz jsem malem oplakal pri pomysleni na mnozstvi bodu, ktere bych za trasu kasiroval, nicmene na pobocce vysel pokus na prvni dobrou. Ackoliv vysel, no, drobne jsem se ve svych kalkulacich spletl, pac jsem zapomnel zahrnout do ceny luzko, cimz jsem razem platil dohromady skoro tri tisice za cestu, lec bud jak bud, mel bych dodat, ze jsem listek kupoval cca tyden dopredu. Trasu jsem zvolil s jednim prestupem v Ostrave. Tato varianta je o pet hodin delsi nez jine verze se tremi prestupy, ale chtel jsem si cestu uzit v ramci moznosti a neresit prave ony prestupy. A tak se stalo.

 

 

Po kratkem cekani zapocala operace „Overango“ na brnenskem hlavnim nadrazi. Presne v pekne vypecenym vlaku, kde nefrcela klimatizace a ja se spolu s X dalsimi cestujicimi zkrapel potem sedacky vlaku. Ale hlavni je, ze se jelo!

 

 

Do Ostravy jsem i pres incident s potem dorazil s mocakem plnym az po okraj. V prvu jsem chtel najit CD lounge salonek a v klidu se vyprazdnit onehde, lec zrovna byl na dvacet minut uzavren. Nestesti. Nezbyvalo nez vyuzit verejne WC, avsak pri cene 20 Kc za pisoar, no nevim no. Chapu, ze s provozem WC jsou spojeny nemale naklady, ale dvacka je dost. Nicmene chcat se musi a setreni jsem odlozil na jindy.

 

 

Avsak po chvili se alespon otevrel onen CD lounge salonek. Jako neni to nic ve stylu MasterCard lounge letiste Praha, proste pohodlnejsi zidle, WC a internet. Za me dostacujici.

 

 

Co me ovsem prekvapilo, tak to velike mnozstvi nocnich spoju na trase Ostrava > Praha. Fakt husty. Respektive je jasny, ze vlaky pres Ostravu pouze projizdeji, ale stejne.

 

 

2:52h, je cas premistit se na peron a nas nocni rychlik je tady, dokonce na cas! Ukrajino, jedu! Ovsem z teto skutecnosti se raduji zrejme jen a pouze ja.

 

 

Notne unaven, avsak lehce jsem nalezl jediny vagon smerujici az do Kieva, ostatni se cestou rozpojuji a jedou do dalsich svetovych stran. Ukrajinska pruvodci me zavedla do luzkoveho kupe. Moje luzko bylo to horni. Priznam se, necekal jsem, ze vylezt nahoru bude takova gymnastika. Ledabyle povlect postel a jde se spinkat. Jako dvakrat me malem za spani vyklopili, protoze asi doslo v noci k prepojovani vagonu ci cemu a lezet na kraji postele tusim, ze by me gravitace pekne vytrestala.

Nicmene proste jedeme. Slovensko jsem vicemene prospal nebo se provalel. Tesil jsem se na pekny vyhled primo z luzka, ale jaksi jsem byl na omylu. Ciz posudte sami.

 

 

Prujezd Slovenskem se tahne jako blazen, aby ne, kdyz se stavi snad kazdych deset minut. Slovaci si z nocniho rychliku vytvorili regulerni lokalku. No jokes. Jinak mi nekdo vysvetlete, proc rychlik zastavuje na miste jako treba Somotor. (avsak dodam, ze tento trend zapocat jiz v Ostrave jest).

 

To uz me lezet fakt nebavilo, tak jsem ukrajoval minuty z cesty postavanim v ulicce.

 

 

A zkoumanim jizdniho radu.

 

V kupecku si cestou prisedl jeste ukrajinsky pasazer a takhle nejak jsme spolu bydleli. On vychytal lehatko dole, to zrejme lepsi, ale zase verejnejsi, mne do kuchyne nikdo nevidel.

 

 

Zastavka v Kosicich se trochu tahla, cca 80 minut cekacka. To bylo zpusobeno i hranicni kontrolou. Muj cesky pas celniky nezajimal, lec ukrajinsti cestujici si prochazeli celkem vyslechem, to je zivot no.

Popojeli jsme asi o deset minut dal a nasledovala ukrajinska hranicni kotrola. Zde zastavka mela trvat 170 minut. Ja jsem ovsem idiot, i presto, ze jsem cumel do jizdniho radu asi hodinu, tak jsem si toho nevsiml, ne toho idiotstvi, ale cekaci doby a neustale se podivoval, jak to, ze kontrola trva tak dlouho, a ze musime mit asi neskutecne zpozdeni. Nekolikrat jsem si myslel, ze uz konecne jedeme, protoze vlak popojel asi milonkrat dopredu a zase dozadu, pricemz jsme potkali i tohoto muzika na prejezdu.

 

 

Vlakari take cistili hajzliky. Je super mit zachod na ceste, ale smutnym faktem je, ze je pouzivan i dalsimi lidmi nez-li pouze a jenom mnou, takze posleze smrdi moci a tak no…

Na ukrajinskych hranicich muj pas zase moc nikoho nezajimal. Proste mi dali razitko a nazdar. Jo a na nejakou anglictinu tady zapomente, nicmene domluvit se lze.

Kdyz mi doslo, ze necekame na pokyn pruvodcich k odjezdu, ale na 17h vylezl jsem z vlaku a neveril vlastnim ocim. Nejenze nas vagon jiz nebyl cislo jedna za lokomotivou, ale az trojka 🙁

 

Ale za nami se sestrojil vlak s nejvetsim mnozstvim cestovnich vagonu, co jsem kdy asi videl. Celkem cca 25 vagonu.

 

 

Nicmene mobil mi ukazoval 15:30h, tak jsem chtel jit na stanici omrknout, jak to vypada uvnitr. Ujistuji se u pruvodci, ze fakt jedeme v 17h, tedy za 90 minut a ona prikyvuje, ze ano v 17h, ale ukrajinskeho casu. Aha, tady jsou o hodinu napred, coz jsem jaksi nevedel. Tento nevinny dotaz me zachranil od solidni slamastiky. Pac byt nekde na hranici a mit veci na ceste do Kieva by mohl byt problem, ale nakonec nebyl.

Doplnim, ze vlak je klimatizovany, ale pouze v situaci, kdyz jede. Na zastavkach se klima vypina. Tento fakt zpusobuje znacne zvysenou teplotu, o horni posteli ani nemluve. Dodam, ze kdo zazil odpoledni vyhen ve stanu na Palave 2017, necht si vynasobi situaci dvema… Znacne rozmazlena cesko-ukrajinska pani pravdepodobne zijici v UK s anglickym manzelem Colinem nekolikrat, zrejme pri hovoru s nim, poznamenala, ze se jedna o “Hell on the earth”. Coz bych podepsal, rozmazlenost se projevovala v jinych vecech, ale to jiz nemam sil popisovat.

Nicmene zacina ta cast cesty, na kterou jsem se uprimne tesil a platil i onen peniz navic. Jedeme Ukrajinou na Lvov!

On uz konec Slovenska nevypadal nejvabneji, ale postupne velmi pribyvalo znacne opustenych, rozumej rozborenych staveb. To jak domu, tak predevsim tech industrialnich. Na fotce spis vzorecek.

 

 

Hle prvni zastavka! Nutno opet podotknout, ze vlak mohl byt slusne zaplnen, protoze na kazde zastavce cekali davy lidi, ackoliv zde to jiz tak nevypada.

 

 

Dalsi veci, ktera byla znacne cetna tak to zvyseny vyskyt Ziguliku a jaksi nevyasfaltovanych cest. Kdyz uz asfalt ano, tak na prvni pohled bez bryli jsem vypozoroval, ze kvality vice nez nevalne. Ale coz.

 

Takova pekna kukan, kdy osoba stojici pred stavbickou drzela v ruce zluty praporek, a to velmi hrde! Podotykam, casto se opakujic situace.

 

 

Nicmene, postupne prichazeli k obdivu krasne kopce a louky. Jak vidno, kopce skutecne poctive zalesnene. Zadne polovykacene lesiky jako v pripade ceskych lesu. Poradny, husty lesy! Vsude.

 

 

Zde opet zastavecka u opet opusteno-zdevastovane budovy. Postupne jich me oko zahledlo opravdu ohromne mnozstvi. Coz pusobi znacne depresivne, protoze to proste neznaci nic dobreho.

 

 

K videni se naskytl a jakysi svatecni panelacek. Kdy nechybelo par satelitu.

 

 

Ale jednalo se o skutecne svatecni obraz, protoze jinak jsme projizdeli poctive zapadlimi dedinami, kdy dostupnost vesnic je pro me otazkou. Dalsi nepredstavitelnou veci je, jak vesnice funguji behem zimy s mnozstvim snehu. Zatimco leto pusobi znacne romanticky, tak zima spise depresivne. Doplnim, ze baracky rozhodne nepripominaji domy konstruovane do treskutych mrazu, ale zdani muze klamat.

 

 

Na jine zastavce jsem nemohl nevyfotit ukrajinsky kraciciho Ukrajince, povazte.

 

 

Nicmene to se dostavam uz do asi nejhezci pasaze cesty. Projizdeli jsme krasnymi vyhledy, udolimi, podel rek, pres viadukty. Jen namatku vysazim par fotek. Dle meho komentar neni nutny…

 

 

 

Mozna jen zminka, ze mnohem lepsi mista a vyhledy mi unikly. Proc? Nechtel jsem fotit vse stokrat, ocekaval jsem lepsi vyhled z pozdeji pozice, ale ne vzdy se tak stalo. Nicmene, stejne je lepsi onu nadheru videt na zivo nez vyfocenou mizernym mobilem pres spinave sklo.

 

 

 

Proste paraada. Co bylo jiz mene uzasne tak to ukrajinsti spolucestujici, klima frcela, ale jim bylo stale horko, to znamenalo, ze snad kazdy muzsky cestujici se promenadoval bez tricka, vcetne pruvodciho. Viz. tajne, nezaostrene foto z ulicky.

 

 

Uzasnych vyhledu na krasne vesnice pribyvalo, ale i my se blizili ke Lvovu. Co me take zaujalo, tak cetna hranicni straz. Kdy u trati stala kukan a u ni vojak s kulometem, lec, tento jev se mi nepodarilo zastihnout.

 

 

Hodinku si schrupnu nez dorazim na misto. Asi 20 minut pred vystupem mi klepal na rameno pruvodci, abych nezapomnel vystoupit, jak pozorne.

No a jsem ve Lvove, konecne! Cestu po Ukrajine v cistym svedomim zaradim mezi velke cestovatelske zazitky, ryzi nadhera. Jinak ovsem doplnim, ze cesta je skutecne narocna. Nastesti jsem se na ni dobre pripravil prsychicky, vzal si cca 4 litry vody, ktere za tech 20 hodin padly jako prd a i jidlo mi vyslo dobre.

No a jak me privital Lvov? Ihned reklamou na White Rabbit 🙂

 

 

One thought on “Brno > Lvov cili jedu vlakem!

  1. Pingback: Lviv

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *